Společnou cestou -

Dobrý den,

v první fázi bych rád upozornil na skutečnost, že ve svém dotazu neuvádíte nic, na základě čeho by bylo možné dovodit, že Vám akutně hrozí skutečná exekuce. Je totiž třeba odlišovat "vymahače", který má stejné pravomoci jako Vy nebo Já (může se Vám snažit domluvit či Vás, v mezích zákona, vystrašit) a soudního vykonavatele nebo soudního exekutora. Teprve posledně jmenované osoby s příslušným průkazem a pověřením od soudu mají právo vstoupit Vám do bytu a začít něco odvážet. I oni si však musejí počkat na to, až se řízení ve věci dostane do příslušné fáze. To ale musíme začít pěkně od začátku..

Obecně platí, že lidé se buď dohodnou, nebo soudí (nebo nedělají nic).

Máte-li úvěry, na jejichž základě jste povinni hradit v určitých termínech splátky v určité výši a tyto úvěry přestanete splácet, snaží se banka obvykle nejprve "domluvit" a nejde-li to z jejího pohledu jinak, tak třeba i přes "domlouvacího specialistu" jakým může být "vymahačská agentura". Nenechte se ovlivnit jejím názvem (některé názvy jsou opravdu "uměleckým" dílem) a úpravou její korespondence - mají stejná práva jako kterýkoliv jiný člověk či obchodní společnost.

Dojde-li věřitel k závěru, že se "nedomluvíte" (někdo k takovému závěru může dojít bez toho, aby nejdříve zkoušel vymahače či Vás vůbec kontaktoval), nezbude mu než se s Vámi "soudit". Uvozovky zde používám proto, že ve skutečnosti je skutečný soud jen jednou z možností. Pro názornost si to raději rozdělíme na nejobvyklejší varianty:

1) ve smlouvě není žádné zvláštní ujednání - věřitel Vás musí "klasicky" zažalovat u soudu, který následně rozhodne platebním rozkazem či rozsudkem,

2) ve smlouvě je tzv. rozhodčí doložka - věřitel se neobrací na soud, ale na rozhodce určeného podle smlouvy (rozhodcem může být v zásadě kdokoliv), následuje tzv. rozhodčí řízení, které končí rozhodčím nálezem, který je pravomocný doručením (není zde možnost odvolání a možnost přezkumu soudem je velmi omezená),

3) ve smlouvě je tzv. doložka vykonatelnosti - věřitel může rovnou přistoupit k exekuci (viz. další výklad),

4) v rámci smlouvy bylo zřízeno zástavní právo - věřitel se může uspokojit prodejem zástavy, aniž by se musel nejprve obrátit na soud či rozhodce.

Je-li věc řešena soudem či rozhodčím řízením, určí se Vám v rozsudku/rozhodčím nálezu lhůta, ve které jste povinni stanovený obnos uhradit. Teprve pokud uplyne tato lhůta, aniž byste pohledávku uhradili, může věřitel přistoupit k tomu, že podá návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.

Jinými slovy - k tomu, aby Vám mohl někdo vstoupit proti Vaší vůli do bytu a začal prodávat věci, je třeba, aby v dotčených smlouvách byla doložka vykonatelnosti (tu může sepsat jen notář či exekutor), či jste nejprve prošli soudním či rozhodčím řízením a neuhradili pohledávku v soudem či rozhodcem stanovené lhůtě. Sepisování doložek vykonatelnosti není u běžných bankovních produktů obvyklé, takže předpokládám, že Vám exekuce akutně nehrozí.

Tím Vás však v žádném případě nechci "ukolébat" ke klidu. Nechat věc dojít do fáze exekuce totiž není vůbec levná záležitost a v rámci soudních a exekučních nákladů se Vám klidně může stát, že najednou nebudete dlužit 100 000 Kč, ale 180 000 Kč.. (klidně i podstatně více - záleží na případných smluvních sankcích).

V popisu situace uvádíte, jak se měnila Vaše příjmová situace, ale nijak se nezmiňujete zda a jak jste doposavaď situaci s věřiteli řešili. Existují zde tyto základní pravidla:

1) komunikovat s věřitelem - věřitel by měl ideálně již předem vědět, že nebudete schopni splatit splátku, dodržet dohodu či jinou svou povinnost. Věřitelé se dívají podstatně přívětivěji na dlužníky, kteří je sami kontaktují předtím, než dojde k výpadku ve splácení, doloží své obtíže a aktivně usilují o hledání řešení. I když věřitel chce po dlužníkovi "nemožné", stále dlužník tímto přístupem "získává bod", jelikož věřitel vidí, že se s dotčeným člověk lze "dohadovat" a zřejmě nebude akutně nutné přesouvat se k "soudní" fázi.

2) platit alespoň něco - slova jsou pěkná věc, ale rozhodují činy. Toto rčení platí i u dluhů a snažíme-li se věřitele přesvědčit, že děláme maximum pro to, abychom mu mohli splácet a nabízíme mu nižší splátky, měli bychom tyto nižší splátky začít hradit bez ohledu na to, že o snížení splátek teprve začínáme jednat či že věřitel tyto splátky výslovně odmítl jako příliš nízké (dlužník opět získává bod za to, že posílá alespoň něco).

