Společnou cestou -

Dobrý den,

odpovědi na Vaše otázky budu strukturovat podle Vašeho číslování.

1) Není-li možné přimět otce dětí k dobrovolné úhradě, máte možnost buď sama podat návrh na výkon rozhodnutí (kde musíte sama označit, jakým způsobem (na jaký majetek, pohledávku..) se má výkon rozhodnutí provést (lze nicméně alespoň požádat soud o pomoc při zjišťování, jaký má dlužník majetek), nebo podat návrh na nařízení exekuce.

V běžném jazyce se termín exekuce běžně zaměňuje s termínem výkon rozhodnutí, ale z právního hlediska jde o zásadní rozdíl. Při nařízení exekuci totiž není na Vás, abyste např. soudu navrhla, aby poslal svého zaměstnance (soudního vykonavatele) např. na adresu Bořislavova 30, jelikož tam parkuje auto SPZ AKA 47 87 bývalého manžela, které lze prodat a výtěžek použít k úhradě dluhu (takto lze zjednodušeně ilustrovat jak probíhá výkon rozhodnutí). Nařízení exekuce spočívá v tom, že se vymožením pohledávky pověří soudní exekutor, což je státem jmenovaná úřední osoba (nikoliv zaměstnanec soudu), která se živí vymáháním pohledávek (účtuje si odměnu z vymožené částky). Tato varianta má tu výhodu, že si sám exekutor zjišťuje majetkovou situaci dlužníka a následně sám volí, jaká forma exekuce (či kombinace různých exekucí) by nejúčelněji vymohla dlužnou pohledávku.

Obecně vzato platí, že exekuce je rychlejší a účinější než soudní výkon rozhodnutí, ale na druhé straně je i dražší (a bohužel ani ona rychlost není vždy zrovna "100 %"). Náklady exekuce se sice v konečné fázi vymáhají po dlužníkovi, ale věřitel musí počítat s tím, že exekutor na začátku může požadovat přiměřenou zálohu. Tím se dostáváme k jedné velmi podstatné věci - u výživného na nezletilé děti exekutoři nesmí podle současného znění zákona požadovat zálohu, takže lze ohledně vymáhání výživného považovat za ideální variantu kontaktovat exekutora a domluvit se s ním na vymáhání pohledávky (můžete sice dát návrh k soudu i bez předchozí domluvy s exekutorem, ale v praxi je vhodnější se nejprve domluvit a následně požádat o pověření toho exekutora, který skutečně chce Vaši pohledávku vymáhat a má na to časovou kapacitu).

Bohužel obecně platí, že exekutor musí být schopný dohledat nějaký majetek, který je možné dlužníkovi (v exekuci se mu říká povinný) sebrat. Jinak dojde na příslovečné: "kde nic není, ani čert nebere".

V praxi jsou známy případy, kdy jsou dlužníci natolik "šikovní", že se ani exekutor nedokáže dopátrat majetku, který by jim pro dlužné výživné mohl postihnout. V takovém případě může být nejúčelnější podat trestní oznámení na zanedbání povinné výživy - té se lze dopustit nejen tím způsobem, že se "pouze" neplatí (minimálně 4 měsíce), ale i tak, že se pachatel úmyslně vyhýbá vyživovací povinnosti. To je složitější prokazovat, takže může být někdy nutné věc pro policii "předpřipravit", či ji i soustavněji hlídat (podávat stížnosti proti odložení věci s tím, že policie nevyčerpala ty či ony možnosti dokazování atd.). Vtip spočívá v tom, že zde není nutné dopátrat se majetku k zabavení - stačí, že otec platit mohl, či by mohl, pokud by se placení nevyhýbal (např. tím, že schválně pokračuje v ztrátové činnosti, ačkoliv proto neexistuje rozumný důvod a každý jiný zodpovědně uvažující člověk by nastoupil do zaměstnání) a otec může "dobrovolně" zaplatit dlužné výživné, jelikož se tak zpravidla zbaví trestní odpovědnosti. Někteří otcové jsou tak již na trestních soudech důvěrně známí, jelikož v delších či kratších intervalech chodí na soud s aktovkou ze které doslova na poslední chvíli "vyčarují" finanční hotovost k doplacení dlužného výživného. Nikdo Vám však nemůže dopředu odhadnout, jestli půjde o případ Vašeho bývalého manžela, nebo se nechá raději zavřít (k čemuž zpravidla nedojde při prvním prohřešku), než aby výživné zaplatil.

