Společnou cestou -

Dobrý den,

nejprve k problematice toho, zda bude pro Vašeho syna a dceru platit odlišný režim. Podle čl. 1 písm. i) bod. 1 písm. i) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, se "rodinným příslušníkem" pro účely nařízení rozumí osoba stanovená nebo uznaná za rodinného příslušníka nebo označená za člena domácnosti právními předpisy, podle kterých se poskytují dávky. Z tohoto hlediska Vám bohužel nejsem schopen sdělit, koho Rakouská právní úprava bude nebo nebude považovat za rodinného příslušníka či člena domácnosti. Z hlediska českého práva by se započítáním nezaopatřené dcery, kterou máte svěřenu do péče, neměl být problém.

Pokud pak jde o nárok na rodinné dávky, je třeba posuzovat, kde kdo z rodiny pracuje a bydlí. Právě ohledně bydlení nastává spousta nedorozumění, jelikož nařízení neoperuje s údajem o trvalém pobytu, který sleduje evidence obyvatel a který se občanům ČR zaznamenává do občanských průkazů. Nařízení používá pojem "bydliště" a "pobyt", ale v tom smyslu, že bydlištěm je místo "obvyklého" bydliště a pobyt je místo "dočasného" bydliště. Nařízení tedy rozumí bydlištěm místo tzv. "středu zájmu" dotčené osoby, z hlediska jejích pracovních, rodinných i sociálních poměrů, zatímco pobyt představuje pouze jakési "provizórium", kde dotčená osoba realizuje pouze dílčí část svých zájmů, zatímco hlavní a dlouhodobé zájmy jsou spojené s jiným místem. Pakliže tudíž někdo deset let žije a pracuje v ČR a následně odjede na stáž do Itálie, bude z hlediska nařízení mít bydliště v ČR a pobyt v Itálii, přičemž samozřejmě nelze vyloučit, že si v rámci stáže dotčený občan založí v Itálii rodinu, koupí si zde dům, zapojí se do místního veřejného života, začne si hledat práci, aby mohl po skončení stáže zůstat v Itálii... a z pobytu se stane bydliště bez ohledu na to, kde má občan evidovaný trvalý pobyt. Krajně zjednodušeně můžeme říci, že z hlediska nařízení máme bydliště tam, kde jsme "doma". V praxi ovšem nelze vyloučit situace, kdy může být sporné, ke kterému státu má dotčený občan bližší vztah. Tato problematika je v současnosti poměrně živá, jelikož od 1.5. začali české orgány zkoumat, kde mají žadatelé o dávky své skutečné bydliště a místo výkonu práce, jelikož řada osob pobírala dávky s tím, že mají "pobyt" v ČR, aniž by se zohlednilo, že pobyt ve smyslu nařízení může být zcela odlišný údaj než "pobyt" ve smyslu evidence obyvatel či zákona o pobytu cizinců na území ČR.

U dávek čerpaných přes uvedené nařízení je tudíž třeba zapomenout na "evidenční trvalý pobyt" a začít myslet ve výše zmíněných pojmech. V nastíněných poměrech se zřejmě pro učení bydliště bude vycházet z toho, kde vedete s partnerem společnou domácnost (samozřejmě za předpokladu, že zde nejsou okolnosti, z kterých lze dovozovat, že vedení domácnosti v daném místě je pouze přechodné a Vaše zájmy se soustředí jinde).

Pomineme-li zvláštní pravidla (čl. 12 až 16 dotčeného nařízení), tak obecná pravidla pro určení příslušnosti právní úpravy jsou taková, že:

a) na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě se vztahují právní předpisy tohoto členského státu; b) na úředníka se vztahují právní předpisy členského státu, kterému podléhá správní orgán, který jej zaměstnává; c) na osobu pobírající dávky v nezaměstnanosti v souladu s článkem 65 podle právních předpisů členského státu bydliště se vztahují právní předpisy tohoto členského státu; d) na osobu odvedenou nebo znovu povolanou do vojenské nebo civilní služby v některém členském státě se vztahují právní předpisy tohoto členského státu; e) na jinou osobu, na kterou se nepoužijí písmena a) až d) se vztahují právní předpisy členského státu bydliště, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto nařízení, která jí zaručují dávky podle právních předpisů jednoho nebo více členských států.

Z Vaší rodiny je tudíž u pracujícího partnera zřejmě třeba vyjít z písm. a) (pro nárok partnera na pobírání rodinných dávek jsou rozhodné rakouské předpisy s tím, že rakouská strana musí s rodinou zacházet jako "s vlastní" a nemůže tudíž např. někoho vyloučit s tím, že jde o cizího občana, bydlí v zahraničí atd.).

U ostatních členů rodiny pak zřejmě půjde o použití písm. e) (rozhodující je stát bydliště - opakuji, že jde o bydliště ve smyslu nařízení, nikoliv ve smyslu evidence obyvatel).

Pakliže nám vyjde podle všech možných kritérií, že je na místě aplikovat rakouské právo, tak nemáme co řešit. V praxi se ovšem může stát i to, že např. otec by měl možnost pobírat dávku z rakouské strany (stát výkonu práce), zatímco matka by měla možnost pobírat dávku z české strany (stát bydliště). V takové situaci je na místě použít tzv. pravidla přednosti, které pro tyto účely nařízení stanoví:

a) jde-li o dávky poskytované více než jedním členským státem z různých důvodů, platí toto pořadí přednosti:

1. nároky přiznané z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, 2. nároky přiznané z důvodu pobírání důchodu, 3. nároky přiznané z důvodu místa bydliště;

b) jde-li o dávky poskytované více než jedním členským státem ze stejného důvodu, je stanoveno pořadí přednosti na základě těchto pomocných kritérií:

1. v případě nároků přiznaných z důvodu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti rozhoduje místo bydliště dětí, za předpokladu, že taková činnost je vykonávána a podpůrně případné nejvyšší dávky poskytované podle kolidujících právních předpisů. Ve druhém případě jsou náklady na dávky rozděleny v souladu s kritérii stanovenými prováděcím nařízením; 2. v případě nároků přiznaných z důvodu pobírání důchodů rozhoduje místo bydliště dětí, je-li dotyčný důchod poskytován podle právních předpisů tohoto státu, a podpůrně případná nejdelší doba pojištění nebo bydlení podle kolidujících právních předpisů; 3. v případě nároků poskytovaných z důvodu bydliště rozhoduje místo bydliště dětí.

Důležité je rovněž pravidlo, že v případě souběhu nároků se poskytují dávky podle právního řádu, který má dle výše uvedených pravidel přednost, ale kolidující dávky se pozastavují pouze do částky stanovené "primárním" právním řádem a v nezbytných případech se poskytuje vyrovnávací doplatek podle "sekundárního" právního řádu, pakliže by podle něj náležela dávka vyšší. Vyrovnávací doplatek není nezbytné poskytovat, pokud se nárok na dotčenou dávku zakládá výhradně na místě bydliště a dítě bydlí v jiném členském státě, než je stát, který by měl poskytnout vyrovnávací doplatek.

Bohužel Vám bez znalosti systému dávek v Rakousku nejsem schopen posoudit, zda-li by šlo při srovnání s českými dávkami o dávky poskytované ze stejného důvodu či nikoliv. V případě potřeby Vám lze doporučit kontaktovat tzv. EURES poradce: http://ec.europa.eu/eures/main.jsp?catId=3&acro=eures&lang=cs.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.