Společnou cestou -

Dobrý den,

pokud by se ukázalo, že Vaše další soužití je neudržitelné a došlo by na soudní spor o to, komu má být dítě svěřeno, má soud nelehkou úlohu pokusit se zjistit, jaké uspořádání poměrů by bylo nejlepší pro dítě (z toho co je možné - soud nemá jak dosáhnout toho, aby rodiče byli schopni žít spolu a vytvořili dítěti harmonické rodinné prostředí) a podle toho rozhodnout. V tomto mu v praxi pomáhá tzv. OSPOD, nebo-li orgán sociálně-právní ochrany dětí, který bývá ustanoven za tzv. kolizního opatrovníka dítěte a má na starosti mimo jiné šetření poměrů v rodině.

U velmi malých dětí nebývá odborníky doporučována střídavá péče, hovoří se zde o potřebě dítěte fixovat se na jednu osobu jako tzv. "primárního pečovatele" přičemž výzkumy na druhou stranu ukazují, že tuto roli může stejně dobře zastat muž i žena. V praxi však jednoznačně převažují případy, kdy jsou malé děti svěřovány matkám - nejde o to, že by měli na děti nějakým způsobem přednostní právo, ale spíše o důsledek současného uspořádání společnosti, kdy většinu péče o malé děti ve většině případů zajišťují ženy a tudíž z logiky věci se nabízí dát dítě do péče "primárního pečovatele", na kterého je zvyklé.

Je obtížné v současnosti předjímat rozhodování soudu, nicméně soud by v případě rozpadu Vaše vztahu pravděpodobně zkoumal, kdo a jak doposavad zajišťoval potřeby dítěte, jaké podmínky by rodič dokázal dítěti zajistit (nejde o "soutěž", kdo má lepší a větší byt, ale soud samozřejmě nemůže dítě svěřit do péče osoby žijící na ulici či v hygienicky závadných podmínkách) a do jaké míry je schopen potřeby dítěte zajistit. Nevím, zda a jak byste v případě rozpadu vztahu řešila svoji bytovou situaci a těžko můžeme předvídat jak se kdo z Vás v praxi osvědčí po narození dítěte. Co lze odhadovat je zkoumání Vašeho zdravotního stavu a do jaké míry Vám brání či nebrání v péči o malé dítě (máte-li na epilepsii III. stupeň invalidního důchodu, jde zřejmě o nekompenzovanou formu s relativně četnými záchvaty). Bylo by tudíž vhodné uvážit a případně probrat s ošetřujícím lékařem, zda-li Váš stav může při péči o dítě představovat pro dítě riziko a pokud ano, jakým způsobem by ho bylo možné kompenzovat. Např. si dokáži představit argument protistrany, že když s dítětem budete žít sama a dojde k záchvatu, můžete dítě zranit, či přinejmenším bude po nějakou dobu bez dozoru, což ho podle okolností může rovněž ohrozit. Proti tomu byste měla být schopna vysvětlit a doložit, že u Vás např. záchvaty probíhají tak, že k ohrožení dítěte nedojde, nebo např. uvést, že neplánujete žít sama, ale s osobou, která by v takovém případě mohla zajistit pomoc... Toto jsou však opravdu čiré spekulace, jelikož o Vašem stavu a schopnosti se starat o dítě nic bližšího nevíme a tudíž neposoudíme, zda by bylo odborníky považováno za vhodné či nevhodné, abyste dítě měla v péči, či respektive za jakých podmínek by považovali za vhodné, abyste dítě měla v péči.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.