Společnou cestou -

Dobrý den,

pokud se skutečně jedná o rodičovský příspěvek, tedy o dávku, která se vyplácí na základě osobní, řádné, celodenní péče o nejmladší dítě v rodině (přičemž slovo osobní i celodenní se vykládá podle zákona, nikoliv podle toho, co by člověka napadlo na základě "obvyklého" významu těchto slov), tak je pro mě požadavek na vyřízení výživného (alimentů) poněkud nepochopitelný. Je jasné, že z hlediska systému sociálních dávek se předpokládá, že Vás a dítě bude v první řadě živit otec dítěte a teprve poté Vás v případě nutnosti bude doplácet stát, ale zrovna rodičovský příspěvek je dávkou u které se příjem nezkoumá, respektive je podstatný pouze co do doložení vyměřovacího základu pro peněžitou pomoc v mateřství či nemocenskou v souvislosti s porodem a to nikoliv kvůli posouzení samotného nároku na dávku, ale pro účely posouzení žádosti žadatele o stanovené jiné než základní rychlosti čerpání dávky (k tomuto podrobněji viz http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/rodicovsky_prisp).

Osobně bych Vám tudíž doporučil bez ohledu na ústně sdělené informace (předpokládám, že výše uvedené je citace ústního sdělení a nikoliv oficiální v písemné formě zachycené stanovisko) o rodičovský příspěvek požádat (formuláře jsou k dispozici na výše uvedeném odkaze).

Výživné a péči o dítě je nicméně na místě vyřídit tak jako tak.

Obecně zná naše právo čtyři varianty stanovení péče:

a) svěření do péče otce, b) svěření do péče matky, c) střídavá péče, d) společná péče.

Nejvzácnější je společná péče, jelikož rodiče zpravidla nemají uspořádány poměry tak, aby o dítě pečovali společně (toto bylo využíváno spíše dříve např. v situaci, kdy bylo jasné, že rodiče i po rozvodu budou dále žít společně ve společném bytě či domě, jelikož jim nebude v dohledné době přidělen jiný byt, takže v zásadě bylo možné, aby o dítě společně dál pečovali, byť vůči sobě již byli "jen" spolubydlící).

Střídavá péče je teoreticky ideální forma péče, jelikož zde dítě má možnost mít vyvážený vztah k oběma rodičům, nicméně soud musí vždy individuálně zkoumat, zda-li zde nejsou okolnosti převažující nad právem/zájmem dítěte na vztah s oběma rodiči (střídavá péče by neměla připomínat přebíhání frontové linie). U velmi malých dětí se střídavá péče nepovažuje za vhodnou z důvodu jejich psychologických potřeb, kdy na počátku svého života potřebují mít možnost stabilní fixace na jednoho z rodičů a teprve postupně začnou snášet odloučení od tohoto rodiče do té míry dobře, aby byla střídavá péče vhodná.

Vzhledem k výše uvedenému je tudíž u velmi malých dětí zpravidla přistupováno ke svěření do péče jednoho z rodičů. Zpravidla jde o péči matky. Nejde o to, že by bylo vyloučeno svěření i velmi malého dítěte do péče otce, ale zpravidla otci u takto malých dětí o svěření do své péče neusilují a v situacích kdy ano, jsou ve většině případů přítomny důvody, pro které je péče matky považována za vhodnější (zpravidla převážnou část péče o malé dítě fakticky vykonávají matky a také zpravidla při rozchodu rodičů zůstává fakticky malé dítě u matky, takže soud, pokud zde nejsou zvláštní okolnosti nemá v době svého rozhodování důvod vytrhávat dítě z péče rodiče, na jehož péči je dítě zvyklé).

Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, má druhý rodič právo na styk s dítětem (ve skutečnosti se jedná rovněž o právo dítěte, ale fakticky nelze rodiče ke styku s dítětem nutit - teoreticky by to právně bylo možné, ale zřejmě nikdo nedojde k závěru, že by bylo v zájmu dítěte, aby probíhal styk, ke kterému by byl druhý z rodičů donucen hrozbou právních postihů). Rozhodnutí o péči však nemusí být v rozhodnutí o úpravě poměrů k dítěti uvedeno - styk může být ponechán na dohodě rodičů, přičemž kterýkoliv z rodičů má právo následně žádat o přesné vymezení styku, pokud se v praxi ukáže, že se rodiče nedokáží na styku dohodnout. Pokud však je již předem zřejmé, že dohadování se o styku nefunguje a je předmětem sváru rodičů, je vhodné rovnou požádat soud i o to, aby ustanovil, kdy v jakém rozsahu a za jakých podmínek má druhý rodič právo na styk s rodičem (např. u velmi malých dětí není neobvyklé, že styk probíhá za přítomnosti obou rodičů). Je si třeba uvědomit, že styk (a ostatně i výše probíraná péče) není stanovena "na věčné časy", ale vždy podle aktuální situace - z původního svěření do péče jednoho z rodičů s malým rozsahem styku se tak může přes postupné rozšiřování styku vyvinout situace vhodná pro změnu péče na střídavou.

