Společnou cestou -

Dobrý den,

v první řadě je třeba vždy vyjasnit, jaká je právní povaha zmiňovaného příjmu. Buď může jít o příjem ze samostatné výdělečné činnosti nebo o příjem ze zaměstnání - není možné, aby příjem byl zároveň obojím. Osobně si dovolím podle uváděných informací (OSVČ, "provize") předpokládat, že se nejedná o zaměstnanecký poměr ani o mzdu, ale o příjem OSVČ ze samostatné výdělečné činnosti ("fakturovaný" příjem nikoliv od zaměstnavatele, ale od "obchodního partnera"). Jde však o můj odhad k určení správného postupu je samozřejmě nutné tuto skutečnost zjistit s určitostí. S určením režimu příjmu pak souvisí i režim jeho výplaty - vyjdeme-li z toho, že jde o příjem z obchodní činnosti, záleží na uzavřené dohodě, jakým způsobem byla výplata sjednána či respektive na tom, jaká je zde ochota či neochota změnit tuto dohodu na jinou formu úhrady.

V občanském soudním řádu, na který v tomto ohledu exekuční řád odkazuje, nalezneme seznam příjmů, na které má být použit režim srážek ze mzdy (např. důchod, nemocenská, rodičovský příspěvek). Nikde v tomto výčtu nenajdeme, že by měl být tento režim použit na výnos ze samostatné výdělečné činnosti, byť fakticky jde o pravidelně vyplacené provize v závislosti na výsledku "obchodní spolupráce".

Soudní exekutor tak k postižení těchto příjmů nemůže využít formu srážek ze mzdy a musí postupovat přes tzv. "přikázání jiné peněžité pohledávky", kterým by uložil společnosti, která dotčené OSVČ vyplácí provize, aby po splatnosti neprovedl výplatu OSVČ, ale na jím určený účet. Nejde o zaměstnání takže se zde nepoužije výpočet srážek ze mzdy, ale zvláštní ustanovení (§ 318 OSŘ), podle kterého je u pohledávek fyzických osob, které jsou podnikateli, možné takto postihnout dvě pětiny pohledávky, či respektive tři pětiny, pokud by šlo o exekuci pro tzv. přednostní pohledávky (např. dluh na zdravotním pojištění).

Pakliže OSVČ má pravidelné příjmy od určitého subjektu, vyplatí se soudnímu exekutorovi spíše výše popsaným způsobem nechat srazit 2/5 (3/5) u zdroje, než následně "pronásledovat" vyplacené peníze.

Pokud by však přesto zvažoval postižení prostředků vyplacených na cizí účet, tak opět je třeba rozlišit situaci, kdy soudní exekutor chce postihnout účet povinného (dlužníka) a kdy řeší, že povinný nechal převést prostředky na cizí účet. Formu přikázání pohledávky z účtu může použít pouze pokud je účet veden na jméno povinného (neřeším zde specifika plynoucí z manželství). Situaci, kdy prostředky povinného jsou na cizím účtu, musí řešit opět přes přikázání jiné peněžité pohledávky, přičemž zde záleží na tom, zda a jaký byl právní důvod pro to, aby dotčené prostředky byly připsány na dotčený účet - pokud by žádný právní důvod nebyl, může soudní exekutor vymáhat dotčené prostředky přes přikázání pohledávky spočívající v právu na vydání bezdůvodného obohacení (majiteli účtu byly připsány prostředky povinného, aniž by k tomu byl právní důvod), pokud by např. bylo dovozeno, že byly připsány na základě dohody mezi povinným a majitelem účtu o úschově dotčené částky, mohlo by přikázání pohledávky být založena na tom, že povinný má právo žádat vyplacení uschovaných prostředků a tudíž exekutor může vstoupit na jeho místo a za něj žádat vyplacení uschovaných prostředků. Postižení však není možné přímo, jelikož zde neexistuje exekuční titul, který by prokazoval, že povinný skutečně dotčené právo má - je to podobné, jako by se mohlo stát, že zaměstnavatel provede nižší srážky ze mzdy s odkazem na to, že v daném měsíci zaměstnanci nevznikl nárok na osobní ohodnocení.

Pokud se třetí strana domnívá, že nemá určitou povinnost vůči povinnému, tak ji samozřejmě nemusí plnit vůči soudnímu exekutorovi, který při přikázání pohledávky vstupuje do postavení povinného, ale nevznikají mu vůči třetím osobám zvláštní práva v tom smyslu, že by např. mohl požadovat okamžité vyplacení prostředků na termínovaném účtu, pakliže povinný měl právo se k prostředkům dostat až po uplynutí sjednané doby tří let (neřeším zde situace, kdy by se napadala samotná skutečnost, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o termínovaném účtu a právoplatnému vložení prostředků na tento účet).

Na druhou stranu, pokud se třetí osoba rozhodne nevyplatit požadovanou částku, musí počítat s tím, že zatímco za normálních okolností (bez exekučního přikázání pohledávky) by riskovala, že jí bude žalovat povinný např. s tím, že podle mzdového výměru splnil všechny podmínky pro to, aby mu bylo za daný měsíc osobní ohodnocení vyplaceno, tak v případě přikázání pohledávky se může stát, že bude žalován oprávněným v rámci tzv. poddlužnické žaloby.

Nicméně, jak vidíte, jde o relativně komplikovanější postup, takže je třeba uvážit jeho účelnost. Ostatně pokud mluvíme o účelnosti tak u OSVČ je obecně k uvážení, jaký průběh exekuce povede co k nejefektivnějšímu uspokojení vymáhané pohledávky - při provedení exekuce "v plném rozsahu" totiž může být povinnému prakticky znemožněno pokračovat v samostatné výdělečné činnosti a soudní exekutor by tudíž měl uvážit, zda-li není třeba umožnit povinnému poněkud "volnější pohyb" s tím, že díky tomu bude dotčená OSVČ schopna dále vydělávat prostředky, jejichž část bude odváděna na úhradu vymáhaného závazku. Není tudíž nic výjimečného, že soudní exekutor exekuci "v pravém smyslu" neprovádí a OSVČ nechává v zásadě volně podnikat ovšem s tím, že OSVČ musí být schopná v dohodnuté částce závazek splácet. Není efektivní, aby soudní exekutor vymohl z miliónového dluhu 100 000 Kč s tím, že povinný následně skončí na úřadu práce a poté (v lepším případě) ve špatně placeném zaměstnání, pakliže při umožnění dalšího podnikání bude schopen každý měsíc hradit exekutorovi 20 000 Kč.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.