Společnou cestou -

Dobrý den,

v první řadě je třeba brát zřetel na to, že vypořádání probíhá ohledně společného jmění manželů a nikoliv ohledně ostatního majetku. Pakliže nebude po rozvodu manželství možné vyřešit situaci dohodou, máte možnost ve lhůtě tří let podat návrh na vypořádání společného jmění manželů k soudu. Zde by soud měl rozdělit aktiva a pasiva tak, aby podíly obou manželů byly stejné, takže v případě aktiv 200 000 Kč a pasiv 400 000 Kč, by základní podoba vypořádání vypadala tak, že každý dostane 100 000 Kč aktiv a 200 000 Kč pasiv, vyloučeno samozřejmě není ani to, že by jeden z manželů dostal 200 000 Kč aktiv a 300 000 Kč pasiv, zatímco druhý z manželů dostane jen 100 000 Kč pasiv (ve výsledku je hodnota vypořádacího podílu stále stejných - 100 000 Kč). Ze zvláštních důvodů může soud přistoupit k tomu, že je třeba majetek vypořádat v jiném poměru než 50:50 (např. situace, kdy jeden z manželů "ničí" společné jmění hrou na automaty, zatímco druhý se horko těžko snaží pro rodinu udržet alespoň základní vybavení domácnosti). Zdánlivá nerovnost vypořádacích podílů může nastat rovněž v důsledku započtení tzv. zápočtů - pakliže někdo vynaložil svůj osobní majetek na společné jmění, může tuto "investici" požadovat zpět a naopak musí vrátit to, co ze společného jmění manželů bylo vynaloženo na jeho osobní jmění.

V uváděném případě však nezmiňujete, že by došlo ze společného jmění manželů k investici do osobního jmění některého z manželů. Došlo k investici do nemovitosti třetí osoby (Vašich rodičů) a v tomto případě nelze tuto investici řešit jako zápočet, ale maximálně jako pohledávku, která tvoří součást společného jmění manželů. Pakliže došlo k investici do nemovitosti bez řádného právního důvodu (nebyla zde žádná prokazatelná dohoda, že investice je darem či "placením" za možnost užívat nemovitost), mohlo jít o tzv. bezdůvodné obohacení. Právo na vrácení (vydání) bezdůvodného obohacení se nicméně promlčuje ve lhůtě dvou let (z povahy věci Vám z právního hlediska muselo být ihned jasné, kdy a vůči komu bezdůvodné obohacení vzniká).

Pro úplnost je třeba dodat, že vypořádání závazků ve společném jmění je účinné mezi manželi, ale nelze se ho dovolat proti věřitelům. Pakliže před vypořádáním byli za zaplacení osobně odpovědní oba manželé "rukou společnou a nerozdílnou", tak tento režim odpovědnosti platí i po vypořádání, v rámci kterého byla povinnost uhradit závazek rozdělena či přikázána pouze jednomu z manželů. Pakliže se věřitel dovolá původního režimu odpovědnosti vůči tomu z manželů, který dle vypořádání nemusí pohledávku (respektive celou pohledávku) hradit, musí dotčený manžel hradit pohledávku tak, jako kdyby k žádnému vypořádání nedošlo a teprve po uhrazení pohledávky se může vůči druhému z manželů dovolat toho, aby mu uhradil rozdíl, mezi tím co musel uhradit podle původního režimu odpovědnosti a co měl uhradit podle vypořádání společného jmění.

Příklad: manželé mají společný dluh 800 000 Kč, dle vypořádání každý odpovídá za splácení 400 000 Kč, věřitel osloví jednoho z manželů a ten musí uhradit celý dluh 800 000 Kč, rozdíl 400 000 Kč pak může vymáhat po druhém z manželů.

Pokud se rozhodnete "vzít dluhy na sebe", tak Vám v tom těžko může někdo zabránit (pro věřitele se nic nemění, takže jde v zásadě o příslib, že vše budete platit a pokud bude muset něco hradit manželka, tak jí to následně uhradíte). Na druhou stranu je třeba upozornit, že zadlužení se tradičně nezohledňuje ani pokud jde o výši výživného (jde o přednostní pohledávku, která by se v případě exekuce uspokojila před "obyčejnými" dluhy) ani pokud jde o to, že Vám nezbude ani životní minimum (to je řešeno tím způsobem, že z příjmů je nutné při exekuci ponechat stanovenou nezabavitelnou částku).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.