Je-li dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, je třeba také určit částku, kterou bude druhý z rodičů přispívat na výživu dítěte. Na jedné straně se vychází z důvodných potřeb dítěte (při sepisování návrhu se zpravidla uvádí, jestli potřeby dítěte "odpovídají potřebám dětí daného věku", nebo zde jsou nějaké skutečnosti, které mají na potřeby dítěte vliv - např. nutnost dodržovat dietu, která prodražuje výživu dítěte) a na druhé straně z možností, schopností a majetkových poměrů výživou povinného rodiče (nejedná se jen o výši výdělku - u některých osob nemusí jít o vypovídající údaj).

Nevím, jestli jste již s otcem dítěte o úpravě poměrů k dítěti již mluvila či nikoliv. V zásadě máte dvě možnosti - dohodnout se o výše uvedeném a podat k soudu návrh na schválení dohody rodičů, nebo pokud se nedohodnete můžete podat k soudu návrh na úpravu poměrů (který by měl obsahovat nejen vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů kterých se dovoláváte, ale rovněž uvedení Vaší představy o tom, jak by soud měl ve věci rozhodnout) a soud následně svým rozhodnutím upraví poměry dítěte tak, jak bude na základě zkoumání situace požadovat za nejlepší (pro dítě).

Vzor návrhu na úpravu poměrů dítěte nesezdaných rodičů naleznete např. na http://www.rodinausoudu.cz/navrh-na-upravu-pomeru-nezl-deti-jejichz-rodice-nejsou-manzele-vzor.

Dohoda rodičů má v principu stejný obsah jako výrok soudu a návrh na schválení dohody vypadá podobně jako návrh na úpravu poměrů s tím, že se navrhuje, aby "soud schválil dohodu rodičů následujícího znění: ...". I u dohody rodičů je na místě popsat poměry, jelikož soud v řízení o schválení dohody rodičů má přezkoumat, jestli rodiči uzavřená dohoda je v zájmu dítěte (v opačném případě může poměry upravit i zcela odlišně než rodiče navrhují).

Kopie podaného návrhu (s razítkem z podatelně ověřující, že jste návrh podala) pak slouží v řízení o dávkách jako doklad k tomu, že s otcem již společně nežijete (vedle toho lze použít i jiné důkazy o této skutečnosti - záleží co je k dispozici, nicméně je poměrně obvyklé, že úřady vyžadují doložit podání návrhu, aby uvěřili, že rodiče již spolu nežijí) což je nutné k tomu, aby bylo možné otce vyloučit (na Váš návrh) z okruhu společně posuzovaných osob (jinak se rodiče nezletilého dítěte automaticky posuzují společně).

Skutečnost, že jste požádala o stanovení výživného je pak dokladem snahy o získání peněžních prostředků k řešení své sociální situace, což po Vás může úřad vyžadovat, pokud byste chtěla žádat o některou z dávek ze systému hmotné nouze (i když uvedete, že otec přispívá částku X Kč, mohou chtít, aby výše výživného byla takto "zkontrolována" soudem, co do své adekvátnosti).

Vedle výživného na dítěte máte coby neprovdaná matka nárok rovněž na příspěvek na náklady těhotenství a porodu a výživu po dobu dvou let. Zde již nejde o nárok dítěte, ale o nárok Váš, takže je v zásadě Vaše rozhodnutí, zda a v jakém rozsahu tento nárok uplatníte, nicméně pokud byste si chtěla žádat o dávky v hmotné nouzi, opět můžete narazit na to, že po Vás bude požadováno, abyste si o výživné "na sebe" požádala, jelikož pomoc v hmotné nouzi přichází na řadu až v návaznosti na to, že člověk udělá maximum proto, aby si prostředky na obživu zajistil sám (a to např. i uplatněním práva na výživné neprovdané matky).

Jak vidíte, jde o relativně rozsáhlou problematiku a to jsme se řady oblastí dotkli pouze letmo. V případě potřeby svůj dotaz doplńte, upřesněte či případně zvažte osobní konzultaci v naší či jiné asociační poradně (www.obcanskeporadny.cz) za účelem širšího rozebrání situace či třeba kontroly dle vzoru připraveného návrhu.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.