Dotaz na duševní vlastnictví a autorské právo

Dotaz ze dne 18. 4. 2016 15:39.

Otázka

Dobrý den, občas si přivydělávám jako komparzista při natáčení filmů a reklam. A již několikrát se mě, či kolegům stalo, že při natáčení reklamy byl člověk vytažen více před kameru a je tedy vidět v konečném komerčním díle. Je známe, že hlavně v reklamách se honoráře významně liší - komparzista ( většinou rozmazaná šmouha vzadu ) má honoráře v řádu stokorun, ale viditelné role jsou tisícové a někdy i statisícové honoráře. Některé castingové agentury se však brání vyplácet vyšší honorář a argumentují, že člověk prý musí jít vidět zepředu (tj.obě oči ) a déle jak 3 vteřiny. Podle jiných informací však má platit, že pokud je člověk rozeznatelný a ostrý (tzn.že např.z boku člověka taky poznáte, i když vidíte jen jedno oko ) a nerozhoduje délka záběru, tak má člověk právo právě vyšší honorář (takto se to domnívám také ). Říkají tomu buyout. Něco ve smyslu, že náš vzhled je naše duševní vlastnictví a my ho za úplatu na tento komerční projekt poskytneme. Snažili jsme se dohledat jak je správné znění zákona - zda je to v Občanském zákoníku, či v zákoně o autorském právu apod., ale nevyznáme se v tom. A bohužel máme dojem, že právě na této neznalosti některé castingové agentury vydělávají. Můžete nám, prosím, pomoci s nalezením pravdy a jakou oporu máme v tomto ohledu v zákoně?

Předem děkuji

Odpověď

Dobrý den,

jde o velmi specifickou oblast, kterou by Vám na 100 % zřejmě zvládla rozebrat pouze na tuto problematiku specializovaná advokátní kancelář, nicméně se Vás pokusím nasměrovat.

V první fázi je třeba rozlišit podobu a herecký výkon. Herecký výkon se u komparzistů neočekává (pak by se z komparzu v principu stávala role), takže zde řešíme otázku použití podoby a ani to nikoliv nutně. Záleží na výsledném díle, zda-li je dotčená osoba identifikovatelná - pokud někdo hraje v castingu ve smyslu "kus hlavy" viditelné v davu, takže by ho ani vlastní rodina nepoznala či je natolik vzdálen / rozostřen, že není možné člověka rozeznat, tak výsledné dílo neobsahuje podobu. K tomuto směřují Vámi citovaná "pravidla", které ve skutečnosti nikde v zákoně takto uvedené nenajdete - podstatný je výsledek, zda lze hovořit o podobě konkrétního člověka či nikoliv.

V rámci komparzu se setkáme jak s případy, kdy lze komparzisty rozeznat a tudíž musí být řešena otázka užití jejich podoby, tak s případy, kdy se o užití podoby nedá hovořit. Z logiky věci je tak lepší ve smlouvách / souhlasech počítat s oběma možnostmi, jelikož předem nemusí být jasné jak koho zabere kamera (a kdo zůstane či nezůstane po střihu, filtrech..). Máte-li smlouvu a prostudujete si jí, zjevně v ní naleznete souhlas s užitím Vaší podoby, přičemž se zde předpokládá, že souhlasíte s užitím v mezích toho, na co smlouvu uzavíráte - tedy komparzu. Pokud by nakonec došlo k tomu, že by Vám byl dán ve snímku prostor nad rámec toho co bylo sjednáno, mělo by se rovněž dořešit užití podoby nad rámec komparzu. Zde si pak lze představit prostor pro případný spor - co je ještě možné považovat za komparz, na který máte smlouvu a co již překračuje meze toho, co se komparzem rozumí.

Vámi zmiňovaný "buyout" pak není primárně termín pro to co se hradí (i když z jeho použití samozřejmě z logiky věci plyne, že je zde za co platit a nešlo jen o "šmouhu v davu"), ale pro to, jak se hradí. Není-li předem jasně daný rozsah použití díla (a v něm obsažené podoby), v zásadě přichází v úvahu buď následně podle výsledného použití díla odměnu zpětně vyúčtovat (představte si, že by Vám za každé odvysílání reklamy přišlo X Kč), nebo si sjednat paušální platbu na užití díla v určitých mezích (např. ČR na jeden rok), bez toho, aby se následně řešilo, jestli se dílo odvysílá dvacetkrát nebo tisíckrát.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.

Souhlasím se vším