Společnou cestou -

Dobrý den,

pokud je situace taková, že otázku práva bydlení své družky zesnulý nevyřešil za svého života ani prostřednictvím své závěti, má dotčená "cizí paní" v zásadě pravdu, že je na nových vlastnících dotčené nemovitosti (dědicích), aby rozhodli o tom, zda umožní družce zesnulého další užívání (či spoluužívání) dotčené nemovitosti či nikoliv.

Osobně bych si však v první řadě položil otázku, kdo je zde dědicem.

Byla-li pořízena platně závěť, bude probíhat dědictví podle závěti.

Nebyla-li pořízena závět a zesnulý neměl děti, musíme vyjít z ustanovení § 474 občanského zákoníku, podle kterého v tzv. druhé dědické skupině dědí manžel nebo registrovaný partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

Uvádíte, že zesnulý neměl manželku, předpokládám, že ani registrovaného partnera a tudíž zbývá otázka, zda žije některý z jeho rodičů. Je-li tomu tak, dědila by pozůstalá družka a žijící rodiče (rodič).

Nemohou-li dědit rodiče, nedědí pozůstalá družka sama v druhé dědické skupině, ale dědictví se řeší podle tzv. třetí dědické skupiny dle ustanovení § 475. Zde dědí stejným dílem zůstavitelovi sourozenci (popřípadě jejich děti) a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. V tomto případě by se tudíž pozůstalá družka dělila o dědictví s případnými sourozenci zesnulého a pokud by ti nežili tak s jejich případnými dětmi (synovci a neteře zesnulého a pokud by zde nebyly ani ony, tak by dědila sama.

Mám-li výše uvedené shnout: nezanechal-li zesnulý závěť ani děti, měla by pozůstalá družka ať již ve druhé či ve třetí dědické skupině větší či menší podíl dědit a tudíž nebudeme řešit situaci, kdy dědici řeší vystěhování partnerky zesnulého, ale v situaci, kdy se dědici dohadují o rozdělení majetku a jeho užívání (respektive nemáme co řešit, pokud je jediným dědicem pozůstalá družka).

Pokud je situace taková, že zesnulý odkázal v závěti dotčenou nemovitost (či veškerý majetek) jiné osobě, aniž by zřízením věcného břemene řešil další bydlení své partnerky, jsme zřejmě skutečně v situaci, kdy je na rozhodnutí dědiců, zda a za jakých podmínek umožní pozůstalé další bydlení v jejich nemovitosti.

Z titulu bývalého partnerství zde žádná zvláštní práva na dožití neplynou a ochranu zde může přiznat pouze soud z titulu tzv. dobrých mravů. Míra ochrany zde však záleží na posouzení okolností případu a uvážení soudu. Lze si představit případy, kdyby soud zamítl žalobu na vyklizení nemovitosti, jelikož by např. vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu považoval za hrubě nemorální vystěhovat pozůstalého "na smrtelné posteli", ale typičtější bude spíše přiznání bytové náhrady (vystěhování pozůstalého je dovoleno, ale až po zajištění odpovídající náhrady - stupeň náhrady opět záleží na posouzení soudu) a vyloučit nelze ani to, že by soud umožnil vyklizení bez dalšího.

Pro úplnost závěrem dodávám, že existence či neexistence trvalého pobytu nemá na tyto věci žádný právní vliv.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.