Společnou cestou -

Dobrý den,

není-li výplata odstupného řešena jiným způsobem a je vyplacena společně s poslední mzdou v nejbližším výplatním termínu po skončení zaměstnání, přistupuje se k ní jako k jedné částce, nebo-li jako kdyby jste v daném měsíci dostala mzdu ve výši souhrnu skutečné mzdy a odstupného.

Tolik alespoň tradiční výklad, podle kterého bude insolvenční správce pravděpodobně postupovat. Osobně bych si nicméně ve světle vývoje právní úpravy položil otázku, jestli je takovýto postup správný. V právní úpravě nenalezneme zvlášť upravený postup pro srážky z odstupného. Odstupné je toliko uvedeno mezi příjmy, u kterých se postupuje podle úpravy srážek ze mzdy. Pro mzdy je pak stanoveno pravidlo, že se srážky počítají z úhrnu mzdy za daný měsíc, i když je mzda vyplácena na několikrát a naopak je stanoveno, že pokud je vyplácena mzda za několik měsíců budou se srážky počítat samostatně podle toho, kolik ze mzdy připadá na jaký měsíc. Výše uvedený postup postižení odstupného vycházel z úvahy, že odstupné nenáleží za žádné konkrétní období, a ¨le jde o zvláštní druh plnění náležející z titulu skončení pracovního poměru.

Takovýto výklad bylo možné považovat za logický. Osobně bych si nicméně kladl otázku, nakolik je takovýto výklad udržitelný, pokud v důsledku změn právní úpravy nastal režim, kdy se z hlediska podpory v nezaměstnanosti předpokládá, že odstupné není odškodným za skončení pracovního poměru, ale má ve vztahu k zaměstnanci vyživovací funkci a nárok na podporu v nezaměstnanosti vznikne až po uplynutí doby, po kterou má zaměstnanec žít z odstupného. Tento směr úvah by vedl k závěru, že by na odstupné bylo přiléhavější použít režim mzdy vyplácené najednou za několik měsíců.

Toto je však má úvaha, pro kterou v současnosti nenajdeme oporu v judikatuře vyšších soudů a není mi známo ani to, že by byla obsažena v odborné literatuře.

Dále budu vycházet z toho, že odstupné bude postiženo jako jedna velká částka.

Zákonodárce bohužel v rámci omezování nároku na podporu v nezaměstnanosti jaksi opoměl, že mít nárok na odstupné nemusí nutně znamenat, že zaměstnanec fakticky nějaké peníze dostane.

V průběhu roku 2011 se poměrně frekventovaně upozorňovalo na to, že pokud např. zaměstnavatel nevyplácí zaměstnancům mzdy a ti z toho důvodu ukončí pracovní poměr, vznikne jim nárok na odstupné, což sice znamená, že následně mohou žalovat zaměstnavatele nejen o dlužnou mzdu, ale i o dlužné odstupné, nicméně v praxi to znamená, že "v ruce" žádné peníze nemají a navíc jim i úřad práce odmítne dát podporu.

V rámci projednávání dalšího "úsporného balíčku" Výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny změnil právní úpravu tak, že podpora se neodkládá v případě "holého" nároku, ale v případě vyplacení odstupného a dále byla zavedena nová dávka jako kompenzace za nevyplacené odstupné, na které měl zaměstnanec nárok (kompenzace se případně vyplácí místo podpory po dobu, po kterou měl mít zaměstnanec možnost žít z vyplaceného odstupného).

Toto ustanovení směřuje na situace, kdy zaměstnavatel nesplní svoji povinnost a nevyplatí odstupné a je otázkou, nakolik je ho možné použít pro Váš případ. Na jednu stranu nejde o případ, kdy by zaměstnavatel nesplnil své povinnosti (naopak), ale fakticky vzato Vám odstupné nikdy vyplaceno nebylo a nemáte možnost z těchto prostředků žít. Vzhledem k tomu, že jde o úpravu platnou od 1.1.2012 nemáme zde žádnou vyšší judikaturu, která by se otázkou výkladu dotčeného ustanovení věnovala a popravdě mi není známo, zda a jak se nad touto možností zamýšleli autoři příslušné úpravy či metodici.

Osobně bych vyšel z toho, že nemáte co zkazit, pokud se pokusíte podporu či zmíněnou kompenzaci získat s argumentem, že odstupné Vám nikdy vyplaceno nebylo (bylo zasláno insolvenčnímu správci, od kterého bych se pokusil získat potvrzení, že podle zákona Vám z obdržených prostředků vyplatí pouze jednu nezabavitelnou částku) a dává-li nejednoznačná formulace zákon prostor pro výklad, neměl by správní orgán vykládat dotčené ustanovení takovým způsobem, že na uchazeče o zaměstnání klade nereálné požadavky, jako je přežití z prostředků, které uchazeč nemá a nemohl mít k dispozici.

Osobně bych se ale radši připravil na to, že úřad práce žádost zamítne z velmi pragmatického důvodu - z hlediska odpovědnosti dotčených úřednic je často "bezpečnější" ve sporných případech dávku nevyplatit a případně ji následně vyplatit zpětně (pokud žadatel uspěje u vyšších orgánů, či je vydán příslušný metodický pokyn), než riskovat, že bude vyplacení dávky považováno za neoprávněné, úřad bude muset řešit jak od Vás tyto prostředky získat zpět a dotčená úřednice bude viněna z toho, že svým rozhodnutím způsobila státu škodu.

Další možností (je-li celková ekonomická situace Vás či Vaší případné rodiny špatná) je zkusit zajít na odbor dávek v hmotné nouzi (v současnosti rovněž Úřad práce, ale jiné oddělení), vysvětlit situaci a požádat o dávky pomoci v hmotné nouzi. Přes tyto dávky se situace řešila v minulém roce, když právní úprava byla zcela jednoznačná v tom, že pokud měl uchazeč nárok na podporu, tak na podpoře v nezaměstnanosti nemohl do uplynutí příslušné doby nic získat.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.