Společnou cestou -

Dobrý den,

po přečtení Vašeho dotazu se spíše objevují nové otázky, než by bylo možné poskytnout komplexnější odpověď.

Uvádíte, že zaměstnavatel měl srážet do dlužné částky 27 300 Kč, ale po uplynutí 10 měsíců se dlužná částka vyšplhala na cca 76 000 Kč, toto je přinejmenším podivné a osobně bych si zde kladl otázku, zda-li zaměstnavatel skutečně obdržel příkaz jen na 27 300 Kč, nebo tato částka představovala jen jednu z několika položek.

V případě klasické pohledávky vymáhané v exekuci je vymáháno hned několik položek. Pokud by např. šlo o nesplácenou půjčku, našli bychom v exekučních dokumentech pravděpodobně:

1) jistinu - nesplacená část dluhu, např. z částky 50 000 Kč byla polovina zaplacena, ale zbývá stále uhradit 25 000 Kč,

2) příslušenství - vedle samotné půjčky zřejmě věřitel požadoval rovněž i to, aby mu byl uhrazen úrok, úrok z prodlení, případné smluvní pokuty a případné další ujednané "vedlejší" platby, u těchto položek je časté, že nejsou uváděny konkrétní částkou, ale např. procentní sazbou z jistiny počítané od určitého data až do splacení jistiny, např. výše zmiňovaných 25 000 Kč je úročeno sazbou 26 % ročně, takže po čtyřech letech je již částka na úrocích vyšší, než samotná jistina.

3) náklady předchozího řízení - pokud jistina s příslušenstvím nebyla řádně uhrazena a věřitel svoji pohledávku uplatnil u soudu žalobou, musel hradit soudní poplatek, advokáta (pakliže ho v řízení zastoupil) a případně mu mohli vzniknout i další náklady, proto nepochybně u soudu žaloval na to, aby mu byly zaplaceny i tyto náklady.

Výše uvedené položky soud určil v rozsudku, příslušenství určené procentní sazbou může sice třeba ještě desítky let růst, ale je jednou přesně dáno, v jakém % za jakou dobu má nabíhat. Tyto položky v exekuční fázi již "nejsou předmětem diskuze".

V rámci exekuce se však po povinném vymáhají rovněž náklady, které vzniknou v důsledku toho, že dlužník nezaplatil ve lhůtě stanovené v rozsudku a tudíž "něco stojí" výše uvedené částky exekučně vymáhat. Jedná se o:

4) náklady oprávněného v exekučním řízení (typicky náklady právního zastoupení) - tato položka může a nemusí být účtována, jelikož je pouze a jen na věřiteli (oprávněném), zda-li si pro exekuční řízení, najme advokáta, nebo si komunikaci s exekutorem bude řešit sám,

5) odměna exekutora se určuje "podle tabulek" dle vymožené částky. U částek do 3 000 000 Kč jde o 15 %, minimálně pak o 3 000 Kč (+DPH),

6) náklady exekutora mohou být různé podle toho, co v exekuci fakticky činil, z hlediska výpočtu má exekutor na výběr, zda-li uplatní paušál 3 500 Kč (+DPH), nebo bude dokládat faktické výdaje (což udělá, pokud půjde o zřejmě vyšší částku než je uvedený paušál).

Tyto tři položky z logiky věci nejsou ve fázi exekuce rozhodnuté soudem (soud nemůže vědět, jestli dlužník zaplatí dobrovolně, nebo bude nutné přistoupit k exekuci) a je na exekutorovi, aby je určil. Problém je, že na začátku exekuce exekutor nemůže přesně vědět, co vše bude třeba k vymožení dluhu dělat, takže může náklady pouze odhadovat. V první fázi (když rozesílá první exekuční příkazy a vyzývá povinného k dobrovolné úhradě), tak zpravidla vyjde s odhadem nákladů, které do té doby vznikly oprávněnému, pokud je v exekuci zastoupen advokátem, z příslušné "tabulkové" odměny a paušálních nákladů exekuce. Pokud povinný vymáhanou částku dobrovolně neuhradí (v první fázi má nárok na slevu, za "dobrovolnou" úhradu), musí exekutor začít konat další kroky, aby pokud možno co nejefektivněji vymohl částku odpovídající součtu všech výše uvedených položek, přičemž podle toho, jak je vymáhání jednoduché či složité se může průběžně měnit odhad finálních nákladů exekuce.

Pokud je nutné přistoupit k drahým formám exekuce jako je prodej movitých věcí či nemovitosti, může dojít k navýšení původně předpokládaných nákladů, nicméně navýšení o 40 000 Kč by bylo skutečně zvláštní a tudíž lze doporučit zkontrolovat, jestli v úvodu zmiňovaná částka 27 300 Kč byla skutečně aktuálním součtem všech výše uvedených položek.

Je samozřejmě možné, že uvedených 40 000 Kč není nákladem v pravém slova smyslu, ale v úvodem zmiňovaným příslušenstvím. Výše úroku či pokuty z prodlení by musela být poněkud extrémní, aby kvůli nim za deset měsíců došlo k takovémuto navýšení dluhu, nicméně v principu nelze ani takovouto možnost automaticky vyloučit.

