Společnou cestou -

Dobrý den,

jste si správně vědoma, že v případě nadbytečnosti je na zaměstnavateli, aby Vám dal výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou a odstupným ve výši minimálně trojnásobku průměrného výdělku. Je samozřejmě na zaměstnavateli zda Vám dá či nedá takovouto výpověď, nicméně je rovněž "jeho problém", zda pro Vás má či nemá práci - zaměstnavatel má povinnost přidělovat Vám sjednanou práci a pakliže toho není schopen, musí Vám vyplácet náhradu mzdy (přičemž za zákoníkem stanovených podmínek lze náhradu snížit až na 60 % průměrného výdělku).

Je zcela na Vaší úvaze, zda-li chcete podepsat případnou dohodu o skončení pracovního poměru, či sama dát výpověď (bez nároku na odstupné).

Zaměstnavatel Vám v současnosti hrozí, že najde jiný důvod, pro který s Vámi ukončí pracovní poměr. Tím zřejmě myslí buď výpověď (pro neuspokojivé pracovní výsledky, pro soustavné méně závažné porušování pracovních povinností, pro závažné porušení pracovních povinností či pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností), nebo okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Bohužel nemohu odhadnout, zda-li to na Vás zaměstnavatel "pouze zkouší" či je opravdu připraven najít si záminku k rozvázání pracovního poměru. Posoudit nejde rovněž to, zda a případně do jaké míry mu k rozvázání pracovního poměru dáte záminku, či jak "šikovný" bude zaměstnavatel při vytváření záminky. V případě soudního sporu není podstatné co se stalo, ale co a do jaké míry je možné prokázat (čemu soud uvěří). Neuškodí si nicméně uvědomit, že podobnou nejistotu zažívá i zaměstnavatel, pakliže chce rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem (a to i když zaměstnanec skutečně povinosti porušuje).

V dané situaci tudíž máte na výběr, zda přistoupíte na hrozby zaměstnavatele či nikoliv. Pokud ano, tak Vám sice nic nehrozí, ale na druhou stranu nedostanete odstupné. Pokud ne, tak Vám nikdo nemůže slíbit, že vše nakonec nedopadne tak, že o práci stejně přijdete, nedostanete podporu (jelikož se bude vycházet z toho, že s Vámi byl pracovní poměr rozvázán pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností) a budete muset hradit náklady prohraného soudního sporu, ale na druhou stranu můžete získat odstupné či dosáhnout toho, že pracovní poměr trvá a zaměstnavatel Vám musí doplatit mzdu za celé období, kdy se k Vám choval tak, jako by pracovní poměr skončil. Svou úlohu může v úvahách hrát i to, nakolik je kdo ochoten přistoupit na to, aby zaměstnavateli takovýto způsob jednání se zaměstnanci procházel.

Bohužel nelze říci, který z uvedených postupů je "správný". Někdo dá přednost první variantě, někdo zkusí odporovat, ale povolí v okamžiku, kdy uvidí, že to zaměstnavatel "myslí vážně" a někdo "bojuje do posledního muže".

Pakliže se rozhodnete nepřistoupit na návrhy zaměstnavatele, lze zaměstnavatele upozornit, že mu sice "taky nechcete dělat potíže", ale na odstupné máte právo a budete ho potřebovat. Pokud se s Vámi pokusí účelově rozvázat pracovní poměr, nezbude Vám jiná možnost, než se bránit u soudu a pokud se na Vás zkusí "hodit nějakou křivárnu", tak nebudete mít morální zábrany probrat s místně příslušným inspektorátem práce, k jakým porušováním právních předpisů u zaměstavatele docházelo (v dotaze nic takového neuvádíte, ale zpravidla se taky "vždycky něco najde").

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.