2) V případě návrhu na snížení vyživovací povinnosti navrhovatel tvrdí, že došlo k takové změně rozhodných skutečností (schopnost rodiče, potřeby dítěte), pro které je třeba nově uvážit výši výživného. V popsaném případě by otec zřejmě tvrdil, že oproti době posledního rozhodnutí o výživném, zásadně poklesl jeho příjem a tudíž i schopnost hradit výživné. Proti tomu se lze bránit dvěma základními způsoby:

a) dokládat, že se zvýšily potřeby dítěte - už jenom ta skutečnost, že od posledního rozhodnutí uplynula delší doba, zpravidla znamená, že dítě má větší rozsah důvodných životních potřeb, což je obecně vzato důvod ke zvýšení výživného. Tato varianta tedy vychází z toho, že sice existují důvody pro snížení (otec má menší příjmy), ale i důvody pro zvýšení (dítě má větší potřeby) a tudíž nové rozhodnutí musí respektovat obě skutečnosti - podle toho, o jak velký jde pokles příjmu a o jak vysoký jde nárůst potřeb, může dojít jak k tomu, že se nakonec nechá výživné na původní výši, tak k tomu, že se výživné sníží (ale o nižší částku), nebo dokonce zvýší (ale o nižší částku).

b) popírat, že došlo k zhoršení schopnosti otce hradit výživné (či přinejmenším nedošlo k tak drastickému snížení, jak otec tvrdí). Zde si je třeba uvědomit, že příjem je pouze vodítkem a nikoliv tím, podle čeho se má výživné určovat. Výživné se určuje podle majetkových poměrů otce a tyto poměry mohou či nemusí odpovídat dohledatelným příjmům. Můžete tudíž dokazovat jak si otec žije (jakou má životní úroveň) a požadovat, aby se výživné určilo podle faktické životní úrovně a nikoliv podle oficiálních příjmů, podle kterých by otec měl mít tak na chleba a vodu (záleží na situaci - jde-li o rozdíly "bijící do očí" může se otec být ochoten "domluvit" už jen na základě hrozby, že na tyto rozpory u soudu poukážete, jelikož se neodváží riskovat případné další důsledky (šetření finančního úřadu či přímo Policie ČR)). Další možností, na kterou soudy v současnosti zpravidla přistupují, je zkoumání výdělečných možností otce. Můžete požadovat, aby si soud vyžádal od místního úřadu práce zprávu, zda je otec na trhu práce zaměstnatelný a jakého výdělku by pravděpodobně dosáhl. Není-li schopen otec vysvětlit, proč stále pokračuje ve ztrátovém podnikání, ačkoliv by mohl pracovat za 20 - 25 000 Kč měsíčně, může soud vyměřit výživné, jako kdyby otec výdělek uvedený ve vyjádření úřadu práce skutečně vydělával.

3) ohledně majetkového vypořádání je bohužel nutné upozornit na skutečnost, že majetkové vypořádání upravuje vztahy mezi bývalými manžely, ale nikoliv vztahy mezi bývalými manžely a třetími osobami (věřitely). Jste-li za nějakou půjčku zavázání společně, může věřitel zcela ignorovat, jakým způsobem jste se vypořádali a klidně požadovat uhrazení 100 % dlužné částky po osobě, která podle vypořádání neměla hradit ani jednu korunu. Vypořádání společného jmění pak takto "postiženého" manžela opravňuje pouze k tomu, aby s odkazem na tuto dohodu a skutečnost, že dluh musel na výzvu věřitele uhradit, požadoval po bývalém manželovi adekvátní kompenzaci.

V první řadě je třeba prostudovat dotčenou dohodu, ale pokud na popsanou situaci nepamatuje (např. tím, že by stanovila jiný režim vypořádání (např. podmíněné vyrovnání v určité částky) pro případy, kdy nebude možná dohoda s bankou), je bohužel potřeba počítat s tím, že podpisem této dohody člověk přenechal druhému z manželů majetek, aniž by měl jistotu, že společné dluhy nakonec nebude muset hradit sám (a následně doufat, že druhý z manželů bude mít dotčený majetek dost dlouho na to, aby z něj mohl uspokojit svůj nárok na kompenzaci).

Tímto Vás informuji o rizicích - netvrdím, že takto věc skutečně dopadne. Jsou-li společné úvěry zajištěny zástavním právem k dostatečně hodnotné nemovitosti, může být pro banku / stavební spořitelnu nejjenodušší prodat dotčenou nemovitost v dražbě a vůbec neřešit nějaké žaloby či exekuce.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.