Společnou cestou -

Dobrý den,

Vámi zmiňovaná renta je tzv. náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která se zaměstnanci přiznává v rámci odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem či nemocí z povolání. Tato náhrada náleží zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Budu předpokládat, že že Vám invalidní důchod třetího stupně byl přiznán pro nemoc z povolání, pro kterou Vám je vyplácena zmiňovaná renta. V takovém případě Vám má být renta v zásadě vyplácena jako dorovnání součtu toho, co jste si schopna vydělat a invalidního důchodu do Vašeho předchozího průměrného výdělku.

Renta má kompenzovat pouze snížení výdělečné schopnosti, které nepokryje přiznaný invalidní důchod. Jejím cílem není kompenzovat např. to, že osoba se sníženou výdělečnou schopností není schopna najít si v mezích svých omezení vhodnou práci. Rentu nelze vnímat jako pevnou částku, jelikož její výše se může měnit podle toho, kolik si je schopen dotčený zaměstnanec vydělat a není tudíž vyloučeno ani to, že by se renta po nějaký čas nevyplácela vůbec, pakliže si je zaměstnanec bez ohledu na zdravotní následky schopen vydělat stejný či dokonce vyšší finanční obnos.

Například si vezměme zaměstnance pekárny, u kterého se rozvine tzv. silikóza plic. Zaměstnanec nemůže dále konat svoji stávající práci a jde na úřad práce. Renta nemá za úkol kompenzovat skutečnost, že si zaměstnanec nenašel práci v rámci zachovalé schopnosti pracovat, takže se mu vyplácí pouze jako dorovnání mezi předchozím průměrným výdělkem (řekněmě, že šlo o 12 000 Kč) a minimální mzdou. Zaměstnanci tudíž po dobu nezaměstnanosti náleží pouze renta ve výši rozdílu mezi předchozím průměrným výdělkem a minimální mzdou a to be ohledu na to, že podpora je nižší než minimální mzda. Následně si zaměstnanec najde práci jako vrátný za 10 000 Kč a tudíž se výše renty upraví tak, aby šlo pouze o dorovnání mezi tímto aktuálním výdělkem a předchozím průměrným výdělkem. Po nějaké době si zaměstnanec doplní vzdělání a najde si dobře placené místo v administrativě, kde vydělává více než kolik činila jeho průměrná mzda v pekárně - v tento okamžik není k vyplácení renty důvod, jelikož mu zde již nevzniká žádná škoda ve srovnání se stavem, kdyby mohl dál pracovat v dotčené pekárně.

Vzhledem k tomu, že renta má pouze charakter dorovnání mezi původním a aktuálním stavem, je opravdu možnost přivýdělku dosti omezená, jelikož čím více si jste schopna vydělat, tím menší částka je Vám coby renta vyplacena. Dosahovaný příjem by nevedl k znížení renty pouze v případě, pokud byste doložila, že je ho dosahováno čistě díky zvýšenému pracovnímu úsilí. Jde o to, že renta má představovat rozdíl mezi tím, kolik si mohl "normálním" pracovním úsilím vydělat zaměstnanec před úrazem a nemocí z povolání a tím kolik si může vydělat nyní. To na jedné straně znamená, že se nepřihlíží k příjmu, který je dosahován v rámci úsilí jdoucí nad zmíněnou "normální" úroveň (zaměstnanec má např. dvě zaměstnání, takže ve výsledku pracuje v průměru 60 hodin týdně), ale na druhou stranu se nebude renta poskytovat v rozsahu odpovídající částce, kterou si dotčený bezdůvodně nevydělal (zaměstnanec může jít pracovat za 12 000 Kč, ale rozhodne se nastoupit do zaměstnání za minimální mzdu - renta se bude vyplácet jako kdyby zaměstnanec pracoval za 12 000 Kč).

