Společnou cestou -

Dobrý den,

neuvádíte podrobnosti, zejména pak fázi insolvenčního řízení. Jedním z účinků zahájení insolvenčního řízení je, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést, přičemž k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží (ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona). Samotné vymezení, co spadá pod "nařízení nebo zahájení" a co pod "provedení" činí v praxi potíže.

Je zřejmé, že banka není v důsledku tohoto ustanovení oprávněna provést exekuční příkaz v tom smyslu, že by po zahájení insolvenčního řízení poukázala prostředky z účtu soudnímu exekutorovi, ale může být sporné, zda blokování prostředků přiřadit k nařízení či provedení.

Pokud jde však o samotnou povinnost banky blokovat prostředky na účtu až do výše uvedené v exekučním příkazu (což plyne z ustanovení § 304 občanského soudního řádu, který se přiměřeně použije i pro exekuční řízení), není v rámci žádného právního předpisu výslovně řečeno, v jaký okamžik má v důsledku insolvenčního řízení dojít k zrušení této blokace a tudíž nezbývá než si vystačit s obecnými pravidly obsaženými v insolvenčním zákoně.

Samotné zahájení insolvenčního řízení zakládá dlužníkovi povinnost zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určetní tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení (ustanovení § 111 citovaného zákona).

Insolvenční zákon zde neuvádí, že by v důsledku zahájení insolvenčního řízení mělo dojít k blokaci účtů dlužníka, ale na druhou stranu zde není ani uvedeno, že by měla být stávající blokace rušena (stranou nyní ponecháme možnost soudu předběžným rozhodnutím zakázat, aby byly prostředky dlužníkovi vyplaceny - tento účinek je závislý na tom, že soud takovéto rozhodnutí vydá).

Dále v insolvenčním zákoně nalezneme ustanovení § 229, které v návaznosti na zvolený způsob řešení úpadku určuje, kdo má mít ve vztahu k majetkové podstatě dispoziční oprávnění, nestanoví-li insolvenční zákon jinak: a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku,

b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,

c) dlužník v době od povolení reorganizace a

d) dlužník v době od povolení oddlužení.

Podíváme-li se na toto ustanovení, tak dojdeme k tomu, že samotný insolvenční řád až na výše nastíněná omezení nepočítá s tím, že by dlužník do rozhodnutí o úpadku neměl mít dispoziční právo ke svému majetku. Po rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení přechází v případě prohlášení konkurzu dispoziční právo na insolvenčního správce, v případě reorganizace a oddlužení zůstává dispoziční právo dlužníkovi.

Pro úplnost je pak na místě uvést, že dále nalezneme v insolvenčním zákoně ustanovení řešící dispoziční oprávnění v případě jednotlivých variant oddlužení, kdy např. v případě oddlužení splátkovým kalendářem nalezneme v ustanovení § 407, že právní mocí rozhodnutí o schválení oddlužení (nezaměňovat s povolením oddlužení) se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v předchozím průběhu insolvečního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. Dále pak v ustanovení § 409 nalezneme uvedeno, že od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník (samozřejmě s nimi však musí pod hrozbou zrušení oddlužení naložit v souladu s rozhodnutím soudu), dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení má pak dlužník od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení, vyjma majetku sloužícího k zajištění, který insolvenční správce předepsaným postupem zpeněží.

Výše uvedené vede k otázce, jak se postavit ke střetu právní úpravy výkonu rozhodnutí a exekuce, podle které má být účet dlužníka blokován a právní úpravy insolvence, která v zásadě vychází z principu, že dlužníkovi jsou zachovány dispoziční práva s majetkem (s řadou omezení, jejichž porušení by znamenalo neúčinnost či neplatnost právního úkonu) není-li takového právo zvlášť soudem omezeno, či není určeno, že dispoziční práva přecházejí na insolvenčního správce.

Právní úprava zde bohužel nedává jednoznačné odpovědi. Lze se setkat s názorem, že banka by měla uvolnit blokaci peněžních prostředků již zahájením insolvenčního řízení, či až povolením oddlužení nebo až schválením oddlužení splátkovým kalendářem.

Situace se díky judikatuře vyjasňuje pokud jde o vydání majetku exekutorem insolvenčnímu správci, ale ohledně uvolnění blokace na straně banky mi bohužel není známo, že by existovala jednoznačnější judikatura. Svého času řešil Vrchní soud v Praze odvolání, kdy se banka bránila rozsudku soudu I. stupně, který ji uložil pokutu a povinnost uvolnit blokaci účtu dlužníka, ale Vrchní soud došel k závěru, že v rámci insolvenčního řízení nelze řešit platnost či neplatnost blokace či za takovéto jednání ukládat pokutu a dlužník se musí domáhat uvolnění účtu cestou "klasické" civilní žaloby.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.