Společnou cestou -

Dobrý den,

pakliže si v pracovní smlouvě nesjednáte nějaké zvláštní garance (nebo Vám neplynou z kolektivní smlouvy), tak je rozvržení pracovní doby čistě v rukou zaměstnavatele, který v mezích daných zákoníkem práce může plánovat směny dle libosti. Dle ustanovení § 84 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdně před začátkem dotčeného období (u pracovišť s kontem pracovní doby jde pouze o 1 týden). Se zaměstnancem se lze nicméně dohodnout i na jiné (kratší/delší) době seznámení.

Odmítnout naplánovaní směny na sobotu místo na pracovní den by tudíž bylo možné tehdy, pokud zaměstnavatel tuto lhůtu nedodržel (pakliže jste mu kratší lhůtu k seznámení s rozvrhem neodsouhlasila).

Zaměstnavatel má povinnost zajistit v rozvrhu směn tzv. "nepřetržitý odpočinek v týdnu" v rozsahu 35 hodin (48 hodin u mladistvých), ale nutně tento odpočinek nemusí naplánovat na sobotu a neděli. Příslušné ustanovení § 92 odst. 2 zákoníku práce uvádí, že "jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle." Pokud tedy zaměstnavatel neplánuje nepřetržité volno na neděli a pondělí, bude postupovat v souladu s dotčeným ustanovením a i když by o tento případ nešlo, může argumentovat tím, že "provoz zaměstnavatele to neumožnil". O tuto "možnost či nemožnost" se teoreticky může zaměstnanec se zaměstnavatelem soudit nicméně osobně neznám případ, kdy by k tomu skutečně došlo a nedohledal jsem k dotčené situaci ani žádnou publikovanou judikaturu. Asi by šlo o těžko odhadnutelné rozhodnutí (respektive neodhadnutelné bez možnosti posouzení provozu zaměstnavatele a od něj se odvíjecích argumentů stran).

Zaměstnavatel nemá povinnost hradit zaměstnanci náklady, které zaměstnanci vzniknou v důsledku řádně provedené změny plánu směn (něco jiného by bylo "dohadování" v případě, kdy není dodržena zákona lhůta - zaměstnanec může souhlas se zkrácením lhůty k plánovaní směn podmínit teoreticky čímkoliv a je na zaměstnavateli, zda-li mu za to souhlas zaměstnance stojí). Nemá-li zaměstnanec zvlášť vyjednány nějaké zvláštní podmínky, klidně mu může zaměstnavatel sdělit že za dva týdny začíná pracovat na nočních směnách (pro úplnost dodám, že práce v noci má svoje vlastní pravidla a v určitých situacích by zaměstnavatel práci v noci nařídit nesměl).

Pokud dojde k řádnému naplánování směn a zaměstnanec se nedostaví na směnu, tak jednu zameškanou směnu by zřejmě soud neakceptoval jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, nicméně o neomluvenou absenci a závažné porušení pracovních povinností se jedná - zaměstnavatel může krátit dovolenou o jeden až tři dny a žádat náhradu způsobené škody (zpravidla přinejmenším zaměstnavatelem odvedené pojistné) a případně i dát zaměstnanci výpověď. Vzhledem k okolnostem, kdy k zameškání došlo v důsledku změny rozvrhu směn, by bylo možné u soudu argumentovat, že by mělo být porušení povinností hodnoceno jako méně závažné a tudíž zaměstnavatel měl k výpovědi přistoupit až v případě opakování a po zaslání tzv. "vytýkacího dopisu", nicméně je otázkou, zda-li by se s tímto soud ztotožnil či nikoliv.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.