Nepracujíci manžel a výživné

Dotaz ze dne 10. 8. 2013 15:36.

Otázka

Dobrý den.Mam takový problém a strašně moc potrebuji poradit.S manželem žijeme spolu 10 let.Po celou tu dobu víc nepracoval než pracoval.Posledni 3 roky také nezamestnany ,takže rodinu živím ja.Tak jsem se rozhodla rozvést,ale manžel mi vyhrožuje ze zažáda o vyplacení výživného a ze ho budu živit porad i po rozvodu.Plat mám 12 tis.Za bydleni platím 6tis.Byt je ve vlastnictví nás obou,proto jsem si myslela ze manžel také ma nejaké povinnosti vůči placeni bytu.Dopadlo to tak ze využívá mne jako pracovni silu.Doma se o všechno starám jen ja a ještě chodím do práce.Musim i za takových podminek živit manžela doživotně nebo se dá s tím něco dělat.Manzel ma zdravotni stav takový,který mu umožňuje pracovat,ale mu se nechce i když tvrdí ze ho nikam neberou.. Jeste se chci zeptat jestli manzel ma pravo po rozvodu na polovinu majetku vzhledem k tomu ze se nepodilel na platbach.Dekuji moc za odpověd.

Odpověď

Dobrý den,

je pravda, že rozvedení manželé mají mezi sebou vyživovací povinnost, ale to neznamená, že soud automaticky vyhoví Vašemu manželovi, pokud si po rozvodu o výživné požádá s tím, že nemá žádné prostředky na obživu. Můžete totiž namítat to, co jste již do určité míry sama zmínila - Váš (v danou dobu již bývalý) manžel je zdravotně způsobilý pracovat, práce v daném regionu je více či méně dostupná (často se zde jako důkaz používá výpis inzerce pracovních míst s tím, že v případě potřeby si má soud vyžádat zprávu o situaci na trhu práce od místní pobočky Úřadu práce) a není zde ani žádná jiná objektivní překážka pro kterou by si manžel nemohl obstarat prostředky na svou obživu prací. Výživné se má přiznat v případě, kdy ho dotčená osoba nutně potřebuje, jelikož si ho není sama schopná zajistit (např. je bývalý manžel invalidní a není dostatečně zajištěn důchodem, nebo jeden z manželů nemůže pracovat vzhledem k péči o společné děti, jeden z manželů má problémy s uplatněním na trhu práce, jelikož ztratil odbornost v důsledku toho, že na základě dohody manželů pečoval o děti a domácnost) a nikoli proto, aby pracovat nemusela.

Pokud jde o majetek, je situace o něco méně příznivá - v celku stabilním pravidlem je to, že se majetek ve společném jmění dělí na poloviny. Přičemž se zde mohou zohlednit zápočty (pokud někdo doloží, že z osobního majetku vložil určitou hodnotu do společného majetku, nebo naopak, že někdo ze společného majetku obdržel hodnotu ve prospěch svého osobního majetku - např. ze společných peněz se opraví střecha na chatě, která je coby dědictví v osobním majetku pouze jednoho z manželů).

Soud může upravit výši podílů i v závislosti na tom jak se kdo "zasloužil" (v pozitivním i negativním smyslu) o stav společného jmění, takže nepochybně lze argumentovat tím, že se manžel nechal 10 let vyživovat, aniž by mu cokoliv bránilo pracovat (péče o děti a domácnost, zdravotní stav, nutnost pečovat o nemocné rodiče..), nicméně by přinejmenším bylo vhodné rozebrat, jakým způsobem se dotčený byt dostal do Vašeho majetku - pokud se o něj adekvátně zasloužil, byť již následně nepřispíval (manželé mají za trvání manželství povinnost přispívat na společnou domácnost bez ohledu na to, komu patří byt a pokud je byt ve společném jmění, tak se samozřejmě na nákladech s tímto majetkem spojeným mají rovněž podílet oba manželé), lze si představit, že i za takové situace soudce určí, že má nárok na větší či menší díl.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.

Souhlasím se vším