Společnou cestou -

Dobrý den,

ve fázi exekuce již není možné řešit zda skutečně došlo či nedošlo k jízdě v dopravním prostředku bez platné jízdenky. K zjišťování těchto okolností slouží předchozí fáze soudního řízení, kterou lze po jejím pravomocném ukončení znovu "otevřít" jen ve výjimečných a zákonem stanovených případech. Základním předpokladem obrany před neoprávněnou žalobou je, aby člověk měl řádně vyřešené přebírání pošty, neboli si byl schopen poštu přebírat, nebo byl schopen doložit, proč si poštu přebírat nemohl (pobyt v zahraničí, hospitalizace atd.).

V současnosti se doručuje do datové schránky a není-li datová schránka tak na adresu trvalého pobytu (údaj v občanském průkazu). Nemá-li člověk možnost přebírat si poštu na adrese trvalého pobytu, může si na evidenci obyvatel nahlásit jinou adresu, kam mu má být takováto korespondence doručována. V součastnosti se již nelze bránit doručení tvrzením, že se člověk nezdržoval na adrese trvalého pobytu - samozřejmě v konkrétním případě je nutné platnost doručovaní posoudit vždy podle toho, jaká pravidla pro doručování platila v tehdejší době (takže i v současnosti se poměrně často poukazuje na neplatnost doručení, jelikož bylo provedeno v době, kdy stačilo prokázat, že se člověk nezdržoval na adrese trvalého pobytu).

Není-li si člověk jist, jak bylo ve věci doručováno, je vždy prvním krokem požádat si na soudě o nahlédnutí do spisu a z něj následně zjistit, jak a kdy mělo být dle názoru soudu platně doručeno.

Ve svém dotazu se ptáte především na promlčení. Je třeba důsledně rozlišovat, o jakou promlčecí lhůtu se kdy jedná. Dopravním podnikům nejprve běžela promlčecí lhůta k podání žaloby. Dle převažujících právních názorů zde jde o jednoletou promlčecí lhůtu. Pokud by dopravní podnik podal žalobu po uplynutí této lhůty, mohl by se žalovaný bránit žalobě či platebnímu rozkazu námitkou, že žaloba byla podána po uplynutí promlčecí lhůty.

Důležitá je skutečnost, že k promlčení se přihlíží pouze pokud žalovaný tuto tzv. "namítku promlčení" vznese. Nechá-li žalovaný žalobu či platební rozkaz bez povšimnutí, nedostaví se bez omluvy na jednání atd. dojde pravděpodobně k tomu, že rozsudek či platební rozkaz nabude právní moci, čímž žalobce vyhraje bez ohledu na to, že došlo k promlčení. V praxi najdete společnosti, které se přímo specializují na odkupování promlčených pohledávek (za zlomek jejich nominální hodnoty) a následně zkouší, kdo si bude a kdo nebude vědom promlčení pohledávky a jakým způsobem se je nutné promlčení dovolat.

Dále si je třeba uvědomit, že z hlediska promlčecí lhůty je podstatné podání žaloby. Stihne-li žalobce podat žalobu ve lhůtě, nedojde k promlčení nároku, ačkoliv se např. žalovaný o podání žaloby dozvěděl až po uplynutí promlčecí lhůty a ještě delší dobu trvato, než bylo ve věci pravomocně rozhodnuto. Jinými slovy: podáním žaloby má žalobce v této fázi "hotovo" a již ho nemusí z hlediska promlčení trápit, jestli následné soudní řízení bude trvat 3 měsíce nebo 13 let.

Ať již jde o platební rozkaz či rozsudek, je žalovanému v případě prohry sporu o zaplacení stanoveno, v jaké lhůtě a jaké částky má uhradit (např. typické "do tří dnů od právní moci rozsudku"). Není-li řádně vše uhrazeno, musí si věřitel (nyní se mu již říká "oprávněný") začít hlídat další promlčecí dobu. Začíná mu totiž běžet promlčecí lhůta k podání návrhu na výkon rozhodnutí či exekuce. Tato lhůta je desetiletá a jde skutečně o novou lhůtu. Pokud by například věřitel v první fázi zmeškal promlčecí lhůtu k podání žaloby, ale měl to štěstí, že žalovaný nevznesl námitku promlčení, běží mu nyní nová promlčecí lhůta k podání návrhu na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce a žalovaný (nyní se mu říká "povinný") může vznést námitku promlčení jen ohledně této nové promlčecí lhůty (již nelze namítat opožděné podání žaloby).

