Společnou cestou -

Dobrý den,

Vámi zmiňovanou problematiku řeší ustanovení § 422 občanského zákoníku, ale nikoliv tak podrobně, jak byste si zřejmě přála. V těchto případech se na jedné straně zkoumá, zda byla osoba postižená duševní poruchou schopna ovládat své jednání a posoudit jeho následky a na druhé straně to, zda byl zanedbán dohled.

Mohou tedy nastat následující možnosti:

1) Osoba stižená duševní poruchou byla schopna ovládnout a posoudit následky předmětného jednání (např. úder kladivem do skleněné výplně dveří), dohled nebyl zanedbán. V takovémto případě odpovídá za škodu osoba stižená duševní poruchou. Ten kdo byl povinen vykonávat dohled neodpovídá.

2) Osoba stižená duševní poruchou nebyla schopna ovládnout a posoudit následky předmětného jednání, dohled nebyl zanedbán. V takovémto případě za škodu neodpovídá nikdo, jde vlastně o zásah vyšší moci.

3) Osoba stižená duševní poruchou byla schopna ovládnout a posoudit následky předmětného jednání, dohled byl zanedbán. V takovémto případě odpovídá osoba stižená duševní poruchou společně s osobou, která byla povinna vykonávat dohled.

4) Osoba stižená duševní poruchou nebyla schopna ovládnout a posoudit následky předmětného jednání, dohled byl zanedbán. V takovémto případě odpovídá pouze osoba, která byla povinna vykonávat dohled.

Z procesního hlediska je důležité, že je na osobě, která byla povinna vykonávat dohled, aby prokázala, že dohled nezanedbala.

Zaměstnance by následně mělo zajímat to, že zaměstnanci za tuto škodu neodpovídají přímo. Škoda je uplatňována na zaměstnavateli, na kterém pak záleží, zda bude schopen vymoci nějakou náhradu škody po svém zaměstnanci (jde zpravidla o pracovněprávní odpovědnost, u které má zaměstnanec poměrně silné a chráněné postavení).

Obávám se, že nelze zcela konkrétně vymezit, co je to zanedbání dohledu. Dohled může být do určité míry vymezen smluvně (zařízení se zaváže, že poskytne dohled určitých parametrů), ale do značné míry vždy záleží na tom, jakou míru opatrnosti lze v daném případě rozumně očekávat.

Vezměme si následující zjednodušený příklad:

Máme vykonávat dohled nad skupinou osob. Není nám známo, že by některá z těchto osob trpěla poruchou, která by podstatným způsobem zvyšovala riziko, že tato osoba otevře okno a vyskočí z něj. Přesto to jedna z těchto osob náhle udělá a dohlížející pracovník tomu není schopen nijak zabránit. Nejde o zanedbání dohledu.

O zanedbání dohledu by však mohlo jít například tehdy, když: - někdo vypadne z okna v situaci, kdy se běžně sedávalo v otevřených oknech a nebyl učiněn žádný krok ze strany dohlížitele, aby se tato nebezpečná praxe zarazila, - bylo známo, že jedna z osob trpí bludem, že umí létat a pokouší se skákat z oken, střechy atd., přesto nebylo učiněno účinné opatření k tomu, aby nemohla z okna vyskočit,

Je velmi obtížné posoudit, co je rozumnou opatrností. V zásadě se střetává zájem na ochraně osoby s duševní poruchou a zájem na její svobodě a lidské důstojnosti. Vysoký stupeň ochrany zpravidla výrazně omezuje svobodu a naopak velký stupeň svobody přináší rizika. Obecně platí, že co bylo či nebylo dostatečné posoudí soud. Tato informace Vám nicméně příliš nepomůže.

Vzhledem k tomu, že konkrétní opatření by měla být vždy na míru, bylo by třeba, aby Vám "konkrétní rozumnou míru dohledu" vymezil specialista na oblast rizik, který má jak zkušenosti s daným typem klientů, tak s činností, kterou se v dílně zabýváte. Nevím, jaká je situace na Vašem pracovišti, nicméně by stálo za zvážení, zda vedení nenaznačit, že by bylo vhodné služeb takovéto osoby využít.

Výše uvedené řádky samozřejmě vycházejí z toho, že máte povinnost dohled vykonávat. Pokud Vám povinnost vykonávat dohled neplyne ze zákona, ani z Vámi uzavřených smluv, nemusíte výše uvedené ve své podstatě řešit.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

Za Občanskou poradnu Jižní Město Ondřej Načeradský.