Bohužel nemohu posoudit, zda by vzhledem k okolnostem bylo možné dovodit, že Vámi zvažovaný přivýdělek bude představovat příjem získaný díky "zvýšenému pracovnímu úsilí" či nikoliv. K této problematice se zajímavým způsobem vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 2 Cdon 1233/97. Zde uvádí, že i u osoby, od které se vzhledem ke stupni postižení neočekává, že by si mohla něco vydělat (nedochází ke snižování renty o částku, kterou si dotčená osoba opoměla vydělat), se musí u případného výdělku zkoumat, zda-li je či není dosahován "zvýšeným pracovním úsilím". Nejvyšší soud k tomu uvádí:

"...jde tedy o úsilí spočívající v překonávání těžkostí, které pracovníkovi nově vznikají v takovém rozsahu, že jej omezují v běžné pracovní činnosti. Tyto těžkosti musejí mít původ právě v poškození zdraví, za které organizace odpovídá. Jedná se proto především o případy, kdy určitou tělesnou indispozici (snížení kvality smyslových orgánů, poškození končetin, poruchy vnitřních orgánů či psychické potíže), která je překážkou kvalitního uplatnění pracovních sil, nahrazuje pracovník tím, že z rezervoáru svých tělesných i duševních schopností, možností a sil čerpá nad poměry obvyklé u něj před vznikem škody..."

Pakliže budete chtít, aby se k dotčenému přivýdělku nehledělo při výplatě renty, bude třeba doložit, že jde o takovýto případ. Nepřistoupí-li protistrana na Vaše argumenty (dobré by bylo vyjádření lékaře ohledně toho, jaké těžkosti Vám vzhledem k nemoci z povolání výkon dotčené práce způsobuje), zřejmě se nezbude než bránit snížení renty soudně.

Nejsem si jist, jak jste došla k závěru, že se "renty" nevalorizují. K valorizaci samozřejmě nemusí docházet každoročně a plošná valorizace nemůže zohledňovat posuny jednotlivých profesích vůči národnímu průměru, nicméně zákoník práce počítá s tím, že vláda bude formou nařízení renty valorizovat v návaznosti na vývoj mzdových hladin. K poslední valorizaci došlo s účinností od 1.1.2009 na základě nařízení č. 447/2008 Sb. a to v rozsahu 4,4 % (zvyšuje se předchozí průměrný výdělek, se kterým se srovnává výdělek aktuální).

Nyní k tomu, jaká je situace ohledně započítání renty do vyměřovacího základu pro účely výpočtu starobního důchodu.

Za normálních okolností se renta započítává, ale to na druhou stranu znamená, že doba, po kterou byla renta pobírána se nemůže považovat za dobou vyloučenou z výpočtu vyměřovacího základu.

O co jde?

Za normálních okolností se vezmou započitatelné příjmy za rozhodné období a dělí se počtem dnů v rozhodném období. Některé doby se však ze zákona vylučují, aby nesnižovaly výslednou částku. Pakliže se pro účely výpočtu nezapočítává pobíraný invalidní důchod III. stupně, tak na druhé straně nezapočítá doba, po kterou byl pobírán. Ve výsledku tak vyjde důchod v částce odpovídající tomu, kolik si člověk vydělával v době, kdy nepobíral tento důchod.

V čem je problém?

"Renta" je započitatelný příjem, takže za dobu jejího pobírání nepůjde o vyloučenou - na jedné straně se započítá tento příjem, ale na druhé straně se započítají i dny za které byla pobírána. To může představovat problém, jelikož bez zohlednění pobíraného důchodu vyjde samozřejmě nižší průměr na den. Pokud např. 15 let pracoval zaměstnanec za peníze, které odpovídají dennímu průměru 300 Kč a následně byl dalších 15 let v invalidním důchodě třetího stupně, nebude se k dotčeným 15 letům invalidity hledět a bude se moc vyjít z průměru 300 Kč, který byl získán v předchozím období. Pokud, ale v dotčených 15 letech pobíral rentu, z níž je denní průměr pouze 100 Kč, tak při zohlednění tohoto příjmu i časového období dojde k poklesu celkového průměru na 200 Kč. (Příklad je krajně zjednodušen a slouží pouze pro ilustraci principu.)

Co s tím lze dělat?

Pojištěnec může požádat o to, aby se období pobírání invalidního důchodu III. stupně považovalo za vyloučenou dobu bez ohledu na to, že v ní byl dosahován příjem. Tím sice zmizí z rozhodného příjmu tento příjem, ale zároveň se příjem nebude dělit těmito dny a nedojde tudíž k narušení průměru.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.