Společnou cestou -

Dobrý den,

na první místě je otázkou, zda byla práce přesčas nařízena v souladu se zákoníkem práce. Informace o práci přesčas naleznete např. na http://www.pravnik.cz/a/157/prace-prescas-aktualizovano.html. V případě potřeby Váš dotaz upřesněte.

Ohledně neomluvené absence (neomluvené nepřítomnosti zaměstnance, neomluveného zameškání) zákoník práce nikde přesně nedefinuje, co je a co není neomluvenou absencí. Z povahy věci lze dovozovat, že jde o dobu, kdy zaměstnanec není přítomen na pracovišti, ačkoliv je na něm povinen být. Výslovně stanoveno je pouze to, že samostatně prohlásit absenci za neomluvenou může zaměstnavatel pouze v případě, když u něj nepůsobí odborová organizace. Pokud u zaměstnavatele působí, musí se s ní zaměstnavatel dohodnout, zda v daném případě o neomluvenou absenci jde či nikoliv (jinak řečeno bez souhlasu odborů zaměstnavatel nemůže nepřítomnost považovat za neomluvenou).

Pokud zaměstnavatel v souladu se zákoníkem práce nařídil práci přesčas a zaměstnanec není "omluven" z důvodů uznaných zákoníkem (tzv. překážky v práci na straně zaměstnance - např. lékařské vyšetření), jde o dobu, kdy je zaměstnanec povinen být na pracovišti a konat práci. Lze tedy dovozovat, že zákoník práce nebrání tomu, aby zaměstnavatel považoval nepřítomnost zaměstnance za neomluvenou absenci, pokud zaměstnanci nesvědčí zákonem uznaná překážka (např. nemohl pracovat přesčas, jelikož byl po pracovní době objednán na lékařské vyšetření).

Není třeba mít pochyb, že takováto neomluvená absence je porušením pracovní kázně, nicméně je otázkou, nakolik lze v tomto případě krátit dovolenou za kalendářní rok. V ustanovení o krácení dovolené se totiž neuvádí, že se dovolená krátí pro neomluvené absence. Zákoník práce zde stanoví, že ke krácení dovolené dochází v případě, kdy zaměstnanec neomluveně zamešká směnu, či část směny. Vzhledem k tomu, že zákoník na jiném místě uvádí, že směnou je rozuměna část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, lze dovozovat, že neomluvené zameškaní přesčasů sice je neomluvenou absencí a porušením pracovní kázně, ale nikoliv takovou absencí, pro kterou by bylo možné dovolenou za kalendářní rok krátit.

K výše uvedenému se sluší poznamenat, že jde o otázku, jejíž výslovné řešení se nám nepodařilo dohledat v odborné literatuře ani publikovaných rozhodnutích soudu. Nemůžeme proto vyloučit, že by v případě soudního sporu soud (respektive Nejvyšší soud, pokud by věc dospěla až k němu) tuto otázku vykládal odlišně.

Za Občanskou poradnu Jižní Město Ondřej Načeradský.