Společnou cestou -

Dobrý den,

odpovídám na Váš dotaz, ve kterém popisujete okolnosti, za kterých došlo ke ztrátě služební peněženky s tržbou. Zajímá Vás, jak nyní postupovat a zda po Vás může zaměstnavatel požadovat úhradu celé částky.

Pro další vývoj Vaší situace bude stěžejní zjištění, zda jste se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti (slovy zákona dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování) či nikoliv. Nyní se podíváme na obě uvedené varianty.

a) Dohoda o odpovědnosti podepsána byla. - V § 252 odst. 1 Zákoníku práce, který tento typ dohody upravuje, je stanoveno: "Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách."

Ze samotné podstaty dohody vyplývá, že zaměstnanci byly svěřeny zaměstnavatelovy hodnoty za účelem hospodaření s nimi včetně povinnosti je vyúčtovat. Dalším aspektem je, že u tohoto typu dohody, není zaměstnavatel povinen na rozdíl od obecné odpovědnosti za škodu, zaměstnanci prokazovat jeho zavinění. Zároveň je zaměstnanec povinen uhradit celou výši zjištěného schodku.

Určitě Vás napadne, zda tato pravidla platí také v situaci, kdy Vám byly svěřeny hodnoty odcizeny třetí osobou tj. neznámým pachatelem. Odpověď nalezneme v rozhodnutí Nejvyššího soudu, které naleznete pod spisovou značkou 21 Cdo 711/2001 na www.nsoud.cz , v němž byla řešena podobná situace jako je ta Vaše.

Ve zmiňovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k tomuto stanovisku: „Odpovědnost zaměstnance podle ustanovení § 176 odst. 1 zák. práce (zde je uváděn § „starého“ Zákoníku práce, nicméně dané stanovisko lze aplikovat i na aktuální znění Zákoníku práce) za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu. Odpovědnost za tuto škodu vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o hmotné odpovědnosti, a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách (dále jen „hodnotách“), které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. U tohoto druhu odpovědnosti zaměstnavatel není povinen zavinění zaměstnance prokazovat (srov. § 172 odst. 3 zák. práce). Zavinění zaměstnance na vzniku škody se předpokládá, takže zaměstnanec se odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. částečně, jen jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění (§ 176 odst. 3 zák. práce).

Schodkem se rozumí rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší, než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích. Protože schodek vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které je hmotně odpovědný zaměstnanec povinen vyúčtovat, jsou schodkem také chybějící hodnoty, o nichž odpovědný zaměstnanec tvrdí, že mu byly odcizeny. Tyto hodnoty jsou schodkem i v případě, jestliže existence škody vzniklé odcizením svěřených hodnot byla zřejmá již před prováděním inventarizace (srov. § 29 a § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), neboť z hlediska zaměstnavatele, který zaměstnanci hodnoty svěřil, se vzniklá ztráta projeví po jejím vyúčtování jako inventarizační rozdíl mezi vyšším stavem majetku a závazků v účetnictví a zjištěnou skutečností.

Důvodem ke zproštění odpovědnosti zaměstnance za tuto škodu může být mimo jiné zjištění, že schodek vznikl v důsledku úmyslného jednání třetích osob odcizením svěřených hodnot. Tímto důvodem však není sám o sobě „zásah pachatele, který žalovanému znemožnil opatrovat svěřené hodnoty a vyúčtovat je“, jak se žalovaný nesprávně domnívá. Odcizí-li třetí osoba zaměstnanci svěřené hodnoty, které je povinen vyúčtovat, nemá zavinění třetí osoby samo o sobě za následek zánik hmotné odpovědnosti zaměstnance (srov. Stanovisko k uplatňování ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976, pod č. 12, str. 80). Bez ohledu na případnou odpovědnost třetí osoby za škodu podle občanskoprávních předpisů, zaměstnanec i v tomto případě za škodu odpovídá, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. V případě střetu dvou odpovědností, tj. odpovědnosti neznámého pachatele za protiprávní zásah do majetkových práv zaměstnavatele s odpovědností zaměstnance za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování soud proto musí zkoumat i to, zda zaměstnanec takové jednání třetích osob neumožnil porušením svých pracovních povinností, např. tím, že svěřené hodnoty neuložil na bezpečném místě či je neopatroval náležitě pečlivě.

