Společnou cestou -

Dobrý den,

nejprve se zastavíme u výživného na nezletilé dítě (věk dítěte neuvádíte, ale dovoluji si předpokládat, že dítě je nezletilé).

Pokud nemá dojít k rozvodu ani k tomu, že by se některý z rodičů dítěte odstěhoval, tak se v zásadě předpokládá, že oba rodiče plní svoji vyživovací povinnost v rámci společné domácnosti v tzv. naturální podobě (koupí dítěti oblečení, jídlo, zaplatí nájem..) a není potřeba vyživovací povinnost rodičů zvlášť upravovat.

Soud nicméně upraví vyživovací povinnost podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině v případě, kdy některý z rodičů neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti. Toto směřuje na situace, kdy některý z rodičů sice žije ve společné domácnosti, ale přestane se podílet na úhradě potřeb dítěte, či se lze domnívat, že nepřispívá v adekvátní míře. V dotazu nijak nerozvádíte, jak plnění vyživovací povinnosti v současnosti funguje či nefunguje, respektive co je motivem k tomu, že chcete v rámci společné domácnosti upravit vyživovací povinnost fixní částkou a proto nemohu posoudit, nakolik se do výše uvedeného ustanovení "vejdete".

Obecně vzato nevidím problém v tom, abyste napsali soudu žádost o schválení dohody s tím, že "naturální" plnění výživného v rámci Vaší domácnosti nefunguje (současné plnění otce není adekvátní) a je potřeba stanovit částku, která bude odpovídat vyživovací povinnosti otce, přičemž se rodiče domnívají, že v daném případě bude možnostem otce a potřebám dítěte odpovídat plnění v částce .... Kč.

Je však třeba pamatovat na v úvodu uvedené podmínky, kdy soud může začít řešit otázku výživného spolužijích manželů vůči dítěti. Pokud se zjistí, že otec vše řádně plní v již zmíněné "naturální" podobě, není důvod, proč by soud měl do situace zasahovat. Stejně tak plní-li na základě dohody své výživné v hotovosti a soud dojde k závěru, že jde o částku odpovídající, neměl by formálně schválit dohodu, ale řízení zastavit s tím, že nejsou dány zákonné důvody pro soudní úpravu vyživovací povinnosti.

Pokud se zamyslíme nad povahou takovéhoto rozhodnutí, mělo by nám totiž dojít, že tím soud fakticky znevýhodňuje jednoho z rodičů, jelikož místo toho, aby rodiče o dítě a jeho potřeby pečovali společně a společně ze svých prostředků hradili s tím související náklady, tak jeden z rodičů musí odevzdávat výživné druhému z rodičů, který má následně ve faktické dispozici veškeré prostředky na úhradu potřeb dítěte. Toto by bylo v pořádku, pokud by šlo o svěření dítěte do péče tohoto rodiče, ale k ničemu takovému v těchto případech nedochází! O péči mají stále rodiče rozhodovat společně, nicméně v praxi má jeden z rodičů "monopol" na držení finančních prostředků a druhý rodič nemá v případě neshody o jejich užití ve své podstatě jinou možnost, než se obrátit na soud. Takovýto zásah do "rovnováhy" vztahů rodičů může být nutný, pokud jinak nelze zajistit řádné plnění vyživovací povinnosti, ale rozhodně by k němu nemělo docházet bezdůvodně.

Co se týče výživného na manželku, tak zde již není důvod k tomu, aby soud plnil zvláštní "ochranitelskou" funkci jako je tomu u nezletilých dětí, jelikož manželka coby dospělá a svéprávná osoba si může sama rozhodovat o svých právech. V zásadě zde proto plně postačuje uzavření písemné dohody bez nutnosti schválení dohody soudem (soud nemá důvod kontrolovat, zda dítě nebylo "ošizeno" pro něj nevýhodnou dohodou rodičů). Soud vstupuje do tohoto vztahu až v okamžiku, kdy některý z manželů odmítá plnit výživné v rozsahu, který druhý z manželů požaduje a tudíž je třeba rozsoudit, jaká je "správná" výše výživného (ust. § 91 odst. 2 citovaného zákona). I zde samozřejmě může dojít k tomu, že jeden z manželů podá návrh k soudu s tím, že mu manžel odmítá platit výživné v "řádné" výši a druhý z manželů v rámci soudního řízení na tento návrh následně přistoupí a soud proto může rozhodnout formou tzv. schválení smíru (ve své podstatě schválení dohody účastníků, ale s účinky rozsudku).

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.