Jde-li o pokuty z roku 2001 a 2002, ohledně kterých byly vydány pravomocné rozsudky v únoru a březnu 2003, nemusí nás již v podstatě zajímat, zda byly žaloby podány včas či nikoliv. Tak či onak je již pozdě k uplatnění případné námitky promlčení ohledně lhůty k podání žaloby (k tomuto bychom museli být schopnosti napadnout právní moc rozsudků - např. prokázáním, že v tomto řízení nebylo právoplatně doručováno). Nyní jsme v exekuční fázi a tudíž můžeme řešit pouze to, zda návrh na nařízení exekuce byl podán v rámci promlčecí lhůty platící pro tyto účely (již zmíněnéých deset let). Vzhledem k uvedeným datům můžeme s jistotou prohlásit, že návrh na nařízení exekuce byl podán včas a nyní již opět není z hlediska promlčení podstatné, jak dlouho bude běžet exekuční řízení (exekuce může v případě potřeby probíhat třeba 50 let..)

O možnosti promlčení lze uvažovat u prvně zmiňovaného platebního rozkazu, který nabyl právní moci 22.5.2000. Zde nelze vyloučit, že došlo k promlčení, ale opět je zde podstatné, v jaké lhůtě byl podán návrh na nařízení exekuce a nikoliv to, že exekuce probíhá po uplynutí desetileté lhůty. Byl-li např. návrh podán v březnu 2010, nedošlo k překročení promlčecí lhůty a nyní může exekuce probíhat bez časového omezení (dokud není vše uhrazeno, či dokud nebudou důvody k zastavení exekuce). Zcela stejná by byla situace v případě, pokud by návrh na nařízení exekuce byl podán hned v červnu 2000, ale exekutor si na Vás "vzpomněl" až nyní (stranou ponechme případné profesní pochybení exekutora spočívající v tom, že nevyvíjel řádnou péči k tomu, aby pohledávka byla uspokojena co nejrychleji). V případě pochybnosti o datu podání návrhu lze i zde požádat o nahlédnutí do spisu.

Nejsem si jist, co přesně myslíte tím, že "by exekuce neměla být" pokud ve lhůtě 15 dnů zaplatíte. Exekuce vychází z předpokladu, že povinný nechce dobrovolně zaplatit a je třeba zabránit tomu, aby majetek "mizel". Z tohoto důvodu má exekuční řízení dvě základní fáze, přičemž během první exekutor zjišťuje a zajišťuje majetek a teprve v druhé fázi dochází k zpeněžení (existují samozřejmě výjimky - např. zboží podléhající rychlé zkáze). O první fázi nemusí být povinný informován - jde právě o to, aby byl majetek zajištěn dřív než bude mít povinný možnost se na exekuci "připravit". Výzva k dobrovolnému splnění povinnosti přichází proto zpravidla až v rámci doručení usnesení o nařízení exekuce a to po provedení zajištění majetku. Povinný zde má teoreticky ještě jednu šanci "dobrovolně" zaplatit pohledávku včetně veškerého příslušenstí a nákladů a tím ušetřit alespoň nějaké peníze (věc bude "vyřešena" takže se dle zákona sniží odměna exekutora, nedojde k nevýhodným prodejům majetku či k dalšímu zvyšování nákladů exekuce), ale v praxi může jít i o situaci, kdy povinný ve skutečnosti díky provedenému zajištění majetku nemá již z čeho pohledávku "dobrovolně" uhradit.

Exekuce by tedy v případě dobrovolného uhrazení "neměla být" v tom smyslu, že již v ní není důvod pokračovat, pokud byly veškeré nároky (včetně nákladů!) uspokojeny, ale to neznamená, že před samotným doručením výzvy nemůže dojít ke komplexnímu zajištění majetku.

Příklad: Soudní exekutor provede exekuci na movité věci - v bytě Vám polepí a sepíše hodnotnější věci, přičemž některé z nich (televize, počítač) si rovnou odveze do exekučního skladu. Zároveň Vám mimo jiné předá usnesení o nařízení exekuce a výzvu k dobrovolné úhradě. Pokud dobrovolně vše uhradíte, exekuce bude ukončena, nálepky se odstraní a vrátí se Vám již odvezené věci. Nebude-li dobrovolně vše uhrazeno, exekutor přistoupí k druhé fázi - odveze i zbytek věcí a vše vydraží. Z výtěžku pak uhradí náklady exekuce, vymáhané pohledávky včetně příslušenství a pokud náhodou něco zbude, tak Vám tento zbytek vrátí (pokud výtěžek nestačí, pokračuje v exekuci jiným způsobem, či čeká až nějaký majetek získáte).

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.