Neplacení výživného

Dotaz ze dne 19. 10. 2011 21:20.

Otázka

Může požadovat ex-manželka vyplacení výživného po 16 letech i když mi sama navrhla v dopise (který mám uschován) že při změně příjmení dcery nechce a nebude chtít výživné?Veškeré podmínky jsem splnil.Po celých 16. letech nebyla ani na sociálním odboru ani na policii ani u soudu,takže to brala opravdu jako dohodu.Až po jejím druhém rozvodu se opravdu ozvala po 16.letech.Byl jsem odsouzen samosoudcem nepodal odvolání.Můžete mi prosím poradit? Děkuji předem.

Odpověď

Dobrý den,

v dotazu neupřesňujete, zda se má jednat o výživné na dceru nebo na bývalou manželku. Budu předpokládat, že se jedná o výživné na dceru.

Povinnost platit výživné plyne rodiči ze zákona. Jde o nárok dítěte, se kterým nemohou rodiče volně disponovat. I když se jsou rodiče schopni dohodnout, měli by si vyžádat schválení dohody soudem (viz ustanoví § 86 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině) a ten dohodu schválí pouze pokud dojde k závěru, že odpovídá zákonu a zájmům dítěte. Pokud jste s matkou dítěte uzavřeli dohodu v tom smyslu, že pokud uděláte (respektive nauděláte) to či ono, tak po Vás nebude požadovat výživné, jde o právně neplatné ujednání. Matka nemá právo "zrušit" vyživovací povinnost, jelikož jde o nárok dítěte a matka (je-li jí dítě svěřeno do péče) smí výživné toliko obhospodařovat ve prospěch dítěte s péčí řádného hospodáře.

Zrušení vyživovací povinnosti by mohlo proběhnout pouze soudem a to buď vzhledem k tomu, že dítě nabylo schopnosti se samo živit, nebo pokud by se hrazení výživného dostalo do rozporu s dobrými mravy (dítě vede nemravný a zahálčivý život, dopouští se vůči rodiči jednání hrubě porušující dobré mravy atd.). Pouhá změna příjmení nic na povinnostech otce k dítěti nemění, k zániku vyživovací povinnosti by došlo pouze pokud by šlo o osvojení dítěte novým manželem matky.

Pokud jste byl v dobré víře, že na základě výše zmíněné dohody či změny příjmení nemusíte hradit výživné, byl jste v tzv. právním omylu (byl jste si vědom co děláte, ale nebylo Vám známo, že se tím dopustíte trestného činu), k čemuž lze přihlédnout při ukládání trestu, ale principiálně platí Vám nepochybně známá zásada, že "neznalost zákona neomlouvá".

Tak či onak jde v současnosti již o "akademickou úvahu", jelikož uvádíte, že jste nepodal odvolání a tudíž zde již zřejmě tak jako tak nebude jak rozsudek procesně zvrátit.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.

Souhlasím se vším