Výše jsem upozorňoval, že zatímco první tři položky jsou v principu již pevně dané soudem, zbývající položky se až do skončení exekuce odhadují. Vyúčtování nákladů exekuce má poněkud zavádějící název "příkaz k úhradě nákladů exekuce" a exekutor zde rozepisuje jaké částky byly vymoženy a jaké náklady exekučního řízení dle jeho názoru vznikly k tíži povinného. Pokud povinný nesouhlasí s tím, jak exekutor tyto náklady určil (např. se domnívá, že je nepřiměřená odměna advokáta za zastupování v exekučním řízení, jelikož jeho úkony byly po právní stránce zcela banální, či nesouhlasí s tím, jaké náklady exekutor tvrdí, že mu vznikly např. na cestách zaměstnanců za povinným) má možnost podat tzv. námitky. Pokud exekutor námitkám nevyhoví, musí věc postoupit soudu, který přezkoumá oprávněnost rozporovaných položek.

Neuvádíte, jestli toto vyúčtování již máte k dispozici či nikoliv.

Shrnu-li výše uvedené - je třeba zkontrolovat dokumenty, které máte k exekuci k dispozici a pokud se nepodaří zde nalézt odpověď na otázku, proč je finální částka cca 76 tisíc , tak v situaci, kdy exekutor nekomunikuje, zřejmě nezbude než požádat o nahlédnutí do exekučního spisu.

Dále se pozastavujete nad postupem zaměstnavatele při provádění srážek ze mzdy. Neuvádíte, kdy byla dotčená exekuce zahájena (v současnosti běží exekuce s různým právním režimem podle toho, za jaké právní úpravy došlo k jejich zahájení), nicméně v principu je pravda, že zaměstnavatel v první "zajišťovací" fázi má povinnost provádět srážky ze mzdy, ale stržené částky neodesílá exekutorovi a čeká na druhou "realizační" fázi, kdy zašle exekutorovi do té doby deponované částky a následně již obratem zasílá dále strhávané částky. Jednalo-li se o exekuci, která byla dle režimu do 31.12.2012 nařizována soudem, přičemž proti nařízení exekuce bylo přípustné odvolání, zaměstnavatel skutečně mohl srážky odvést exekutorovi až poté, kdy byl vyrozuměn o skutečnosti, že se nařízení exekuce stalo pravomocné (jelikož marně uplynula lhůta pro podání odvolání, či jste byla s odvoláním neúspěšná). Neuvádíte, kdy došlo k nabytí právní moci a kdy byl zaměstnavatel o této skutečnosti vyrozuměn (pokud nevíte a nejste schopná zjistit od zaměstnavatele, opět je možné toto dohledat v exekučním spise). Na základě Vámi zaslaných informací neposoudím, na základě čeho zaměstnavatel odeslal zmiňované 3 000 Kč (alespoň něco by mohlo napovědět i to, kdy došlo k odeslání této částky). Nelze vyloučit, že zde došlo k pochybení zaměstnavatele v tom smyslu, že uvedené peníze ještě neměl zasílat exekutorovi, jelikož exekuce nebyla pravomocná a tudíž je měl zatím pouze deponovat (nicméně si to uvědomil až poté, co již první srážku odeslal), ani to, že naopak již byly splněny podmínky pro to, aby zaslal celou deponovanou částku, ale poslal pouze jednu srážku.

Není tedy opět bez dalšího možné určit, zda-li zaměstnavatel pochybil či nikoliv a vzhledem k tomu, že v této fázi ani nevíme, jaký je původ dotčených 40 000 Kč, se již vůbec nelze vyjádřit k tomu, zda-li případné pochybení zaměstnavatele vedlo k nárůstu dlužné částky a zda-li ho lze z toho činit odpovědným.

Co se týče postupu exekutora, který se rozhodl u Vás provádět exekuci na movité věci (ale nakonec k ní nedošlo, jelikož jste raději zaplatila), tak je v principu na exekutorovi, aby kombinoval jednotlivé formy exekucí tak, aby vymohl pohledávku co nejefektivněji. Před nákladnými formami exekuce, jako je prodej movitých věcí by sice měl upřednostňovat méně nákladné formy, jako je postižení účtu či srážky ze mzdy, ale je třeba posoudit, do jaké míry by jiné formy exekuce efektivně vedly k uhrazení vymáhané částky. Pakliže šlo ve výsledku o částku cca 76 000 a sráženo bylo rychlostí cca 3 000 Kč, je zřejmé, že by trvalo více než dva roky, než by se podařilo těmito srážkami pohledávku umořit a to za předpokladu, že by pohledávka nerostla - v závislosti na úrokové sazbě, pokutám atd. nelze vyloučit, že by skutečná délka splácení byla ještě podstatně delší.

Osobně bych tudíž automaticky nedovozoval, že exekutor vzhledem k prováděným srážkám neměl důvod přistoupit k prodeji movitých věcí - něco jiného by samozřejmě bylo, pokud by v danou chvíli bylo možné argumentovat, že již celá vymáhaná částka je deponována u zaměstnavatele (či bude v krátké době dosrážena), takže je neefektivní zahajovat prodej movitých věcí, když rychlejšího, co do nákladů levnějšího a co do výnosu jistějšího výsledku bude dosaženo "dopapírováním" srážek (aby je zaměstnavatel mohl poslat exekutorovi), nebo by potřebná částka byla dostatečně zajištěna kombinací částky deponované u zaměstnavatele a částky blokované v bance.

Jak vidíte, bez bližších informací nezbývá než tak trochu "vařit z vody". V případě potřeby můžete uvážit, zda-li s dostupnými doklady nenavštívit některou z občanských poraden (www.obcanskeporadny.cz), nicméně nelze vyloučit, že ani na základě těchto podkladů nebude možné dojít k přesnější odpovědi a bude třeba získat bližší informace (od zaměstnavatele, exekutora a pokud by to nebylo jinak možné tak z exekučního spisu - o nahlédnutí do něj máte právo exekutora žádat).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.