Společnou cestou -

Dobrý den,

vzhledem k tomu, že postavení neopomenutelného dědice má pouze potomek a nikoliv manžel, nic Vám nebrání pořídit závěť, podle které by Váš syn byl výhradním dědicem, či mu byly odkázány dotčené nemovitosti, zatímco zbytek majetku by byl rozdělen mezi něj a pozůstalého manžela. Problém je, že tímto způsobem nemůžete určit, kdo odpovídá za Vaše závazky. Závazky přechází na dědice v principu automaticky a to v závislosti na výši podílů - pokud syn obdrží 98 % dědictví, odpovídá i za 98 % Vašich závazků.

Zde by nicméně bylo zajímavé zamyslet se nad tím, do jaké míry do dědictví budou spadat závazky - dle popisu situace nemáte osobní závazky a je s otazníkem, zda-li popisované závazky z podnikání spadají do společného jmění manželů či jde o osobní závazky Vašeho manžela (což by např. mohl být případ, kdy vznikly v rámci podniku, který spadá do jeho osobního jmění - často se zde setkáváme s případy, kdy podnikání bylo zahájeno ještě podle režimu bezpodilového spoluvlastnictví manželů, podle kterého byl podnik osobním majetkem podnikajícího manžela, následné nahrazení institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů SJM dle judikatury neznamenalo, že by se tyto podniky staly součástí SJM, takže i následné závazky z nich následně nespadly do SJM).

Pokud by šlo o osobní dluhy manžela, tak Vás ohrožují pouze co do možnosti postižení společného jmění manželů (ze kterého jak uvádíte stejně již v principu nic nezbylo), nicméně nejde o Vaše dluhy (v osobním režimu, ani nepřímo coby dluhy spadající do SJM) a v návaznosti na vypořádání SJM (ať již např. za trvání manželství v důsledku notářské či soudní modifikace rozsahu společného jmění či po zániku manželství rozvodem, či úmrtím) není důvod, proč by mělo věřitelům vzniknout právo uspokojit se postižením Vašeho osobního majetku.

Složitější je situace, pokud nelze dovodit, že by nešlo o dluhy spadající do společného jmění manželů. Pro dluhy spadající do společného jmění manželů Vás sice nelze exekučně postihnout přímo, pokud závazky sjednal pouze Váš manžel, ale v dnešní době lze v těchto případech postihnout mzdu či jiné příjmy a nebo pohledávku z bankovního účtu či jinou pohledávku manžela povinného a samozřejmě lze i postihnout majetek spadající do společného jmění manželů. Pokud by došlo k vypořádání společného jmění manželů, nevznikne tím přímo právo věřitelům postihnout Váš osobní majetek (ať již u Vás, či u Vašeho dědice), ale může dojít ke vzniku práva manžela na to, abyste se podílela na úhradě jím sjednaných závazků spadajících do společného jmění manželů.

Zní-li např. vypořádání tak, že každý z manželů má obdržet 50 % z aktiv společného jmění manželů a zároveň má uhradit 50 % z pasiv, neznamená to, že by věřitelé mohli žalovat Vás či Vašeho dědice na uhrazení 50 % závazků. Práva věřitelů se vypořádáním v principu nemění a pokud před vypořádáním mohli požadovat uhrazení 100 % závazků pouze po Vašem manželovi, tak opět mohou úspěšně žalovat na plnění pouze tímto způsobem. Manžel se na jedné straně nemůže bránit, že podle vypořádání má hradit pouze polovinu, ale na druhé straně se s odkazem na vypořádání nemohou tvářit, že byste jim měla polovinu zaplatit Vy. To ale neznamená, že by vypořádání nemělo žádné účinky - vypořádání je účinné co do vztahů mezi manželi, takže pokud podle vypořádání má každý hradit 50 % závazků, může se věřitelům přímo odpovědný manžel, který nakonec musí uhradit 100 %, domáhat uhrazení toho, co podle vypořádání měl uhradit přímo nedlužící manžel.

Pokud by zde byly okolnosti, pro které by bylo možné žádat na soudu, aby vypořádal závazky tak, že za ně odpovídá pouze manžel, tak by obratem bylo po problému, nicméně dosáhnout takovéhoto rozhodnutí může být obtížné až nemožné. V praxi takováto rozhodnutí známe např. z případů, kdy se manželce podaří prokázat, že manžel si za jejími zády půjčoval za účelem financování své závislosti na hracích automatech. Pokud by však šlo o případ, kdy jeden z manželů se souhlasem druhého podnikal, oba z manželů měli prospěch z příjmů z výdělečné činnosti, nicméně následně skončilo podnikání krachem, bude soud zřejmě požadovat, aby se nepodnikající manžel podílel na úhradě pasiv z podnikání obdobně, jako se dříve podílel na aktivech.

Výše uvedené znamená riziko, že by se mohl manžel chtít po vypořádání SJM uspokojit na dotčených nemovitostech (ať již ve Vašem vlastnictví, či již přešlé na dědice) z titulu závazku uhradit část dluhů spadajících do zaniklého společného jmění. Bylo by tudíž možné, aby jste se např. vypořádali tím způsobem, že manžel uzná, že za závazky odpovídá pouze on a na vypořádání od Vás nic nepožaduje?

Pokud by nedošlo k poškození věřitele, tak by nepochybně měl právo rozhodnout o tom, že od Vás na vypořádání dluhů ve společném jmění nic nepožaduje, stejně jako by v takovém případě měl právo odsouhlasit, že souhlasí s tím, že veškerý majetek (řeším hypoteticky) připadne Vám.

