Společnou cestou -

Dobrý den,

neuvádíte podrobnosti, takže lze v zásadě pouze spekulovat, co by bylo možné použít jako argument pro neproměnění trestu na nepodmíněný.

Uvádíte, že se mu "zadařilo zadělat na 300 hodin veřejně prospěšných prací". Předpokládám, že touto formulací myslíte, že se během podmínky dopustil dalšího trestného činu, přičemž tento trestný čin byl co do závažnosti a okolností ohodnocen "jen" na veřejně prospěšné práce v maximální zákonné výměre.

Nezmiňujete, za co má Váš přítel podmínku, ani za co mu byly vyměřeny obecně prospěšné práce, takže nelze posoudit, do jaké míry lze z páchání dalšího trestného činu dovozovat, že se podmínka minula účelem.

Nikde není stanoveno, kdy soud musí či nesmí dojí k závěru, že je třeba trvat na výkonu trestu odnětí svobody. Na jedné straně může podmínka propadnout pro jednání, která není trestným činem a má "jen" občanskoprávní důsledky a na druhé straně může soud ponechat podmínku (respektive ji prodloužit či zpřísnit), i když se pachatel dopustí (méně závažného) trestného činu. Např. pokud pachatel odsouzený za krádeže spáchá v podmínce nedbalostní trestný čin v dopravě, zpravidla nebude tento čin příliš vypovídat o tom, zda podmínka byla dostatečná k tomu, aby došlo k "nápravě" pachatele.

Pokud jde o skutečnost, že se nedostavil na schůzky s probačním pracovníkem, nabízí se samozřejmě otázka, z jakého důvodu se na schůzku nedostavil (do jaké míry lze uvést "polehčující okolnosti") a jaké jsou celkové souvislosti - např. zda nelze poukázat na to, že přes tyto výpadky se jinak snažil řádně spolupracovat a již delší dobu veškeré povinnosti při dohledu plní řádně a pracuje na své rehabilitaci.

Je samozřejmě na místě poukázat na to, co pozitivního se mu podařilo (nikdy neuškodí kladné hodnocení ze zaměstnání) a jakým způsobem využil podmínky k tomu, aby svůj život dal do pořádku a snažit se argumentovat, že dotčené prohřešky nemají zásadní význam z hlediska jeho celkového směrování (samozřejmě je dobré, pokud je možné poukázat na to, že došlo k zlepšení nejen ve srovnání s dobou, kdy se dopustil původní trestné činnosti, ale i s dobou, kdy se dopustil uvedených porušení podmínky, takže nyní by již zřejmě takto nejednal).

Docházíme k něčemu v duchu "je pravda, že z počátku měl s dodržováním podmínky problémy, ale v jejím průběhu došlo k podstatnému posunu (který by mělo být možné nějak konkrétně dosvědčit) a již delší dobu k žádnému prohřešku nedošlo a není důvod se domnívat, že dále dojde - pokud soud má pochybnosti, může podmínku prodloužit, ale výkon nepodmíněného trestu by zmařil dosavadní práci na pozitivní změně životního směřování odsouzeného".

Zásadní význam bude mít samozřejmě zpráva probačního úředníka, vedle toho je na místě uvážit, kdo může věrohodně uvést něco pozitivního k tomu, jak odsouzený žije - dokáži si tak představit potvrzení od domovní správy (na odsouzeného nejsou stížnosti, v domě s ostatními obyvateli vychází nekonfliktně), ze zaměstnání (své povinnosti plní řádně, je spolehlivý), dobré je i doložení smysluplného trávení volného času (např. se dal na nějakou pozitivní zájmovou činnost a "již jen volný čas netráví po hospodách") a v ideálním (v praxi dosti vzácném) případě samozřejmě i doložení dobrovolných společensky prospěšných aktivit (např. dochází předčítat nemocným do LDN). Ideální je samozřejmě zohlednit o jakou trestnou činnost šlo (např. pokud na činu měl podíl alkohol, je vhodné poukázat na to, jak je tato závislost řešena a jak se jeho zneužívání zdržuje) a co mu bylo v rozsudku uloženo (např. řádně splácí náhradu škody).

V případě potřeby svůj dotaz upřesněte, popřípadě zvažte osobní konzultací v některé z asociačních poraden (www.obcanskeporadny.cz).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.