Společnou cestou -

Dobrý den, mám dotaz týkající se mobbingu ze strany kolegyně. Pracuji pět let na pozici recepční-asistentka, kde se střídám se starší kolegyní, která je ve firmě již patnáct let. Už když jsem nastoupila, nechovala se vstřícně, nezasvětila mě do chodu firmy a na jakékoliv otázky odpovídala, že se mnou nemá nic společného, že má svou jinou práci, že na recepci jen zaskakuje, když potřebuji vystřídat. A to přestože šéf nám naši společnou práci vysvětlil, tak že máme být kolegyně, které mají být zastupitelné a spolupracovat. S tím, že náplň práce podepíšeme později. Jsem ve firmě pět let a doposud žádnou náplň práce nemám podepsanou, jakákoliv nová práce mi byla přidělovaná, tak že mi byly dány bez vysvětlení šanony s novou agendou na stůl, ať si sama poradím, protože kolegyně, které měly agendu na starosti daly výpvěď a nikdo se nezabýval, s tím aby někoho zaučily. Moje kolegyně mi nikdy nevycházela vstříc, jakákoliv snaha o domluvu nefungovala, v té době jsem měla vážně nemocného manžela i dceru a manželův stav se zhoršoval, nakonec jsem ho měla dva měsíce doma, kdy už byl odkázán jen na mou péči a chodily k nám sestřičky. V práci o tom věděl šéf a kolegyně.Přesto jakákoliv domluva, že se třeba o polední přestávce zdržím, abych stihla se o něj postarat (pracuji deset minut od bytu, přestávky jsou půlhodinové)a případných deset minut si napracuji, tak nepřicházela v úvahu, kolegyně na všechno reagovala, tak že to nejde, že to není možné. Když jsem pak žádala přímo šéfa, vyšel mi vstříc ale po čase si stěžovala kolegyně, že jsem jí neinformovala, že o tom nevím, že neví o stavu mého manžela a dcery. Lhala do očí mně i šéfa. Situaci jsem řešila mailem, posílala jsem všechno raději mailem,šéfovi i kolegyni. Ona mě pomlouvala u všech zaměstnanců, že jsem neschopná, že nic neumím, že jsem mimo, že moc telefonuji (to byla pravda), situace byla hodně náročná a musela jsem řešit spoustu věcí, přesto jsem se snažila své povinnosti plnit. Posledních 14 dní, kdy manžel na svou žádost zůstal doma a umíral v domácích podmínkách rozšiřovala po firmě, že jsem doma abych se flákala a že jsem manžela odložila do nemocnice. Po smrti manžela jsem volala doma, že zůstávám doma, že jsem se složila (musela jsem si zajistit sama záskok). Doma jsem byla týden, pak jsem se vrátila, všichni mi kondolovali, jen má kolegyně řekla , že o tom nevěděla (zase lhala). Následných pět let si neustále na něco stěžovala, intrikovala, skovávala ovladače od rádia, klíče od návštěvních místností, firemní centrálu přesouvala na můj stůl, nevšímala si zákazníků, kteří chodili, snažila se jen v přítomnosti šéfů. Vždy byla pracovitá, v době obědů, kdy chodili šéfové okolo, ale jinak věčně kouřila, chodila po budově, buď s lejstry jako že pracuje, nebo si chodila vařit o patro výš kávu, s tím, že u nás v přízemí jí z našeho kávovaru káva nechutná (v celé budově jsou stejné automaty, stejné kafe). Vypínala topení, s tím, že se jí roztýkají propisovací tužky ve skříni. Jezdila si na soukromé nákupy, věděla, že jsem příliš hodná a toleruju to. Snažila jsem se být vstřícná a myslela jsem, že slušným chováním a vstřícností budou na pracovišti slušné vztahy.Když jsem se vzdálila já z pracoviště okamžitě volala šéfovi, že neví , kde jsem a že jsem pořád pryč. Nakonec si stavěla na stůl mezi nás boxy s dokumenty, dělila tím naše stoly, veškeré telefony posouvala na moji stranu a odmítala je zvedat. Všichni to viděli , včetně šéfa a dělali, že je vše v pořádku. Po čtyřech letech jsem nevydržela a šla za šéfem, že bych ráda celou situaci řešila a aby s pomocí firemní právničky upřesnili naší náplň práce a stanovili přesná pravidla,aby se kolegyně nemusela vymlouvat. Půl roku se nic nedělo. Kolegyně dělala stále naschvály, pomlouvala a to dost neeticky. Mám 22-ti letou dceru, má vážné imunologické onemocnění, jakýkoliv malý zákrok, zranění nebo stres pro ni mohou být životu ohrožující. Když měla podstoupit řezání kostí v dásni a vyndavání osmiček, chtěla jsem být k dispozici a chtěla si vzít dovolenou. Problém nastal, protože kolegyně řekla, že za mě neudělá ranní poštu a že s tak velkou dcerou přeci nemusím chodit k lékaři. Já jsem nakonec vše zajistila ve firmě a dovolenou si vzala.Ona pak ve firmě roztrušovala, že mi vše prochází, protože jsem hezká a že si dokonce dovolím brát si volno a chodit s dospělou dcerou k lékaři. Šéf o jejích praktikách věděl, nic s tím nedělal, já nemohla chodit po firmě a uvádět vše na správnou míru. Chodila jsem do práce a bylo mi neustále špatné, řešila jsem to i se svojí psychoterapeutkou, která mi radila ať si najdu něco jiného. Celá situace vyvrcholila před čtrnácti dny, kdy jsem se odvážila kolegyni říct, že ať laskavě dělá svou práci a bere telefony a dělá to co má, rozčílila se, začala na mě řvát, já to nerozdýchala ,šla za šéfem, že už se to vážně nedá. On se sešel s právničkou firmy, ale mezitím jsem podala výpověď, protože po příchodu na recepci mi kolegyně začala nadávat, že jsem magor a mám neschopnou dceru, což mě dorazilo. Teď jsem ve dvouměsíční výpovědi a snažím se si najít práci. Jenže v současném zaměstnání se situace víc vyostřila , snaží se mě nachytat na chybách, už na mě řvala i právnička, že nemám v pořádku docházku, vše jsem doložila (ona se hodně přátelí s kolegyní). Nevím jak mám zvládnout ještě skoro dva měsíce chodit do práce, čelit intrikám a pomluvám kolegyně a hlavně se mi zdá neskutečné, že takovéhle jednání někomu projde a ráda bych své jméno a čest očistila, ale nevím si rady, mám pocit, že je to téměř nemožné. Přesto bych ráda učinila spravedlnosti za dost. Děkuji za radu a pomoc.