Společnou cestou -

Dobrý den,

exekuce je až poslední fázi procesu vymáhání pohledávky, takže zde zřejmě probíhalo soudní řízení, na jehož výsledek (platební rozkaz, rozsudek) jste zřejmě nereagovala a tudíž následně došlo k značnému navýšení nákladů na exekuci (pokud není zaplaceno do 30 dnů od výzvy exekutora, stojí jen samotná exekuce nejméně 6 500 Kč + DPH).

Nevím, do jaké míry si jste či nejste vědoma průběhu předcházející fáze - soudního řízení. Pokud si prostudujete exekuční písemnosti, naleznete hned v úvodu, že exekuce běží na základě nějakého soudního rozsudku či platebního rozkazu (ve spisové značce bude pravděpodobně ??/2010), nejste-li si vědoma toho, že proti Vám nějaké takové řízení běželo, lze doporučit na příslušném soudu požádat o nahlédnutí do spisu a zjistit kdy, kam a jak Vám bylo doručováno. Bylo-li rozhodnutí doručeno platně (to ještě neznamená, že Vám bylo doručeno fakticky - otázky platnosti či neplatnosti doručení lze blíže probrat podle toho, co zjistíte ve spise), nelze již dost dobře zpochybnit částky, jejich úhradu Vám uložil soud (zpravidla jde o jistinu, úrok a soudní náklady, kde vedle soudního poplatku bývá nejvyšší položkou náhrada nákladů na právní zastoupení žalobce advokátem). Zjistí-li se však, že předmětné rozhodnutí nebylo platně doručeno, lze žádat o zastavení exekuce a dle dalších okolností buď napadnout samotné rozhodnutí, nebo uhradit částku určenou soudem ve stanovené lhůtě po jeho dodatečném doručení a tím se vyhnout alespoň úhradě exekučních nákladů.

Vyjdeme-li z dále z toho, že rozhodnutí na jehož základě běží exekuce (také se mu říká "exekuční titul") úspěšně nenapadneme a nemůžeme tak zpochybnit částky uvedené v něm, můžeme stále řešit náklady exekučního řízení. Zde máme v zásadě tři položky:

a) odměna exekutora - exekutor má nárok na stanovené % z vymoženého plnění (výše % je závislá na výši částky), přičemž v těchto případech bývá účtována minimální stanovená sazba 3 000 Kč + DPH (na tuto odměnu je v principu nárok, i kdyby exekutor vymáhal 10 Kč), s touto položkou nelze v principu mnoho nadělat (nepočítáme-li tedy již zmíněnou možnost "dobrovolné" úhrady ve lhůtě 30 dnů od výzvy exekutora).

b) náklady exekutora - zde má exekutor na výběr, zda doloží skutečné náklady, nebo bez nutnosti dokazování čehokoliv naúčtuje paušál v částce 3 500 Kč + DPH, v těchto případech bývá zpravidla používán paušál, proti kterému se v principu rovněž nelze dost dobře bránit (opět neřeším možnost včasné "dobrovolné" úhrady).

c) náklady oprávněného v exekučním řízení (neplést s náklady oprávněného v předchozím řízení!) - oprávněnému mohou v souvislosti s tím, že dlužník soudem rozhodnutou pohledávku řádně neuhradí vzniknout další účelně vynaložené náklady o kterých se následně rozhoduje v exekučním řízení. Typicky jde o náklady právního zastoupení, kdy advokát sepisuje oprávněnému návrh na exekuci, popřípadě se např. vyjadřuje k podáním povinného v exekučním řízení. Tyto náklady bývají u exekucí pro neuhrazené jízdné často rozporovány, jelikož je rozdíl, kdy je řešena jedna individuální věc a kdy jsou v podstatě mechanicky řešeny v zásadě identické pohledávky ve velkém počtu, kdy skutečná náročnost na jednu vyřízenou pohledávku je minimální.

Náklady se v první fázi pouze odhadují, jelikož až do skončení řízení není nikdy jisté, jak přesně výše uvedené položky vyjdou. V exekučním příkaze či výzvě k úhradě je tudíž ve skutečnosti u těchto položek uváděn pouze odhad. Skutečným rozhodnutím o nákladech je až listina poněkud zavádějícím způsobem označovaná jako "příkaz k úhradě nákladů exekuce", který je zpravidla ve skutečnosti "vyúčtováním" exekuce, ke kterému přistoupí exekutor poté, co vymůže částku, která dle jeho propočtů bude stačit na vymáhanou pohledávku, příslušenství i veškeré náklady. Pokud povinný nesouhlasí s tím, jaké částky exekutor v příkazu uvádí (typicky tedy s částkou nákladů oprávněného v exekučním řízení), má možnost podat proti příkazu k úhradě nákladů tzv. "námitky", kterým buď exekutor musí vyhovět, nebo je postoupit k rozhodnutí soudu.

Závěrem k formám exekuce - exekutor má možnost kombinovat různé formy exekuce, ale měl by postupovat účelně - nařízení prodeje nemovitosti by mělo přicházet v úvahu v situaci, kdy zřejmě není možné v adekvátní lhůtě pohledávku uspokojit jinak. Teoreticky je tak možné nařídit prodej nemovitosti za 17 000 000 Kč v exekuci pro 17 000 Kč, ale pouze pokud je zřejmé, že jiným způsobem nebude možné exekuci vyřešit. Je-li zde jiný co do hodnoty přiměřenější majetek k prodeji, či v rozumné lhůtě dojde k uspokojení prostřednictvím srážek ze mzdy a exekutor přesto vydal exekuční příkaz "na prodej nemovitosti" lze doporučit obratem podat návrh na zastavení exekuce formou prodeje nemovitosti pro nepřiměřenost (v návrhu je třeba odkázat na to, jaké jiné přiměřenější formy jsou k dispozici).

Od nařízení prodeje nemovitosti je třeba odlišit zřízení exekutorského zástavního práva a vyznačení exekuce jako takové. Exekutorské zástavní právo nemá za cíl bezprostřední prodej nemovitosti, ale představuje pro exekutora pojistku, pokud by se nakonec ukázalo, že exekuci nelze jinou přiměřenější formou vyřešit. Např. exekutor vychází z toho, že se exekuce vyřeší srážkami ze mzdy, ale nemůže vědět, jestli např. nedojde obratem k ukončení pracovního poměru a nebude dále z čeho srážet, takže preventivně vydá příkaz na zřízení exekutorského zástavního práva, čímž se pojistí, že pokud by k takové události došlo, bude mít přednostní postavení při prodeji dotčené nemovitosti (jinak by se mu mohlo stát, že srážet již není z čeho a v nařízení prodeje nemovitosti ho předběhne jiný exekutor).

Samotné vyznačení exekuce v katastru nemovitostí (bez uvedení nařízení prodeje či zřízení zástavního práva) pak už vůbec neohrožuje nemovitost jako takovou, ale je varováním pro třetí osoby pro případ, že by se jim povinný pokusil nemovitost prodat - i když totiž nemovitost nemá být prodána, je se osoba v exekuci (nesloží-li u exekutora odpovídající jistinu) povinna zdržet majetkových dispozic nad rámec běžné správy majetku, takže pokud by si někdo koupil od osoby v exekuci nemovitost (na kterou nebyl nařízen prodej ani zřízení zástavního práva), mohlo by se mu obratem stát, že by byl prodej exekutorem napaden coby úkon poškozující věřitele. Mají-li tudíž osoby jednat v důvěře ve správnost údajů zapsaných v katastru, je třeba tímto způsobem varovat před exekučním omezením vlastníka disponovat s nemovitostí.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.