Společnou cestou -

Vážená slečno, vyživovací povinnost rodičů k dětem není vázána na dosažení nějakého věku, nýbrž na (ne)schopnost samostatně se živit. Co se týká rozsahu, není stanovena žádná konkrétní částka nebo tabulka, nýbrž vyživovací povinnost rodičů vůči dětem by měla být v takovém rozsahu, aby životní úroveň dětí a rodičů byla v zásadě stejná s přihlédnutím ke všem okolnostem. Na Vaší straně to je zmiňovaný sirotčí důchod, nájemné z pronájmu domu na jedné straně, ale také odůvodněné potřeby, náklady na studium apod.). Na straně matky by se posuzoval její příjem, majetkové poměry a schopnosti a možnosti plnit vyživovací povinnost.

Stanovit konkrétní výši výživného, pokud nedojde ke vzájemné dohodě, je oprávněn soud, který u dětí starších 18 let nezahajuje řízení z úřední povinnosti, nýbrž pouze na návrh budoucího účastníka řízení (v tomto případě Vás). Nelze zcela vyloučit, že po posouzení výše Vašich příjmů ze sirotčího důchodu, pronájmu a případně možností přivydělat si brigádou a uvážení poměrně nízkého výdělku matky by soud dospěl k tomu, že výživné se nepřiznává nebo se přiznává v minimální výši. To ovšem nelze předjímat. Soud by mohl i výživné nepřiznat v případě, že byste se např. záměrně vyhýbala práci nebo studovala (opakovaně) obory, aniž byste svoje studium směřovala k nějakému rozumnému završení (tzv. věčný student). To ovšem evidentně není Váš případ.

Doporučil bych proto spočítat si Vaše příjmy a posoudit své možnosti a potřeby a zároveň možnosti matky Vám výživné poskytovat a pokusit se domluvit na nějakém oboustranně přijatelném řešení. Další možností je podat návrh na určení výživného na soud.

S pozdravem a přáním všeho dobrého

Jan Petr Kosinka, Občanská poradna Společnou cestou