Zaměstnanec - jak vyplývá z uvedeného - se tedy nemůže své hmotné odpovědnosti zprostit, jestliže neplněním svých povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím [§ 73 odst. 1 písm. d) zák. práce] vznik schodku umožnil. Vztah takového nedbalostního jednání ke vzniku schodku je přitom třeba posuzovat v každém případě individuelně a pečlivě přihlížet ke všem okolnostem, za nichž ke vzniku schodku došlo. Je-li nedbalostní porušení povinností hmotně odpovědným zaměstnancem takového rozsahu, že by bez něho ke vzniku škody (schodku) úmyslným jednáním třetí osoby vůbec nemohlo dojít (tj. že zaměstnanec porušením svých povinností umožnil vznik celého schodku), pak nepřichází v úvahu ani částečné zproštění se odpovědnosti; to závisí na rozsahu porušení povinnosti, kterým byl umožněn vznik škody (schodku) úmyslným jednáním třetí osoby.“

Vzhledem k výše uvedenému hledisku Nejvyššího soudu, lze očekávat, že by opravdu soud v případném soudním řízení rozhodl v neprospěch zaměstnance tj. Vás. Určitou šanci by mohlo skýtat prokázání, že „se jedná o běžnou praxi, kterou aplikují jak zaměstnavatel i zaměstnanci.“ Nicméně i zde je otázka, zda by soud neshledal Vaši nedbalost, kterou jste způsobil škodu zaměstnavateli.

b) Dohoda o odpovědnosti podepsána nebyla. – V tomto případě by se na Vás vztahoval § 250 odst. 1 Zákoníku práce, ve kterém je stanoveno: „ Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Na rozdíl od první situace je zde potřeba splnit několik předpokladů pro vymáhání náhrady škody ze strany zaměstnavatele. Prvním předpokladem je vznik škody na straně zaměstnavatele jako majetkové újmy vyjádřitelné v penězích. Tento předpoklad je ve Vašem případě splněn. Druhým předpokladem obecné odpovědnosti je porušení povinnosti zaměstnancem při plnění pracovních úkonů nebo v přímé souvislosti s nimi. Zaměstnanec má povinnost majetek zaměstnavatele řádně opatrovat a tudíž lze dovozovat, že tuto povinnost zaměstnanec nesplnil, pokud zanechal tržbu bez dozoru v automobilu. Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Pokud tedy došlo ke vzniku škody při výkonu práce či na pracovní cestě, bude i tento předpoklad splněn. Třetím předpokladem je příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Tedy zde bude na zaměstnavateli, aby prokázal Vaše porušení povinnosti, díky které došlo ke škodě. (byť z nedbalosti např. v situaci kdy zaměstnanec věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí). Čtvrtým nezbytným předpokladem je zavinění zaměstnance, jehož prokázání je opět na zaměstnavateli.

V případě že jsou výše uvedené předpoklady splněny a prokázány, může být po zaměstnanci vymáhána náhrada škody až do výše čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek.

Při vymáhání náhrady škody a prokazování nutných předpokladů pro vznik škody, se samozřejmě můžete bránit. Určitou šanci by mohlo skýtat prokázání, že „ ohledně ponechání tržby v autě se jedná o běžnou praxi, kterou aplikují jak zaměstnavatel i zaměstnanci.“ Nicméně i zde je otázka, zda by toto tvrzení obstálo a nebyla shledána Vaše nedbalost.

Zajímalo Vás, zda zaměstnavatel po Vás může požadovat zaplacení celé částky. Odpověď na tuto otázku se bude odvíjet od toho, zda jste uzavřel dohodu o odpovědnosti či ne viz výše. Také jste chtěl vědět, zda na to má právo. Právo vymáhat škodu, která mu vznikla nelze zaměstnavateli upřít. Je samozřejmě otázkou, jak bude úspěšný. Nicméně v případě kdy byste měl uzavřenou dohodu o odpovědnosti, je jeho situace podstatně usnadněna opět viz výše. V neposlední řadě Vás zajímalo, jak postupovat. Zde bude hodně záležet na Vás, zda se budete bránit vymáhání náhrady škody s cílem zprostit se odpovědnosti za vzniklou škodu cizím zaviněním. Je však otázka, jak úspěšně. Další variantou je, zkusit se se zaměstnavatelem dohodnout o formě a podmínkách náhrady škody.

V případě dalších či doplňujících dotazů se na nás můžete znovu obrátit.

S pozdravem

Petra Skuhrová

Občanská poradna o. s. Společnou cestou