Společnou cestou -

Dobrý den, ač to nemusí být na první pohled zřejmé, jde o relativně zapeklitý právní problém. Obecně totiž platí, že zaměstnanec je povinen podniknout pracovní cestu (obecně - nerozlišuje se zda domácí či zahraniční) pouze za předpokladu, že se na tom se zaměstnavatelem dohodne. Zákon však nijak neupřesňuje, jak má dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vypadat. Může tak jít jak o výslovné ustanovení v pracovní smlouvě, tak o to, že zaměstnanec na cestu fakticky nastoupí (souhlas se dovozuje z toho, že cestu neodmítl vykonat). V případě řidiče se právní názory dělí na dvě základní skupiny. Podle první se souhlas s vysláním na pracovní cestu rozumí již z toho, že má zaměstnanec nastoupit na pozici řidič. Podle tohoto názoru se rozumí samo sebou, že řidič musí jezdit z místa na místo. Druhá názorová skupina se domnívá, že něco takového nelze automaticky předpokládat, nicméně se připouští, že nesouhlas s vysláním na pracovní cestu je třeba připustit jako výpovědní důvod, jelikož zaměstnavatel pochopitelně nemá uplatnění pro řidiče, který odmítá vyjet z objektu zaměstnavatele. Ve Vašem případě se situace komplikuje o to, že by se názory první skupiny dále dělili podle toho, zda by z pracovní pozice dovozovali toliko souhlas s vnitrostátními cestami, nebo souhlas nijak neomezený. Jelikož se mi nepodařilo dohledat judikaturu, která by tuto otázku řešila, bohužel nemohu k této otázce dodat nic bližšího. Doporučuji tuto otázku konzultovat např. s Odborovým svazem dopravy http://www.osdopravy.cz/, zda nemá ohledně této problematiky přesnější informace. Co se týče vyplácení záloh na cestovní náhrady, současný zákoník práce v ustanovení § 183 odst. 1 výslovně stanoví, že je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci zálohu, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta. Pokud jde o vyúčtování, nedohodne-li se zaměstnanec a zaměstnavatel jinak, je zaměstnanec povinen předkládat vyúčtování do 10 pracovních dnů od návratu z pracovní cesty (viz. ustanovení § 183 odst. 3 zákoníku práce) a zaměstnavatel je následně povinen vyúčtovat (a doplatit případný rozdíl) do dalších 10 pracovních dnů (viz. ustanovení § 183 odst. 5 zákoníku práce). Není-li zde dohoda, která by účtování cest. náhrad upravovala odlišně a zaměstnavatel nedodržuje uvedené termíny, jde o porušení zákoníku práce, které Vám dává možnost jak žalovat na zaplacení cestovních náhrad po uplynutí jejich zákonné splatnosti, tak podat stížnost na místně příslušný Inspektorát práce.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

Za Občanskou poradnu Jižní Město Ondřej Načeradský.