Společnou cestou -

Dobrý den,

je třeba rozlišovat problematiku společného jmění manželů a odpovědnost manželů vůči třetím osobám. Podle současné praxe mohou totiž nastat situace, kdy jsou závazky "společné" a spadají so SJM, ale z hlediska třetích osob, je jejich plnění možné vymáhat pouze po jednom z manželů. Samostatnou kapitolu pak tvoří otázky spojené s tím, jaké má pro druhého manžela důsledky, pokud se po jeho menželovi exekučně vymáhá pohledávka. Rozsah závazků spadajících do společného jmění manželů upravuje § 143 odst. 1, písm. b) občanského zákoníku, který uvádí, že do SJM spadají: " závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků, týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků jejich rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého."

Pokud se tedy podíváme na uvedený výčet, je možné dojít k závěru, že by závazky vzniklé na zdravotním a sociálním pojištění mohly být zahrnuty do společného jmění manželů, byť se jedná o závazky plynoucí pouze z činnosti Vašeho manžela (ostatně i z logiky věci - pokud do společného jmění manželů spadá výnos z podnikání jednoho z manželů, není důvod, proč ze SJM automaticky vylučovat odpovědnost za závazky).

Pro vypořádání společného jmění manželů bude důležité roztřídit, kdy se jedná o závazky spadající do společného jmění manželů (závaky nespadající do SJM se samozřejmě neřeší při vypořádání SJM). Při následném „rozdělování“ do SJM spadajích závazků je pak nejjednodušší, když každý z manželů do budoucna bude odpovídat za závazky, které si sjednal (vzhledem k vnější odpovědnosti - viz další výklad). U ostatních závazků (pokud existují) je pak vhodné odpovědnost rozdělit mezi oba manžele, popřípadě je využít k vyrovnání toho, že některý z manželů obdrží větší podíl na majetku.

Základní pravidlo vypořádání SJM je 50:50, ale máte možnost v rámci vypořádání společného jmění manželů namítat, že by nebylo spravedlivé, aby závazky byly rozděleny mezi Vás stejným dílem, vzhledem k okolnostem za kterých vznikly (nerovnost v zásluhovosti manželů). Je však na posouzení soudu, zda by Vaší žádosti na základě prokázaných skutečností vyhověl či ne.

V případě vypořádání společného jmění manželů dohodou, je důležité vědět, že by dohoda neměla poškozovat věřitele tj. nemělo by dojít k tomu že veškeré závazky připadnou pouze jednomu z manželů. Z praxe však v případě závažnějších dluhů vypořádání dohodou vůbec nedoporučujeme, jelikož za "poškozující" je někdy prohlášena i dohoda vycházející z pravidla 50:50 (sice s touto výkladovou praxí nesouhlasíme, ale nemůžeme ji ignorovat).

Tak či onak, věřitele co do samotné odpovědnosti za závazek nezajímá, zda a jak se manželé vypořádali. Pokud by totiž do společného jmění manželů spadal závazek, který sjednali společně oba manželé a v rámci vypořádání bylo soudem stanoveno, že každý z manželů má hradit polovinu dlužné částky, věřitele to nezajímá, jelikož jde o úpravu práv a povinností mezi manželi, nikoliv o úpravu práv a povinností vůči němu. Navzdory vypořádání může požadovat úhradu podle toho, jakým způsobem se mu manželé "upsali", což v daném případě znamená, že může zažalovat kteréhokoliv z manželů na celou částku, či zažalovat oba současně. Pravomocné vypořádání SJM manžele před věřitelem neuchrání. Má pouze ty účinky, že pokud se např. věřitel rozhodne uspokojit celou pohledávku exekučním prodejem nemovitosti v osobním majetku jednoho z manželů, může se takto "postižený" manžel následně domáhat toho, aby ho druhý z manželů odškodnil za to, že v rozporu s vypořádáním musel hradit celý dluh sám.

Pokud jde o závazek, který z hlediska "vnější odpovědnosti" může být vymáhán pouze po jednom z manželů a na který druhý z manželů dle vypořádání SJM nemusí přispívat (ať již proto, že nešlo o SJM nebo proto, že v rámci vypořádání mu nebylo uloženo tento dluh ani částečně hradit), bohužel to ještě neznamená, že druhý z manželů nebude případnou exekucí postižen.

