Společnou cestou -

Dobrý den,

v první fázi by se zřejmě bylo vhodné pozastavit u Vámi uváděné možnosti být v pracovní neschopnosti až 380 dnů. Podpůrčí doba u nemocenského v současnosti začíná 22. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost, přičemž obecně platí, že podpůrčí doba trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti, ale to neznamená, že ve Vámi popsané skutečnosti máte na takto dlouhou podpůrčí dobu nárok.

Podíváme-li se na druhý odstavec ustanovení § 26 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, nalezneme zde, že u nároku na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, se do výše uvedené podpůrčí doby započítávají doby předchozích dočasných pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Zápočet probíhá bez ohledu, zda za předchozí podpůrčí dobu běžel nárok na nemocenskou a zda šlo o stejnou, nebo jinou pojištěnou činnost. Předchozí pracovní neschopnosti se nezapočítávají pouze v případě, kdy od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti trvala pojištěné činnost alespoň 190 kalendářních dnů.

V zadání dotazu neuvádíte přesně, jak dlouho jste v kterém zaměstnání setrvala a jak dlouho trvala dočasná pracovní neschopnost, nicméně pokud vyjdu z Vašeho popisu, že vždy po cca 3 měsících jste skončila v pracovní neschopnosti, bude Váš nárok výplatu nemocenského výše uvedeným způsobem zřejmě dosti citelně zkrácen.

Pokud jde o možnost uznání invalidního důchodu (dovolím si zde poznamenat, že ČID v současnosti již neexistuje - plný invalidní důchod se transformoval do invalidního důchodu III. stupně a částečný invalidní důchod se rozdělil podle míry poklesu pracovní způsobilosti na invalidní důchod I. a II. stupně), tak podle ustanovení § 59 odst. 2 již citovaného zákona o nemocenském pojištění končí dočasná pracovní neschopnost třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec uznán invalidním. Dále byste na dočasné pracovní neschopnosti mohla být pouze, pokud by zde byly jiné důvody, pro které by Vás lékař mohl uznat za dočasně neschopnou práce, než jsou důvody, pro které Vám byl přiznán invalidní důchod (osoba pobírající invalidní důchod I. či II. nemusí být schopna návratu do zaměstnání nikoliv kvůli zdravotnímu stavu, pro která jí byl přiznán invalidní důchod, ale např. kvůli chřipce).

Z hlediska nároku na podporu v nezaměstnanosti je základním pravidlem, že je třeba za období posledních dvou let získat výdělečnou činností minimálně 12 měsíců doby důchodového pojištění, přičemž případné chybějící měsíce lze získat i na základě tzv. náhradní doby zaměstnání (je třeba nesměšovat s tzv. "náhradní dobou důchodového pojištění").

Podle zákona o zaměstnanosti je náhradní dobou zaměstnání mimo jiné doba osobní péče o dítě ve věku do 4 let. Vyjdu-li z toho, že uvádíte, že jste v loni ukončila rodičovskou dovolenou a od té doby jste získala 7 měsíců doby důchodového pojištění, lze předpokládat, že v případě, kdy odpočítáme dva roky ode dne případné registrace na úřadu práce, připadne do rozhodného období posledních dvou let dostatečná část rodičovské dovolené, abyste podmínku 12 měsíců splnila kombinací doby důchodového pojištění a náhradní doby zaměstnání.

Z Vašeho dotazu dovozuji, že jste od skončení rodičovské dovolené podporu v nezaměstnanosti nečerpala. V opačném případě by bylo rovněž třeba řešit, kolik z nároku na podporu jste si již vyčerpala a zda-li jste od té doby odpracovala dostatečně dlouhou dobu na to, aby Vám vnikl nárok na opětovné čerpání podpory v plném rozsahu, bylo Vám umožněno dočerpat nevybraný zbytek podpory, či Vám podpora nebyla přiznána nikoliv proto, že byste nesplnila obecnou podmínku 12 měsíců, ale proto, že jste si již nárok na podporu vyčerpala.

Pokud jde o nárok na "existenční minimum", tak zde zřejmě máte na mysli příspěvek na živobytí, což je dávka ze systému pomoci v hmotné nouzi, kterou se doplácí příjem do částky živobytí (částka živobytí může odpovídat existenčnímu minimu, životnímu minimu, být mezi existenčním či životním minimem či v určitých situacích být dokonce vyšší než životní minimum). Pro posouzení nároku na tuto dávku se však nezkoumá pouze to, zda-li máte nějaké příjmy, ale to, jaká je příjmová a majetková situace celé Vaší rodiny. V popsané situaci tak bude záležet především na tom, jaká je výše příjmu Vašeho manžela. Stát Vám dávku nepřizná, pokud vyjde, že Váš manžel má z pohledu státu "dostatečný" příjem na to, aby Vaši domácnost uživil.

Obdobně Vám bohužel nemohu na základě poskytnutých informací odpovědět ani ohledně toho, zda-li by u Vás nepřicházely v úvahu nějaké další sociální dávky. Každá dávka se přiznává na základě určitých rozhodných okolností, přičemž dávky přiznávané na základě výše příjmu jsou charakteristické tím, že se nezkoumají jednotlivci, ale zákonem určený okruh tzv. "společně posuzovaných osob".

Individuální charakter mají naopak např. dávky přiznávané na základě nepříznivého zdravotního stavu (příspěvek na péči, příspěvek na zvláštní pomůcku, příspěvek na mobilitu), ale v dotazu neuvádíte žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by o takovéto dávce bylo na místě uvažovat.

Vzhledem k tomu, že na Vaši otázku nejsem schopen bez bližších informací odpovědět, dovoluji si Vám doporučit, abyste si zkusila pročíst základní informace o jednotlivých dávkách např. na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí (http://portal.mpsv.cz/soc) a svůj dotaz následně dle potřeby doplnila či upřesnila.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.