Společnou cestou -

Dobrý den,

z pohledu zákoníku práce nenajdeme nárok na "víkend", ale nárok na tzv. "nepřetržitý odpočinek v týdnu". Podle ustanovení § 92 je zaměstnavatel povinen u zaměstnanců starších 18 let rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Za stanovených okolností lze tento odpočinek zkrátit na 24 hodin, nicméně následný nepřetržitý odpočinek v týdnu musí být pak adekvátně prodloužen, aby zaměstnanec měl za období 2 týdnů tento odpočinek v celkové délce alespoň 70 hodin.

"Víkend" nalezneme zmíněný v druhém odstavci v tom smyslu, že pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a to tak aby do něho spadala neděle.

Jinak řečeno - pokud provoz zaměstnavatele neumožňuje výše uvedené, nic mu nebrání v tom, aby zaměstnanci určoval nepřetržitý odpočinek v týdnu na jiné dny než je sobota a neděle.

Maximálně zde můžeme uvažovat o tom, zda-li nedochází k diskriminaci zaměstnance v tom smyslu, že je šikanován ve srovnání s ostatními zaměstnanci "nespravedlivým" přidělováním dovolené - lidově řečeno, některý zaměstnanec vždy dostane nejhorší rozvrh směn (to však může být také jen shoda náhod). Je nicméně třeba upozornit, že spory o diskriminaci zaměstnance jsou velmi ošidné a velmi často se obrátí spíše proti zaměstnanci.

Přidělování dovolené je věcí zaměstnavatele, je na něm, zda žádosti vyhoví či nikoliv. Pakliže je Vám určen rozvrh změn v souladu se zákonem a zaměstnavatel ho nechce "z dobré vůle" změnit, je v principu skutečně jedinou další možností jak mít o víkendu volno (nebo-li nemuset odpracovat směnu, kterou Vám zaměstnavatel naplánoval), dohodnout se se zaměstnavatelem na poskytnutí dovolené.

Je k uvážení, nakolik "atmosféra" na pracovišti je vhodná k tomu, abyste se připomněla s tím, že by Vám při plánovaní směn už také mohl jednou vyjít jako den nepřetržitého odpočinku víkend. Tyto věci se však špatně radí, aniž by člověk byl seznámen s poměry a osobnostmi dotčených lidí.

Z hlediska psychologie jednání se zpravidla nedoporučuje stavět věc do pozice, "proč" někdo něco nějak udělal, nechceme-li, aby protistrana přešla do "defenzívy". Takto postavená otázka totiž v principu tlačí dotčeného do pozice, že má vysvětlit své jednání, což může znamenat buď to, že začne za každou cenu hledat argumenty pro to, že postupoval dobře, aby se ospravedlnil, respektive může z pozice síly odmítnout jakoukoliv další debatu s tím, že své jednání vysvětlovat a zdůvodňovat nemusí.

Taktičtější může být stavět věc do pozice, kdy dotčeného žádáme o laskavost, jako např. "zda-li by nešlo při dalším plánování služeb nějak udělat, abyste měla nějaký volný víkend, jelikož již čtvrt roku na Vás žádný nevyšel", tímto nezpochybňujeme "autoritu" dotčené osoby a to jak služby naplánovala a naopak působíme na její "ego" v tom smyslu, že je přece na ní, jak o těchto věcech rozhodne a zda nám prokáže laskavost při příštím plánování (prokazování laskavosti je v principu potvrzení "moci" a jisté nadřazenosti vůči tomu kdo od nás laskavost potřebuje).

Jinak řečeno - stojí za uvážení, nakolik je pro dotčenou osobu "příjemné" dojít k závěru, že Vám příště přidělí lepší rozvrh směn proto, že svým dosavadním jednání pochybila a nyní to "musí" napravit, nebo na základě toho, že si to vzhledem k odpracovaným směnám zasloužíte a je to vůči Vám vstřícné gesto, kterým naopak potvrdí, že je vůči Vám spravedlivá.

Výše uvedené však berte s rezervou - uvádím to jen pro inspiraci, v praxi je vždy třeba uvážit konkrétní situaci a to o jaký typ člověka se jedná.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.