Ohledně závazků vzniklých za trvání manželství, i když je sjednal pouze jeden z manželů a i když nemusí jít o společné jmění manželů, totiž v zásadě platí, že při jejich uspokojování lze postihnout nejen osobní majetek přímo odpovědného manžela, ale i majetek, který je je součástí společného jmění manželů, či zaniklého, ale doposud pravomocně nevypořádaného společného jmění manželů.

I když by tak šla exekuce pouze na Vašeho manžela, může být exekučně postižen např. automobil, který jste společně pořídili za trvání manželství a to dle současné praxe v plném rozsahu (nelze požadovat, aby byl postižen pouze manželům vypořádací podíl). V těchto situacích je tudíž žádoucí co nejrychleji po rozvodu manželství soudně vypořádat společné jmění, aby se určilo, co spadá do čího osobního majetku.

Na druhou stranu dle současné soudní praxe a především stanoviska Nejvyššího soudu je nepřípustné, aby Vám byl postižen Váš účet či mzda kvůli dluhům Vašeho manžela na zdravotním a sociálním pojištění. Pohledávka na mzdu i pohledávka z účtu je i za trvání manželství osobní pohledávkou a do společného jmění se v případě trvání manželství tyto prostředky dostanou až v okamžiku jejich vyplacení či vybrání.

Výše jsme již řešili otázku, zda závazky z podnikání mohou spadat do společného jmění manželů (v zásadě ano, pokud není podnik v osobním majetku pouze jednoho z manželů), ale dále jsme si vysvětlili, že pro věřitele není až tak podstatné, jestli jde o závazek spadající do společného jmění manželů, jelikož tato okolnost samo o sobě nerozhoduje o tom, po kom může věřitel fakticky požadovat úhradu.

Jak je to tedy v těchto případech s "vnější" odpovědností manželů?

Zde narazíme na to, že v současnosti používaný režim odpovědnosti manželů neplyne výslovně ze zákona (zde naopak najdeme, že za závazky v SJM odpovídají manželé společně a nerozdílně), ale byl dovozen v rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR. Bohužel jednotlivá soudní rozhodnutí nemohou nahradit komplexní právní úpravu, jelikož jsme odkázáni na to, jaké individuální spory se dostanou před Nejvyšší soud.

Máme tak judikaturu, podle které se pravidlo o společné a nerozdílné odpovědnosti manželů nepoužije na závazkové vztahy (takže např. půjčku sjednanou pouze jedním z manželů může věřitel vymáhat pouze po dotčeném manželovi bez ohledu na to, zda jde či nejde o dluh spadající do SJM) ani na bezdůvodné obohacení (vydání obohacení lze požadovat pouze po tom z manželů, který se fakticky obohatil), ale nemáme tuto judikaturu ohledně sociálního či zdravotního pojištění.

Obecně tak nemůžeme vyloučit úvahy, že by odpovědnost za tyto pohledávky byla někým vyložena tak, že je možné pro nedoplatky na pojištění jednoho z manželů žalovat druhého manžela, ale podle našich zkušeností takto správy sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovny nepostupují (s čímž lze podle našeho názoru souhlasit vzhledem k tomu, že jde o nikoliv soukromoprávní, ale veřejnoprávní závazky a pokud bychom na ně vztáhly režim společné a nerozdílné odpovědnosti manželů, bylo by pak teoreticky možné i to, že by jeden z manželů byl odsouzen k peněžitému trestu, který by však byl vymáhán po druhém z manželů).

Chcete-li však mít jistotu ohledně toho, jak na věc hledí přímo příslušná správa sociálního zabezpečení a pojišťovna, u které Váš manžel dluží, doporučujeme se s dotazem na jejich praxi (a případné úmysly) obrátit přímo na ně.

V případě dalších či doplňujících dotazů se na nás můžete znovu obrátit.

S pozdravem

Ondřej Načeradský a Petra Skuhrová

Občanská poradna o. s. Společnou cestou