Společnou cestou -

Dobrý den,

pokud jde o vypořádání majetku, tak u nesezdaného soužití neexistuje nic jako dělení společného jmění manželů. Z pohledu majetkového práva jsou druh a družka "cizí lidé". Věc tudíž může být buď v osobním majetku jednoho z partnerů, nebo věc může být v podílovém spoluvlastnictví. To v praxi znamená, že se druh a družka mohou dostat do sporu, kterou věc kdo výhradně vlastní, či o to, že některá věc má být v podílovém spoluvlastnictví (o určitého poměru podílů) a v případě spoluvlastnictví pak dále o to, jak má být spoluvlastnictví vypořádáno (spoluvlastnictví je nezávislé na soužití, nicméně v principu může podílový spoluvlastník vždy žádat, aby spoluvlastnictví bylo vypořádáno, jelikož o spoluvlastnictví již nemá zájem).

Obecně platí, že ten, kdo se bude dovolávat rozhodnutí soudu, musí unést tzv. důkazní břemeno - např. v současnosti uvádíte, že vozidlo je psané na Vás (předpokládám, že to znamená, že auto máte zapsané jako vlastník), ale na druhou stranu uvádíte, že jste auto kupovat pro ní. Pokud by bylo možné prokázat, že jste auto sice platil Vy, ale v úmyslu, aby se ona stala vlastníkem (šlo o dar), lze si tudíž představit, aby Vás družka, pokud odmítnete situaci řešit dohodou, žalovala na to, abyste jí auto fakticky vydal (pokud byste ho měl v držení) a aby bylo určeno, že vlastníkem je ona (a má tudíž v evidenci dojít k přepisu na její jméno).

Co se týče péče o dítě, lze rozhodně doporučit pokusit se v první fázi věc řešit smírně (s matkou se o péči dohodnout) s tím, že o pomoc s vyjednáváním může být požádán Orgán sociálně právní ochrany dětí (tzv. "OSPOD" - jde o součást obecního úřadu). Tento orgán totiž tak jako tak bude následně ustanoven jako tzv. kolizní opatrovník dítěte a v soudním řízení bude mít za úkol vyjádřit se k poměrům dítěte a doporučit, jaké řešení by dle jejich zjištění a názoru bylo pro dítě optimální. Rodiči se tak u soudu může obratem "vrátit" jak rozumně či nerozumně si počínal před tím, než k soudu došlo.

Soud se snaží upravit poměry dítěte v závislosti na tom, co se dozví o konkrétní situaci, přičemž jasným cílem je zde, aby dítě bylo pokud možno co nejvíce šetřeno následků rozpadu vztahu svých rodičů. Nelze obecně konstatovat, jestli v takové situaci je lepší, aby dítě bylo s matkou, otcem či v tzv. střídavé péči. U velmi malých dětí se zpravidla vychází z toho, že si děti v nejútlejším věku vytváří intenzivní vazbu zejména k jednomu z rodičů, kterého coby "životní jistotu" potřebují mít u sebe a proto se preferuje svěření do péče tohoto rodiče. V takovýchto situacích je tudíž na místě v případě žádosti o svěření do péče poukázat na to, na kterého z rodičů se dítě primárně zafixovalo. Následně se dítě (dříve či později - toto může být velmi individuální) osamostatňuje do té míry, že je schopno zvládat střídání péče rodičů (případně jiných osob) a tudíž se za ideální označuje střídavá péče rodičů, při které má dítě k dispozici oba rodičovské vzory a stejný prostor pro vytváření vztahů s oběma rodiči. Na druhou stranu může existovat řada okolností, pro které není v zájmu dítěte nařízení střídavé péče - záleží na vztahu k druhému z rodičů, do jaké míry by byla narušena fixace dítěte na školní kolektiv, zájmové aktivity, prostředí, do jaké míry jsou rodiče schopni domluvit se na stabilní výchově atd. Zde je tudíž v návrhu třeba řešit, že je dítě vyspělé do té míry, aby zvládalo střídání rodičů a buď rozebrat, že zde nejsou podstatné překážky střídavé péče, nebo naopak poukázat na skutečnosti, pro které není střídavá péče pro dítě vhodná. Není-li vhodná střídavá péče, vracíme se k tomu, že dítě bude svěřeno do péče jednoho či druhého z rodičů a je opět třeba posoudit, čí péče je zde vhodnější z hlediska dítěte (např. proto, že je na ní již dlouhodobě zvyklé).

Obecně vzato tudíž samozřejmě nelze vyloučit, abyste žádal o svěření dítěte do své péče (protože se domníváte, že dítě by střídavou péči ještě nezvládlo, nebo proto, že se domníváte, že pro některé další skutečnosti by nebyla tato péče vhodná), nicméně bez podstatně bližší znalosti situace nelze ani odhadovat, do jaké míry máte šanci na úspěch ve sporu. Budete-li chtít situaci probrat podrobněji, může být k tomu vhodná osobní konzultace ať již v naší, či nějaké asociační poradně (www.obcanskeporadny.cz).

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.