Společnou cestou -

Dobrý den,

nejprve k výživnému na manželku během manželství. Za trvání manželství mají vůči sobě manželé vzájemnou vyživovací povinnost a to v takovém rozsahu, aby jejich životní úroveň byla v zásadě stejná. Pokud Vás tedy manžel v tomto rozsahu nezabezpečuje, máte možnost obrátit se na soud s návrhem, aby Vám manžel určitou částku pravidelně přispíval v hotovosti.

Váš současný manžel má nicméně pravdu v tom ohledu, že nemá vyživovací povinnost vůči těm z Vašich dětí, jejichž není otce. Z hlediska praktických důsledků na ně však fakticky přispívat bude, jelikož zvýšení Vaší životní úrovně se odrazí ve Vaší povinnosti vyživovat tyto děti (Vy máte nárok na příspěvek od manžela a Vaše děti pak mají právo podílet se na Vaší životní úrovni). Či ještě jinak řečeno: manžel nemusí dávat peníze na nevlastní děti, ale musí dávat peníze na Vás a Vy pak musíte dávat peníze na vlastní děti.

Nyní k výživnému po rozvodu a to nejprve k Vašemu společnému nezletilému dítěti.

Dítě má nárok podílet se na životní úrovni svých rodičů, přičemž výživné vychází na jedné straně z důvodných potřeb dítěte a na druhé straně z možností rodiče. Nejde tudíž pouze o výši výdělku, ale i o další okolnosti ovlivňující celkové majetkové poměry povinného (např. vlastnictví nemovitostí, úspory, příjmy z kapitálového majetku, nebo naopak další vyživovací povinnosti atd.) a případné zvláštní okolnosti, které u dítěte zvyšují potřebnost nad míru danému věku obvyklou (např. nepříznivý zdravotní stav).

V zákoně tak nenajdeme žádný "vzorec" pro výpočet výživného, ale toliko výše zmiňovaná východiska, podle kterých má soud přezkoumat konkrétní okolnosti a na jejich základě usoudit, jaká částka výživného by v dané době byla odpovídající (výživné se může následně průběžně měnit podle toho, jak se mění okolností).

Při určování výživného otci dítěte není podstatné, že matka dítěte nepracuje. Majetkové poměry matky jsou podstatné pro vyživovací povinnost mezi matkou a dítětem (při svěření do péče matky se předpokládá, že jí není třeba vyjadřovat nějakou konkrétní finanční částkou).

Podívejme se na věc z jiného pohledu - dítě má nárok podílet se na životní úrovni obou rodičů.

Mají-li oba rodiče stejnou životní úroveň a narodí se jim dítě, životní úroveň všech tří se srovná na stejné úrovni (zpravidla to znamená, že životní úroveň rodičů klesne, aby dítě "zvedli" na stejnou úroveň).

Mají-li však rodiče různou životní úroveň, každý z nich dítě vyživuje podle toho, jakou má svou vlastní životní úroveň. To znamená, že dítě nebude mít srovnanou životní úroveň ani s jedním z rodičů, ale bude kdesi mezi nimi.

Pokud si např. představíme, že by se otci uložilo platit na výživném 3 500 Kč a Vaše schopnost dítě vyživovat (pokud by jí bylo třeba vyjádřit v penězích - při svěření do péče se předpokládá, že bude spočívat ve faktickém zajištění potřeb dítěte) by odpovídala částce 500 Kč, je jasné, že dítě v souhrnu má 4 000 Kč, což mu neumožňuje dosáhnout životní úrovně odpovídající příjmům otce. Otec nemá povinnost dítě dorovnat.

Nyní k výživnému na rozvedenou manželku.

Zde si je třeba uvědomit, že v zákoně nalezneme dvě varianty výživného na rozvedenou manželku.

Jedna z nich je určena pro případy, kdy jde o toho z manželů, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma. V těchto případech lze až na dobu tří let přiznat výživné ve stejném rozsahu jako za trvání manželství (srovnání životní úrovně).

Druhá, obecná varianta, je určena pro případy, kdy se rozvedený manžel není schopen sám živit. V těchto případech se již přispívá pouze na "přiměřenou výživu" (rozvedený manžel by si měl být ve výsledku schopen uhradit nezbytné životní potřeby) podle možností povinného.

Velmi často zde dochází do sporu co do toho, zda se rozvedený manžel je či není schopen živit. Celkem jasno je v případě péče o velmi malé děti, v případě péče o dítěte s postižením, které vyžaduje celodenní péči nebo pokud výdělečné činnosti brání zdravotní důvody. Jinak se však v zásadě předpokládá, že by se rozvedený manžel měl být schopen sám živit prací a zkoumá se, proč nepracuje (či respektive nepracuje v potřebném rozsahu). V některých případech je skutečně rozvedený manžel v zásadě nezaměstnatelný (vzhledem k situaci v regionu, ztrátě kvalifikace v důsledku péče o děti a domácnost, věku ve kterém se vrací na trh práce atd.), ale velmi často se povinní brání tím, že je zde dostatek vhodných pracovních míst, které by žalující strana při náležité snaze mohla získat.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.