Pokud však situaci obrátíme, tak např. při převedení veškerého společného jmění na manželku, která přímo neodpovídá za dluhy ve společném jmění s tím, že manželovi zůstanou pouze dluhy a žádný majetek, šlo by zřejmě o nedovolené jednání poškozující věřitele.

Je třeba hledět na situaci stejně, pakliže se manžel nevzdává nároku na podílu na aktivech, ale vzdává se toho, aby manželka musela hradit část pasiv?

Nejdříve se zastavíme u toho, jakou vlastně má povahu určení podílu odpovědnosti za dluhy spadající do společného jmění manželů. Nabízelo by se stanovisko, že jde o povinnost vymahatelnou mezi bývalými manžely - pakliže měl můj manžel povinnost uhradit např. 1/2 hypotéčního úvěru, který je již splatný a manžel přesto nepřistoupil k úhradě určeného dílu, mohl bych podat žalobu na zaplacení dotčených prostředků. Vyjdeme-li však s názoru Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2769/2012 ze dne 16. ledna 2013, dojdeme k tomu, že ze samotného rozdělení odpovědnosti za úhradu nevzniká žádná vzájemná povinnost, ale: "mezi účastníky by mohl v budoucnu vzniknout nárok na vzájemné plnění v souvislosti s hypotéčním úvěrem tehdy, pokud by některý z nich uhradil vůči hypotéčnímu věřiteli (v souladu se smlouvou o hypotéčním úvěru) částku vyšší, než činí jedna polovina hypotéčního úvěru." Je třeba upozornit, že judikatura se může změnit.

Takovýto charakter určení podílu na pasivech manželství nám sice přímo neodpovídá na otázku, zda-li věřitel může napadnout vypořádání co do skutečnosti, že manžel nevyužil možnosti žádat, aby část závazků byla určena k úhradě manželce, nicméně z něj můžeme dovodit, že i kdyby manželce byla k úhradě určena 1/2 závazků, tak stejně manžel může žalovat na úhradu až poté, co zaplatí nad rámec jemu určenému dílu. Nemá-li věřitel možnost požadovat úhradu přímo po manželce a tudíž by musel postupovat nepřímo přes postižení pohledávek manžela vůči manželce, mohl by na nastoupit na osobní majetek manželky až poté, co manželovi v důsledku "přeplacení" vypořádacího podílu vznikl nárok požadovat rozdíl od manželky.

Tím sice stále neodpovídáme na otázku, zda-li může věřitel napadnout, pokud by se manžel nedomáhal určení manželčina podílu na úhradě. Bohužel k této situaci mi není známa judikatura, která by naznačila, jak by se k takovéto situaci pravděpodobně postavila soudní praxe. Z hlediska mého právního názoru by v případě, kdyby manžel uzavřel dohodu, podle které přebírá odpovědnost za závazky, aniž by byly naplněny předpoklady pro takovéto vypořádání podle zákona, mohlo být jednání manžela považováno za krácení věřitele.

Tento názor lze podpořit analogicky postupem v případě vypořádání aktiv - pakliže shledáme za poškozující dohodu, podle které jdou aktiva manželovi A a pasiva manželovi B, není důvod od tohoto režimu odhlédnout v případě, kdy aktiva nemáme. Po ekonomické stránce je nerovnost vypořádání stejně zjevná v případě kdy A dostane aktiva za 1 000 0000 Kč a B dostane pasiva za 2 000 0000, jako v případě řešení situace bez aktiv - pouze rozsah odchylky je nižší:

v prvním případě by při vypořádání 50:50 (vycházím z toho, že nejsou důvody k určení odlišných podílů), by čistá hodnota byla - 1 000 000 a při rovnoměrném rozdělení by každý získal aktiva za 500 000 Kč a pasiva za 1 000 000 Kč, v případě uvedeného vypořádání by zde byla odchylka + 1 500 000 u manžela A a - 1 500 000

v druhém případě (pouze pasiva), je v principu stejná nerovnost, jen méně výrazná, kdy by měl každý mít určeno k úhradě 1 000 000 Kč, ale v případě nerovného vypořádání by jeden z manželů byl na 0 Kč a druhý na 2 000 000 Kč pasiv (tudíž rozdíl + 1 000 000 Kč / - 1 000 000 Kč).

Mám-li výše uvedené shrnout:

- syna lze určit za jediného dědice, ale případná pasiva dědictví budou nabytou hodnotu následovat automaticky,

- jde o závazek sjednaný pouze manželem, nemají věřitelé přímé oprávnění vymáhat dluh po manželce,

- v případě vypořádání SJM může vzniknout povinnost podílet se na úhradách pasiv dědictví,

- povinnost podílet se na pasivech dědictví není přímo vymahatelná věřiteli, ale druhý z manželů má nárok na náhradu toho, co zaplatil nad rámec určeného podílu, právo na tuto náhradu by následně mohli věřitelé postihnout přes tzv. přikázání jiné pohledávky,

- je diskutabilní, zda-li se může manžel tohoto práva na vypořání vzdát s účinky vůči věřitelům, domníváme se, že by takový úkon byl ze strany věřitelů napadnutelný.

- darování majetku za života je sice "jednoduchým řešením", ale musíme se připojit s varováním, že z hlediska následného vývoje vztahů v rodině může jít o úkon značně riskantní.

Doporučujeme uvážit, zda v rámci řešených hodnot nezkusit tyto otázky dále řešit např. v advokátní kanceláři (www.cak.cz).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.