Společnou cestou -

Dobrý den,

podle ustanovení § 10 odst. 10 zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel, ohlásí změnu místa trvalého pobytu u občana mladšího 15 let jeho zákonný zástupce, popřípadě pěstoun. Zákonným zástupcem nezletilého dítěte jsou oba rodiče (nyní nebudu řešit případy pozastavení, omezení či zbavení rodičozvské zodpovědnosti). Skutečnost, že dítě bylo svěřeno do péče jednoho z rodičů neznamená, že by druhý rodič pozbyl své rodičovské zodpovědnosti či přestal být zákonným zástupcem - dítě je ve faktické výchově jednoho z rodičů, ale druhý rodič má právo na informace a spolurozhodování o dítěte. Nejsou-li se schopni o podstatných věcech dohodnout (ani s pomocí pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí), je na soudu, aby posoudil situaci a určit, co si žádá zájem dítěte. Zmiňovaný zákon neřeší, zda a jak by se mělo zkoumat, zda-li zákonný zástupce jedná v dohodě s druhým zákonným zástupcem ani nezmiňuje, zda jde o rozhodnutí, které by bylo čistě na jednom ze zákonných zástupců v důsledku zvláštního zmocnění (svěření do péče), respektive za jakých podmínek takovéto rozhodnutí je či není v osobní kompetenci zákonného zástupce, kterému bylo dítě svěřeno do péče. Obávám se tudíž, že ani Vy, ani dotčená úřednice nebude schopna předložit právní předpis, který by jednoznačně stanovil, zda-li ke změně trvalého pobytu potřebujete souhlas druhého rodiče. Jde o otázku interpretace práva, kde Vy budete tvrdit, že když zákon mluví o "zákonném zástupci" myslí tím, že změnu může provést kterýkoliv zákonný zástupce, popřípadě to, že tím zákon myslý toho zákonného zástupce, který má dítě v péči, jelikož rozhodovoání o trvalém pobytu dítěte je součástí oprávnění spojených se svěřením do péče. Proti tomu bude stát úřednice, která bude tvrdit, že zákon pod pojmem "zákonný zástupce" rozumí to, že musí jí o osobu nebo osoby, které jsou oprávněny v takovéto věci jednat za dítě a že v takovémto případě oprávnění ke změně trvalého pobytu má zákonný zástupce pouze pokud má souhlas druhého zástupce, nebo rozhodnutí soudu, které takovýto souhlas nahradilo. Jak je to se spory o interpretaci zákona?

V prvním stupni má samozřejmě moc dotčená úřednice, který rozhodne podle svého právního přesvědčení. Pokud s ním nebudete souhlasit, můžete si podat odvolání. Odvolací orgán pak posoudí situaci a rozhodne o odvolání podle toho, jaké bude jeho právní přesvědčení. Neuspějete-li s odvoláním, můžete se následně obrátit se žalobou na správní soud, ten se pro změnu podívá na situaci podle svého právního přesvědčení.... a nakonec můžete skončit až u Nejvyššího správního soudu ČR, který o věci rozhodne "definitivně" jelikož, nad ním již není vyšší právní autorita... pokud někdo nedovodí, že jde o zásah do základních práv a svobod, jelikož pak by vše mohlo řešit ještě u Ústavního soudu, ve Štrasburku....

Tímto Vás nechci straši, jen poukázat na skutečnost, že právo není matematika, ale spíše umění, kdy si skupina "laiků, hudebníků a odborných kritiků" poslechne symfonický orchestr a následně debatuje o celkovém "uměleckém zážitku" a výkonech jednotlivých hudebníků. Některé věci jsou jasné (II. housle hráli v 18 taktu Cis místo Fis), ale řada dalších aspektů může být věcí odborného, ale stále více či méně subjektivního posouzení. Debatu o tom, že v 14. taktu byl větší či menší důraz než bylo potřeba můžeme podpořit tím, o jaké vyznění skladby se snažil autor, jaké byly tehdejší hudební zvyklosti, tím jak se teorie staví k dynamickému vyznění - v konečném efektu Však není jednoznačené, jestli je správnější kritika, která řekne, že:

1) "skladba zcela ignorovala autorský záměr, jde o nepodařenou snahu přizpůsobit ji modernímu (ne)vkusu..", 2) "skladba je vynikající interpretací, která se nesnaží pouze otrocky sledovat notový zápis, ale snaží se do skladby vnést lidský prvek a poskytnout posluchačům zážitek, který je utázkou individuálního pochopení autorova dramatického záměru..".

Omlouvám se za rozsáhlejší text, ale čas od času mě přemůže potřeba ukázat, že právo není program a osoby aplikující právo nemají být počítače slepě sledující program - výklad práva je umění a kvalita uplatňování práva je o tom, jaké "umělce" necháme právo vykládat.

Zpátky k věci.. v zásadě máte tyto základní možnosti:

1) vyhovět požadavku úřednice a opatřit si souhlas otce dětí - předpokládám, že byste svůj dotaz nepokládala, pokud by tato varianta nebyla problematická, 2) požádat soud, aby vyslovil, že můžete trvalý pobyt přehlásit bez ohledu na absenci souhlasu otce - lze předpokládat, že by úřednice následně nedělala problémy, ale zřejmě nechcete s přehlášením na takovýto rozsudek nechcete čekat, 3) podat návrh bez ohledu na to, co si o tom úřednice myslí a pokud Vám návrh zamítne, podat odvolání atd., opět zde narážíme na otázku času - nevím v jakém termínu děti potřebujete přehlásit, ale je třeba počítat s tím, že na odvolací řízení je 60 dnů (30 I. stupeň, 30 II. stupeň) a kromě toho nelze dopředu předvídat, jak o věci odvolací orgán rozhodne (můžete se zkusit dopředu zeptat na jeho právní stanovisko), 4) vyhovět tomu, že úřednice nebude dělat se zápisem problémy, pokud si pobyt přehlásíte společně s dětmi (pokud jsem tedy situaci správně pochopil). Nevím jaká je Vaše motivace k tomu, abyste si nechala pobyt na adrese, kde ve skutečnosti nebydlíte - žádná práva k nemovitosti Vám na základě trvalého pobytu neplynou, 5) rezignovat na změnu trvalého pobytu dětí.

Na úvod lze samozřejmě zkusit řešit situaci domluvou - můžete se zkusit dotázat pracovnice, podle jakého právního předpisu Vám nemůže bydliště změnit bez souhlasu otce, vznést protiargumenty proti jejímu způsobu výkladu právního předpisu, či se s ní domluvit, aby si zjistila právní stanovisko nadřízeného orgánu (bohužel ani toto není 100 %, znám případy, kdy rozhovor s metodičkou ukončila pracovnice orgánu I. stupně s tím, že metodička ničemu nerozumí a že stejně rozhodne podle svého "správného" výkladu zákona).

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.