Společnou cestou -

Dobrý den,

u tohoto stupně invalidního důchodu se vychází z toho, že je zachována dostatečná pracovní schopnost, aby byl pouze doplňkem mzdy. Neřeší se zde však aktuální situace na trhu práce - invalidní důchod se přiznává na základě toho, jak by dotčená osobyä měla či neměla být schopná pracovat, nikoliv podle toho, zda si práci dokáže najít. Pomoc a podpora při hledání pracovního místa spadá nikoliv pod důchodové pojištění, ale pod politiku zaměstnanosti (úřad práce může zajistit rekvalifikační kurz, může pobízet zaměstnavatel k zřizování míst pro znevýhodněné osoby atd.)

Z hlediska výživného není situace až tak jasná. Podle zákona o rodině trvá vyživovací povinnost rodiče do té doby, než se je dítě schopno samo živit. Nejde zde tedy o to, zda se fakticky samo živí, ale že již má schopnost se samo živit. Kdy se je dítě schopné samo živit? Obecně se vychází z toho, že se je schopné samo živit od ukončení přípravy na výkon budoucího povolání (ukončení školy), nicméně vždy tomu tak být nemusí. Podíváme-li se do rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR, zjistíme, že je zde zdůrazněna nutnost individuálního zkoumání konkrétních okolností případu - soud se nemá zpokojit s tím, že dítě dosáhlo určitého stupně vzdělání, ale uvážit, zda-li je vzhledem k okolnostem schopno se samo živit či nikoliv. Soudní praxe nižších soudů je pak poměrně roztříštěná, jelikož jde o věci záležíjící do značné míry na "citu" soudce, neboť zde nejsou jednoznačná kritéria. Situaci pak dále znepřehledňuje absence novější judikatury Nejvyššího soudu, který se touto agendou nezabývá.

Osobně si tudíž dokáži představit jak to, že soud rozhodne o trvání vyživovací povinnosti, tak i to, že vyživovací povinnost zruší.

Jak dále postupovat?

Není-li dohoda možná, má syn dvě možnosti.

a) na základě předchozího rozsudku podá rovnou návrh na soudní výkon rozhodnutí s tím, že bude na otci, aby doložil, že vyživovací povinnost přiznaná v rozsudku zanikla,

b) podá k soudu návrh na určení výživného s tím, že od vydání posledního rozsudku došlo k významné změně poměrů, dohoda o výživném není možná a tudíž je třeba vyřešit otázku, jaká je za těchto nových poměrů řádná výše výživného.

Z hlediska teorie je správnější varianta b), varianta a) je "sázka" na to, že vyživovací povinnost skutečně nezanikla. Volba se předpokládám bude odvíjet i od toho, jak kritická je situace Vašeho syna, nicméně musím upozornit, že v případě neúspěchu je třeba počítat s nutností vrátit výžiné a uhradit náklady.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.