Společnou cestou -

Dobrý den,

je si třeba položit otázku, co je Vám notář schopen ověřit.

Notář nemá jak posoudit, zda-li jsou dotčené movité věci Vaše, nebo Vaší přítelkyně. Ostatně pravomocně rozhodnout o tom, kdo je vlastníkem věcim nemůže ani exekutor (v případě sporu rozhodne o vlastnictví exekutorem zabavené věci na základě tzv. vylučovací žaloby soud).

Notář Vám může potvrdit, že dotčené věci byly v určitou dobu v bytě (protože je v danou dobu v bytě viděl), může Vám potvrdit, že nějaká osoba tvrdí, že byla svědkem toho, že si tyto věci koupila Vaše přítelkyně, či že je měla v bytě dříve, než jste se k ní nastěhoval (protože byl u toho, když to dotčená osoba tvrdila), či Vám může i potvrdit seznam věcí o kterých s přítelkyní prohlašujete, že jsou výhradním vlastnictvím Vaší přítelkyně, ale opět notář potvrdí pouze to, že jste takovéto skutečnosti prohlásili, ale nemůže potvrdit zda jsou tyto skutečnosti pravdivé.

Snad je to takto jasné, ale pro jistotu dodám stručný příklad: Na internetu o Vás někdo zveřejní pomluvu, že jste pedofil, který pohlavně zneužil již několik dětí. Máte obavu, že tyto údaje z internetu zmizí v okamžiku, kdy podáte žalobu na ochranu osobnosti a proto zajdete za notářem a požádáte ho o sepsání notářského zápisu o skutečnosti, že tyto informace jsou na internetu na adres XXX veřejně přístupné. Notář to zkontroluje a následně Vám potvrdí, že v danou dobu zmiňované informace na uvedené adrese byly zveřejněny. Notář však nemá možnost posoudit, zda-li jde o pomluvu či o skutečnost! Váhou svého úřadu úřadu Vám potvrdí, že tyto údaje o Vás byly zveřejněny (protože to sám viděl), ale ostatní skutečnosti již bude nutné prokazovat jinak.

Potřebujete-li ochránit majetek před exekucí, notář Vám situaci nevyřeší. Je třeba zauvažovat, jaké důkazy máte k dispozici (kupní smlouvy, účtenky hrazené platební kartou Vaší přítelkyně, staré fotografie z doby před Vaším nastěhováním, svědeci..) a notáře pak má smysl použít k tomu, že např. některé z těchto důkazů "zafixujete" do praktičtější podoby notářského zápisu.

Jde např. o to, že máte svědka, který před pěti lety pomáhal Vaší přítelkyni vybírat novou televizi a tudíž může dosvědčit, že si ji zakoupila dávno před tím, než Vás poznala (ilustrační příklad). Jelikož Vám tento svědek nemůže po zbytek života stát vedle televize pro případ, že by ji snad chtěl zabavit exekutor, sepíše se jeho výpověď a pokud má člověk obavu, aby mu soudní exekutor uvěřil, že si tuto výpověď nenapsal dlužník sám "zatím co mu bušil na dveře", nechá se podpis na této výpovědi ověřit, nebo se rovnou výpověď sepíše ve formě notářského zápisu (podstatně dražší než pouhé ověření podpisu a v tomto konkrétním případě ve své podstatě zbytečné).

Ani takto zafixovaná výpověď však nemusí stačit. Je na exekutorovi zda jí uvěří, či dojde k závěru, že bude bezpečnější, aby o osobě vlastníka rozhodl soud. Přesněji řečeno tyto věci probíhají tak, že skutečný vlastník dotčené věci má v první fázi právo podat exekutorovi oficiální žádost o vyškrtnutí věci ze soupisu. Tímto má exekutor zdokumentováno, na základě čeho se rozhodoval, zda věc uvolní či nikoliv (je si třeba uvědomit, že exekutor je odpovědný za to, aby se pohledávka co nejrychleji vymohla, takže by mu mohlo být dáváno za vinu, že nějaký majetek bezdůvodně nepostihl a tím poškodil oprávněného). Pokud mu uváděné skutečnosti a důkazy na uvolnění věci stále nestačí, informuje o tom osobu, která návrh na vyškrtnutí podala a ta se pak může obrátit s již zmiňovanou vylučovací žalobou na soud. Teprve soud má pravomoc s "konečnou platností" rozhodnout, kdo je či není vlastníkem dotčené věci.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.