Společnou cestou -

Dobrý den,

z hlediska našeho národního práva není důvod, proč by Vám tato dávka nemohla být vyplacena, ale je třeba pamatovat na skutečnost, že nad českými zákony stojí nařízení EU, které mimo jiné řeší otázku, podle jaké právní úpravy se mají posuzovat nároky na rodinné dávky.

Omluvte, že se nyní trochu rozepíši, jelikož považuji za potřebné vysvětlit současnou situaci ohledně rodinných dávek, byť následně vysvětlím, že v souvislosti se v současnosti řešeným porodným je situace poněkud odlišná (pakliže nemáte zájem o širší souvislosti, přeskočte na předposlední odstavec).

Od 1. května 2010 upravuje koordinaci rodinných dávek nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009, nicméně jejich účinnost není "absolutní". Zaprvé se pro některé kategorie osob nadále použije nařízení č. 1408/71 a dále nařízení č. 883/2004 v čl. 87 odst. 8 stanoví, že v případě, kdy se na určitou osobu v důsledku tohoto nařízení vztahují předpisy jiného státu, než toho, který byl určen v souladu s hlavou II nařízení č. 1408/71, pak tyto předpisy platí nadále, dokud se příslušná situace nezmění, pokud dotyčná osoba nepožádá ve stanovené lhůtě, aby se na ní vztahovaly právní předpisy použitelné dle nařízení č. 883/2004. Jinými slovy - nové nařízení nechtělo navodit stav, kdy by se musely přezkoumat všechny v současnosti vyplácené dávky z hlediska toho, zda-li v důsledku změny právní úpravy nedošlo ke změně rozhodného práva a tak se přezkum provede pouze na žádost či v okamžiku, kdy se změní rozhodné skutečnosti (změna zaměstnání, bydliště..).

V daném případě by si tudíž bylo třeba položit otázku, zda-li v situaci, kdy došlo k porodu za účinnosti staré právní úpravy, ale o rodinnou dávku požádáte až za účinnosti nové právní úpravy, je na místě postupovat podle nařízení 883/2004, či v návaznosti na citovaný článek 87 odst. 8 postupovat podle nařízení 1408/71. Osobně se vzhledem k formulaci citovaného článku 87 domívám, že má již být použito nové nařízení 883/2004, byť možnost žádat o dávku existovala již za účinnosti předchozí úpravy.

Podíváme-li se na dotčené nařízení 883/2004, tak nalezneme celou řadu pravidel pro určování příslušnosti. Vezmu-li si základní kategorie osob, tak obecně:

a) zaměstnanci a OSVČ podléhají státu, kde konají činnost, b) úředníci podléhají státu, kterému podléhá správní orgán zaměstnávající úředníka, c) osoby pobírající dávky v nezaměstnanosti podle čl. 65 od státu bydliště podléhají tomuto státu, d) osoby odvedené a povolané k vojenské nebo civilní službě podléhají státu, který je odvedl či povolal a e) ostatní osoby podléhají státu bydliště, přičemž nejsou dotčena další ustanovení nařízení, které jim zaručují dávky jednoho nebo více členských států.

Lze předpokládat, že budete zřejmě buď osobou podle písm. a) nebo e), přičemž konkrétně u rodinných dávek dále v nařízení nalezneme pravidla, která řeší "přednosti" pro situace, kdy se podle nařízení dopracujeme v rodině k několika právním úpravám, jelikož např. pracující manžel má bydliště ve státě A, ale pracuje ve státě B (rozhodný je tudíž stát B), zatímco manželka, coby rodinný příslušník osoby podléhající pod stát B, má bydliště ve státě A a jelikož jde o osobu podle výše uvedeného písm. e), tak u ní vycházíme ze státu bydliště (A)... Pro tyto účely se vyplatí pamatovat, že EU si "nejvíc cení" výkonu práce, takže v případě souběhu dávek dle různých úprav, které by se měly vyplácet ze stejného důvodu, má přednost stát výkonu práce. Na druhou stranu se u těchto kolizí připouští doplatek od státu "s horším pořadím", i když zde je třeba upozornit, že doplatek nemusí být přiznán, pakliže se nárok zakládá výhradně na bydlišti dítěte a dítě má pobyt v jiném státě.

Nyní se vrátím k Vámi zmiňovanému porodnému. Pakliže se podíváme do přílohy č. I k nařízení č. 883/2004, najdeme zde seznam dávek, které se nepovažují za rodinné dávky ve smyslu tohoto nařízení. Z tohoto seznamu pak zjistíme, že české porodné představuje dávku, které je z tohoto okruhu výslovně vyloučena. To odpovídá i staršímu režimu, kdy se i za učinnosti nařízení č. 1408/71 považovalo porodné za tzv. sociální výhodu a nikoliv za rodinnou dávku (ve smyslu evropského práva). Vzhledem k tomutu byste neměla mít problém žádat o porodné čistě podle českých předpisů (informace k postupu naleznete např. na: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/708/.cmd/ad/.c/307/.ce/14601/.p/12301?s=porodn%C3%A9&o=&limit=10&index=0&POSTUP_ID=616&PRVEK_ID=437#prvek-zs).

Na úplný závěrm si dovolím upozornit na situaci, kterou v současnosti palčivě pociťují především lidé, kteří před 1.5.2010 čerpali rodinné dávky (typicky rodičovský příspěvek) a nyní dostali dopis, ve kterém jsou vyzívání k tomu, aby doložili své bydliště. Jde o to, že jak původní nařízení č. 1408/71 tak současné nařízení č. 883/2004 neoperují s "trvalým pobytem" jak ho známe v ČR (údaj v občanském průkazu vedený v evidenci obyvatel). Používají se zde pojmy bydliště a pobyt, ale pod pojmem bydliště se rozumí obvyklé bydliště a pod pobytem dočasné bydliště, přičemž opět tyto pojmy nelze "nacpat" pod z minulosti známé pojmy trvalý a přechodný pobyt. Nařízení nezajímá, jakým způsobem si členské státy vedou či nevedou o svých občanech údaje o pobytu, bydlišti či o něčem podobném a tyto pojmy si samostatně vykládá tím způsobem, že státem bydliště je stát "soustředění hlavních zájmů" dotčené osoby, zatímco pobyt je pouze dočasné vycestování z místa, na které jsou i po dobu pobytu v jiném státě, stále vázány zájmy dotčené osoby. Před chvílí jsem ale zmiňoval, že s pobytem ve smyslu evidenčního údaje nepracovalo ani předchozí nařízení. V čem tedy nastal problém? V souvislosti s účinností nových nařízení začaly české orgány přezkoumávat, zda-li osoby čerpající rodinné dávky (ve smyslu EU) mají v ČR skutečbě bydliště ve smyslu citovaných nařízení, nebo jim zde zůstal pouze evidenční údaj o místě trvalého pobytu (ve smyslu českého práva), který je ovšem pro účely nařízení zcela napoužitelný. Pokud tedy například někdo čerpal rodičovský příspěvek s tím, že se sice zdržuje v zahraničí, ale v ČR má trvalý pobyt, tak je v současnosti v situaci, kdy po něm úřady požadují, aby doložil, že v zahraničí jde pouze o pobyt (ve smyslu nařízení), zatímco v ČR má bydliště (ve smyslu nařízení) a nikoliv jen místo trvalého pobytu (ve smyslu právního řádu ČR).

V případe potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.