Témata poradny
- Bydlení
- Finanční a rozpočtová problematika
- Insolvenční řízení a oddlužení
- Majetkoprávní vztahy a náhrada škody
- Občanské soudní řízení, vč. exekucí
- Ochrana spotřebitele
- Pojištění důchodové, nemocenské, zdravotní
- Pracovněprávní vztahy
- Právní systém EU
- Rodinné a partnerské vztahy
- Sociální dávky (dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče)
- Sociální pomoc (služby sociální pomoci)
- Trestní právo apod.
- Veřejná správa
- Zadlužení
Prosba o radu - zadlužení - osobní bankrot
Otázka
Dobrý den.
Prosím o radu a Váš názor ve dvou záležitostech. Před lety jsem si založil běžný účet u jedné známé banky, později si zřídil kontokorent a ještě později úvěr. Po letech bezproblémového splácení svých závazků jsem přišel o práci a dlouhodobě onemocněl, čímž jsem nebyl schopen své závazky plnit. Banka postoupila své pohledávky vůči mně (kontokorent cca 30000 + úvěr cca 130 000) jiné společnosti a to ke stejnému datu. Tato společnost tyto pohledávky nesloučila do jedné, jak by dle mého názoru bylo logické, ale vymáhala každou zvlášť. U pohledávky s nižžší částkou vydal soud platební rozkaz (náklady na řízení zhruba 16000) a následně nařídil exekuci. U pohledávky s vyšší částkou o povinnosti uhradit dlužnou částku rozhodl rozhodce (náklady na řízení zhruba 40000) a soud následně nařídil exekuci. Svoje závazky vůči původní bance uznávám. V té době jsem ze zdravotních důvodů nebyl tuto situaci schopen řešit. Proto můj dotaz zní, jestli je nyní možné podat nějaký protest proti postupu této společnosti (nesloučení pohledávek do jedné, zbytečné vedení dvou exekucí, dle mého názoru nehorázně vysoké náklady na řízení rozhodce, takový postup považuju minimálně za neetický). Jaký je váš názor na jednání této společnosti? Je možné případně žádat nějaké odškodnění od původní banky, která pohledávky předala (dle mého názoru evidentně neseriozní) společnosti a mě tak vznikly zbytečně neúměrně vysoké náklady?
Můje druhá otázka se týká tzv. osobního bankrotu. Pokud bude schválen a během 5ti let se uhradí 30% závazků, uvádí se, že zbytek může být odpuštěn. Co znamená to "může"? Jak to přesně definuje zákon, je nějaká záruka, že skutečně bude uhrazeno 30% dluhu a tím bude věc vyřízená nebo to odpuštění zbytku zavisí na něčím rozhodnutí?
Děkuji
Odpověď
Dobrý den,
ohledně první otázky neznám podrobnosti, ale obecně platí, že proti rozhodnutí lze příslušnou formou protestovat pouze v zákonem dané lhůtě. Pokud jste tak např. nesouhlasil s tím, jaká částka náhrady nákladů byla stanovena platebním rozkazem, měl jste proti platebnímu rozkazu podat ve stanovené lhůtě odpor. Pokud jste tak neučinil, nemůžete nyní zpětně tyto částky zpochybňovat a to bez ohledu na to, že by v případě podání odporu došlo k jejich zkrácení (jde o příklad, netvrdím, že by tak tomu ve Vašem případě bylo).
Jsme-li již u obou pohledávek v exekuci, v zásadě již nemůže zpochybňovat, jaké částky byly určeny v rozhodnutích, na jejichž základě byla exekuce nařízena (předpokládám, že jde o rozhodnutí pravomocná, u kterých uplynula lhůta k podání opravných prostředků a Vaše nemoc nebyla takového rázu, že by šlo o řízení vůči nezpůsobilé osobě, které měl být pro řízení určen opatrovník). Aniž by se řízení muselo vrátit do předchozí fáze, je v této fázi možné řešit maximálně případnou nepřiměřenost nákladů exekučního řízení, či možnost sloučení exekučních řízení.
Požadovat náhradu škody za to, komu banka postoupila pohledávku, je nereálné. Nepředpokládám, že byste měl důkazy v tom duchu, že pohledávky postupují s vědomím, že jde o lidi, kteří Vám v případě nesplácení zpřelámou nohy či podpálí střechu nad hlavou (opět ilustrativní příklad dovedený pro názornost do extrému).
Nyní k druhé otázce.
Právní "slovíčkaření" vychází vždy z kontextu. Pokud se podíváme přímo do příslušného ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., tak zde žádné "může" nenajdeme. Jsou-li splněny zákonné podmínky, tak soud dlužníka od povinnosti uhradit zbytek pohledávek osvobodí (od některých typů pohledávek se obecně neosvobozuje). Slovíčko "může" najdeme uvedeno až v následujícím ustanovení § 415 citovaného zákona, které řeší případ, kdy se nepodaří v průběhu oddlužení uhradit ani minimálních 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. I v takovémto případě totiž není osvobození od zbytku pohledávek vyloučeno, nicméně soud zde musí posoudit okolnosti, pro které k úhradě minimálně 30 % nedošlo (zda jde o dlužníkem zaviněné okolnosti či nikoliv) a zda věřitelé obdrželi alespoň tolik, kolik by získali v případě konkursu. Opět tudíž nejde o "libovůli" soudu, ale o rozhodnutí, které soud musí být schopen odůvodnit vzhledem k platné právní úpravě a zjištěným skutečnostem.
V běžném výkladu, není-li podrobně rozebíráno, jak to s osvobozením od zbytku pohledávek je (i můj výše uvedený výklad je stále ještě značně zjednodušený), je proto vhodné uvádět, že soud "může" osvobodit dlužníka od hrazení zbytku pohledávek, aby se tímto vyjádřilo nikoliv to, že soud může rozhodnout jak chce, ale to, že záleží na dalších okolnostech.
V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.
S pozdravem,
Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.
