Společnou cestou -

Dobrý den,

Vaši rodiče mohou své vlastnictví "vyřešit" ještě během svého života - ostatně mnoho seniorů tak činí, aby měli kontrolu nad tím, kdo s jejich majetkem bude později hospodařit. Nicméně stejně tak mají plné právo nikomu byt nedarovat (neprodat atd.), nesepsat závěť a věci nechat, tak jak jsou. Toto rozhodnutí by mělo být jen a pouze na daných osobách.

Vzhledem k tomu, jak se o bytu vyjadřujete ve svém dotaze, přiznám se, že si nejsem na 100% jistá, zda je v družstevním nebo "osobním" vlastnictví, rozepíšu se tedy krátce o obou variantách.

Pokud je byt ve vlastnictví Vašich rodičů a chtěli by ho darovat Vám (nebo komukoliv jinému), je to možné darovací smlouvou (doporučujeme vždy u notáře). K ní je totiž možné připojit i tzv. zřízení věcného břemene doživotního užívání, které se stejně jako změna vlastníka zapisuje do katastru nemovitostí. Nevím, jak to myslíte, že jsou rodiče zároveň v družstvu. Dům s byty, které jsou ve vlastnictví jednotlivců, spravuje společenství vlastníků jednotek. Na schůze shromáždění SVJ pak opravdu dochází vlastníci bytů, zde se hlasuje o důležitých společných otázkách.

Pokud by situace byla taková, že byt je družstevní, i tak jej mohou rodiče převádět (vždy je třeba ještě ověřit ve stanovách konkrétního bytového družstva za jakých podmínek je to možné). V tomto případě se nepřevádí vlastnictví bytu (není třeba tedy činit zápis do katastru nemovitostí), ale členská práva a povinnosti v bytovém družstvu (a tudíž je třeba změny hlásit právě konkrétnímu bytovému družstvu).

Co se týká dědění - Vy asi víte, že je možné sepsat závěť. Ta by ale měla respektovat tzv. nepominutelné dědice. Potomci zůstavitele musí totiž vždy získat určitou část svého zákonného podílu (jinak je v té části závěť neplatná). Zletilý dědic musí dostat alespoň tolik, kolik činí 1/4 jeho zákonného dědického podílu.

Pokud není žádné pořízení pro případ smrti, dědí se tzv. ze zákona. Pokud mají byt, o který Vám jde, Vaši rodiče ve společném jmění manželů, pak by v případě smrti jednoho z nich nejdříve došlo k vypořádání SJM a až podíl (1/2 bytu a ostatního společného majetku) zemřelého rodiče by "šel" do dědictví. V první dědické skupině dědí manžel a potomci, každý stejným dílem: výsledkem by pak tedy mělo být, že přeživší rodič má 4/6 a Vy i sestra každá 1/6 bytu, resp. pozůstalosti.

Když se nyní vrátím k dědění ze závěti: Pokud by byla sepsaná závěť, která by Vaši sestru vynechala, měla by na základě ustanovení o nepominutelném dědici nárok na 1/4 z 1/6 bytu, resp. pozůstalosti.

Zákonný podíl nemusí být nutně částí bytu. Zůstavitel může v hodnotě zákonného podílu určit dědici jiný majetek nebo se tak mohou dohodnout dědici sami v dědickém řízení (jeden dostane byt, druhý úspory na účtu).

Nový občanský zákoník obsahuje i ujednání o tzv. započtení na povinný díl. Jedná se o situaci, kdy zůstavitel daroval ještě za života jednomu z nepominutelných dědiců majetek a v rámci dědění pak může dojít k tzv. započtení (jednoduše řečeno, obdarovaný dědic dostane z dědictví méně, právě proto, že za života zůstavitele už něco dostal). Občanský zákoník stanoví lhůtu 3 roky, ale zůstavitel může svým prohlášením přikázat, aby se započtení provedlo za delší dobu. Nepřihlíží se k tzv. běžným darům, nicméně nemovitost je jistě jasný příklad, kdy by započtení na povinný díl šlo využít. Tento institut je upraven v § 1658 a násl. občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.)

Chcete poradit, co je pro Vás největší jistota. Pokud tou jistotou má být fakt, že byt Vašich rodičů bude Váš, jde o darování bytu nebo převod členských práv a povinností. Na druhou stranu, největší jistotou pro seniory je dožít ve svém a nestrachovat se o střechu nad hlavou.

S pozdravem

Markéta Vávrová

Občanská poradna Společnou cestou