Společnou cestou -

Dobrý den,

z hlediska práva nám nařízení vlády č. 590/2006. Sb., stanoví okruh tzv. "jiných důležitých osobních překážek v práci" a hned jako položku 1. nalezneme "Vyšetření nebo ošetření".

Zaměstnanec má nárok na pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně dotčeného zaměstnance, které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout, pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

Zaměstnanec má právo na volbu lékaře, takže není vyloučeno ani to, aby vyšetření nebo ošetření bylo provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení. I v takovémto případě se pracovní volno poskytne na nezbytnou dobu, ale náhrada mzdy nebo platu náleží jen za dobu odpovídající tomu, kdyby byla péče poskytnuta v nejbližším zařízení.

Z hlediska právního bývá někdy kámen úrazu v tom, že zaměstnavatel tvrdí, že bylo možné ošetření či vyšetření zajistit mimo pracovní dobu - v takovém případě by pak skutečně nezbývalo než doložit (potvrzení od lékaře), že mimo pracovní dobu vyšetření nebo ošetření nebylo možné zajistit.

Ještě častější však bývá to, že se v praxi zaměstnavatelů nepostupuje tak úplně podle právní úpravy, ale podle "zvyklostí u zaměstnavatele".

Lze se často setkat na jedné straně s tím, že do určitého limitu zaměstnavatel uzná zameškanou pracovní dobu vykázanou jako návštěva lékaře aniž by cokoliv zkoumal a na druhé straně se lze setkat s tím, že zaměstnavatel vyjma akutních ošetření hledí "poněkud nevraživě" na kohokoliv, kdo si z jeho pohledu "nedokáže věci zařídit tak, aby mu nezasáhly do pracovní doby".

V případě zaměstnavatele druhého typu, který v principu považuje uplatnění zákonných práv zaměstnance za "drzost" je třeba uvážit priority. Na jedné straně by nebyl problém doložit nárok na ošetření a oprávněnost volna a náhrady mzdy si případně u soudu vysoudit, ale na druhé straně se může obratem stát, že si zaměstnavatel začne hledat příslovečnou "hůl" dle rčení, že "kdo chce psa bít, hůl si vždy najde".

V našem státě jsou u řady lidí odbory vnímány jako něco zavánějícího "komunismem", ale ve skutečnosti o nic takového nejde (stačí se podívat na fungování odborů v jiných státech), jelikož z hlediska historické skutečnosti se zkrátka ukázalo, že ochrana práv zaměstnanců na pracovišti se příliš nedá prosadit, pakliže o ní usiluje pouze jedinec a nikoliv celý pracovní kolektiv (a i pak se může stát ledacos - např. nejmenovaná společnost v USA svého času uzavřela celý provoz prostě proto, že v něm zaměstnanci založili odbory a ona tím chtěla dát vzkaz zaměstnancům v ostatních pobočkách, že "u ní" se něco takového "nenosí".

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.