zodpovědnost rodičů vůči dětem

Dotaz ze dne 28. 7. 2015 18:28.

Otázka

Dobrý den. Moji rodiče se rozvedli, když mě bylo zhruba 10 let. Soud nás svěřil do péče matky a otec na nás neplatil výživné. Maminka měla asi 3 zaměstnání a otec o nás stejně jako o děti z předchozích manželství neměl zájem. Velmi rychle jsem dospěla, ve 4 třídě základní školy jsem měla prsa a v páté menstruaci, sexuální výchova se vyučovala v 7 třídě. V 8 třídě základní školy jsem otěhotněla. Maminka mě nechala dítě vzít, vzhledem k okolnostem ve kterých se naše rodina nacházela. Ani výchovná poradkyně, gynekolog a vůbec nikdo se nestaral o duševní či psychické zdraví a jestli budu moct mít děti a budu schopná se o ně starat. Deprese, úzkost od 14 let se si nesu do svých 30 let. Chápu, že rodič nese zodpovědnost za dítě a že v pozdějším věku bylo na mě abych si tento problém řešila s odborníkem. Jak může rodič s minimální mzdou bez alimentů a téměř v kuse v práci nést zodpovědnost za tak fyzicky vyspělé dítě a bez podpory pedagogů či lékařů. Mám nějaké právo na " starou křivdu"? Máte představu, jak semnou okolí včetně pedagogů, vrstevníků a opačné pohlaví zacházelo a jak neschopně maminka vypadala? Děkuji za vyjádření

Odpověď

Dobrý den,

těhotenství dívky mladší 15 let je vždy "oficiálně" řešeno (lékař má oznamovací povinnost), jelikož je třeba zjistit, zda-li nedošlo ke spáchání trestného činu pohlavního zneužití a případně podle dalších okolností posoudit výchovné prostředí a zvážit, zda a jaká opatření jsou z hlediska sociálně-právní ochrany dětí na místě (přičemž krajním, ale možným opatřením je odebrání dítěte z rodiny). Z Vašeho popisu nelze vyčíst bližší okolnosti a není ani zcela zřejmé, z čí strany strany, respektive z jakých stran vnímáte zaviněný zmiňované křivdy.

Máte pravdu, že otec měl přinejmenším hradit výživné - pokud tak nečinil, byla pro tyto případy dána možnost řešit věc civilně (vymáhání výživného) i trestněprávně (trestní stíhání pro zanedbání povinné výživy). Tím nechci tvrdit, že někdy tyto nástroje neselžou (např. otec, který pracuje načerno tak, že mu to nikdo není schopen prokázat a oficiálně se tváří jako zcela nemajetný, takže mu "není co sebrat").

Pokud jde o matku, tak z kontextu plyne, že byla natolik pracovně vytížena, že neměla příliš času na Vaši výchovu. Neznám bližší podrobnosti a neposoudím, do jaké míry se Vaše matka v kontextu situace snažila nejlépe jak uměla (vyjdeme-li z toho, že nedošla k závěru, že by pro Vás bylo lepší, kdyby sama požádala o Vaše umístění do ústavu s tím, že péči o Vás nezvládá) a do jaké míry lze hovořit o větších či menších prohřešcích proti jejím rodičovským povinnostem - podle popisu nelze jinak řečeno rozlišit mezi zaneprázdněným rodičem a zanedbáním péče různého stupně intenzity.

Vzhledem k těhotenství, jak již bylo úvodem zmíněno, nepochybně Vaši situaci řešili orgány sociálně právní ochrany dětí (dříve "OPD" - lidově "sociálka"), jejichž úkolem bylo prověřit situaci v rodině a péči matky, aby se zjistilo, zda-li Vaše těhotenství např. není důsledkem zanedbání, které by bylo třeba řešit nějakým opatřením, třeba i již zmíněným Vaším odebráním z péče matky. Nevím co tehdejší OPD zjistilo, jaké závěry učinilo a co následně podniklo či nepodniklo, nicméně zřejmě došlo k závěru, že Vám bude lépe, pokud budete u své, byť pracovně vytížené matky, než abyste byla umístěna v ústavu (předpokládám, že otec o Vás zájem neměl a zřejmě zde nebyl jiný příbuzný vhodný, schopný a ochotný Vám vytvořit lepší podmínky - někdy např. bývá dítě svěřeno prarodičům atd.). Nemohu potvrdit ani vyvrátit, zda-li tehdy OPD postupovalo řádně a navíc je nutno poznamenat, že i to co se při řádném úředním postupu jeví jako "správné řešení" může následně vést k nechtěným a nepříznivým výsledkům.

Když výše uvedené shrnu - teoreticky zde mohla být řada osob, která porušila některou ze svých povinností. Lze si představit, že byste se např. bránila rozhodnutí matky o přerušení těhotenství, že byste po dosažení zletilosti matku žalovala za škodu, kterou Vám v rámci výkonu rodičovské zodpovědnosti způsobila (pokud byste byla schopná prokázat její odpovědnost), možná zde byly důvody k tomu, abyste si stěžovala na vadný postup orgánu OPD atd. S určitostí však na základě takto zběžného popisu situace nelze nic bližšího určit. Je pak otázkou, nakolik má další právní rozbor situace smysl, řeší-li se věc s takto značným časovým odstupem (v právu se dříve či později téměř všechna práva promlčí, pakliže nejsou před uplynutím promlčecí lhůty řádným způsobem uplatněna).

Můžete samozřejmě svůj dotaz doplnit a já se Vám mohu pokusit obratem v závislosti na poskytnutých informacích odpovědět na Vaše otázky (máte-li nějaké konkrétní, tak není problém se zeptat přímo), nicméně se obávám, že s odstupem 16 let od předmětných událostí a 12 let od Vaší zletilosti nebude dostupné "právní řešení" a nezbude než Vám doporučit, abyste se zkusila soustředit na to, jak dotčené události vnitřně "zpracovat", aby pro Váš další život měly pokud možno co nejmenší negativní dopad. Psychologie není můj obor, nicméně si podle profesní zkušenosti dovolím odhadnout, že by tuto věc bylo vhodné řešit v rámci dlouhodobější psychoterapie (psychoterapeut by Vám měl být případně schopen doporučit, pokud by byla vhodná kombinace psychoterapie s psychiatrickou medikací, např. aby se deprese utlumily na psychoterapií řešitelnou úroveň).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.

Souhlasím se vším