3) nevytloukat klín klínem - je-li něco příliš hezké než aby to byla pravda, tak to obvykle není pravda. I toto rčení můžeme aplikovat na problematiku půjček. Není bohužel nic výjimečného, že se na lidech v zoufalé životní situaci snaží někteří jedinci či společnosti vydělat, takže zde ještě více než jindy platí, že by člověk neměl nic podepisovat či platit neuváženě. Běžně se lze setkat s tím, že dlužník zaplatí 2 - 10 000 Kč za zprostředkování půjčky, která vyřeší jeho situaci a za své peníze dostane jen (v lepším případě) SMS, že se pro něj půjčku nepodařilo sehnat (poplatek se nevrací), či že mu společnost slíbí "oddlužení" a on jí v dobré víře posílá peníze, aby po delší či kratší době zjistil, že dotčená společnost ve skutečnosti neudělala nic (či jen tolik, aby její představitele přiliš neriskovali trestní stíhání), peníze jsou pryč, dluhy narosly a věřitelé jsou rozlícení z toho, že dlužník dělal tak dlouho "mrtvého brouka"...

Pokud jste tak neučinili, doporučuji písemně kontaktovat věřitele i případné vymahačské agentury, vysvětlit situaci a pokud budete schopni dosavadní splátky hradit, až Váš manžel dostane mzdu, požádat o odklad splácení či o to, aby se na určitou dobu splátka snížila (poměrně často jsou věřitelé ochotni přistoupit na to, že jim po určitou dobu budete hradit jen úroky z dlužné částky a ve splácení dlužné částky (včetně dalších úroků) budete pokračovat až po uplynutí sjednané lhůty). Nebudete-li ani s touto mzdou schopni splátky hradit, je třeba jednat o trvalém snížení splátek (věřitel na tom nemusí tratit, jelikož za delší obdbobí mu vyskočí vyšší částka na úrocích, popřípadě může požadovat, aby v rámci prodloužení splácení byl sjednán vyšší úrok). Dle celkové sitauce nelze vyloučit ani to, že by pro Vás bylo vhodným řešením refinancování dluhů (tady opravdu VELMI opatrně), či požádat soud o oddlužení (tzv. "osobní bankrot"). Nemám dostatek informací k tomu, abych mohl posoudit, jaké konkrétní řeší by u Vás mohlo být vhodné (či naopak nevhodné).

Z hlediska majetku se je třeba pozastavit nad tím, jakou majetkovou hodnotu znamená zmíněný automobil na úvěr. Nejistí-li si tento automobil věřitel, který Vám poskytl na auto úvěr, nelze vyloučit, že některý z ostatních věřitelů bude chtít, abyste tento automobil prodali, či se bude snažit co nejdříve získat rozsudek/rozhodčí nález, aby jako první mohl nařídit exekuci prodejem movitého majetku (dotčeného automobilu). Motivace věřitele k takovémuto postupu je úměrná tomu, jakou má šanci získat své peníze jinak a jaká je hodnota automobilu.

Nyní konkrétně k tomu, jaký je obvyklý postup exekutora co do prodeje movitých věcí v bytě. Z hlediska zákona by měly mít přednost srážky ze mzdy či přikázání pohledávky z bankovního účtu (bude-li hrozit exekuce, bankovní účet včas zrušte), ale nelze vyloučit, že exekutor v rámci "první vlny" nařídí exekuci i na prodej movitých věcí, jelikož bude vycházet z toho, že prostředky na bankovním účtu nebudou k úhradě pohledávky stačit a prostřednictvím srážek z účtu by exekuce trvala příliš dlouho (nebo ho ohledně srážek ze mzdy předběhl jiný exekutor a nechce se mu čekat, kdy se na něj dostane řada). Prodej movitých věcí tvořících vybavení domácnosti není pro exekutory nijak populární forma exekuce - jsou zde poměrně vysoké náklady, jde někdy o velmi konfliktní situaci (je to pro ně "jen práce" a nikdo nechce skončit s nožem v zádech) a při následné dražbě je často řada věcí neprodejných či prodejných za částky, které nezaplatí ani náklady spojené s prodejem. Pro exekutory je tudíž exekuce na movité věci často spíše buď psychologická zbraň (mohou se domnívat, že dlužník schovává majetek, má černé příjmy, nebo mohou jen "zkoušet", zda si nebude schopen a ochoten peníze nějak opatřit - příbuzný, lichvář...) nebo "stéblo", kterého se chytají, pokud nemají jak jinak pohledávku uspokojit. Něco jiného je samozřejmě exekuce na automobil, či pokud exekutor zjistí, že povinný vlastní jiné hodnotné a dobře zpeněžitelné věci (starožitnosti, šperky, moderní a atraktivní elektronika apod.).

Bohužel hodně závisí na tom, jakého exekutora potkáte - některý exekutor si natočí věci v bytě na kameru, cenější "kousky" polepí, aby na ně v případě příchodu jiného exekutora měl přednostní právo a jinak nechá "vše při starém" pokud dostává alespoň nějaké peníze a naopak můžete narazit na "kovboje", který Vám pro jistotu nenechá ani věci, které by dle zákona neměl zabavovat (mám-li věřit svým klientům, tak došlo už i k zabavení invalidního vozíku zdravotně postižené osoby, ačkoliv je to celkem jasně v rozporu se zákonem).

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.