Témata poradny
- Bydlení
- Finanční a rozpočtová problematika
- Insolvenční řízení a oddlužení
- Majetkoprávní vztahy a náhrada škody
- Občanské soudní řízení, vč. exekucí
- Ochrana spotřebitele
- Pojištění důchodové, nemocenské, zdravotní
- Pracovněprávní vztahy
- Právní systém EU
- Rodinné a partnerské vztahy
- Sociální dávky (dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče)
- Sociální pomoc (služby sociální pomoci)
- Trestní právo apod.
- Veřejná správa
- Zadlužení
Výživné
Otázka
Dobrý den, z mého nemanzelskeho vztahu se narodila dcera po celou dobu kdy bydlela u matky jsem řádně platil výživné před půl rokem se od ní odstěhovala s tím že je těhotná a stěhuje se k příteli o deset let staršímu dnes má měsíční dceru, výživné jí zasílám k rukám. Dcera má za měsíc osmnáct let. Jsem povinen ji platit výživné i po její plnoletosti?
Odpověď
Vážený pane,
podle § 911 nového občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže se oprávněný (ve Vašem případě dcera) není schopna sama živit. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913), nicméně výživné by mělo být placeno v takové výši, aby zajistilo vyživovanému dítěti v zásadě stejnou životní úroveň jako má rodič (§ 915).
Pro určení rozsahu výživného jsou tedy rozhodující odůvodněné potřeby oprávněného (dítěte) a jeho majetkové poměry a zároveň také schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (rodiče), nikoliv věk dítěte. Při posouzení, zda dítě má nárok na výživné, je tedy nejdůležitější schopnost sám se živit. Proto obecně platí, že osmnáctý rok věku (ale ani např. dvacátý šestý) není žádný mezník: rodič má vůči dítěti vyživovací povinnost, i když už je plnoleté. Pokud například dítě studuje vysokou školu, má nárok na výživné i dlouho po 18. roce věku. A pozor... rodič se v takovém případě nemůže co do trvání vyživovací povinnosti odvolávat ani na to, že si student přivydělává brigádami (to se zohledňuje při určení výše výživného). Vždy rozhoduje, zda studium je odůvodněné (nejedná se např. pouze o snahu vyhnout se práci) s ohledem na schopnost se život v budoucím povolání.
V daném případě roli může hrát i to, že je dcera matkou: živit by ji totiž měl především někdo úplně jiný, než její rodiče. V každém případě by se měla dcera postarat o výživné pro sebe a své dítě, které se jí narodí, od otce dítěte. Neprovdaná matka má vůči otci dítěte nárok na příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím a dále na výživné po dobu dvou let. Nicméně pokud by např. otec nebyl znám a dcera by neměla nárok na peněžitou pomoc v mateřství, nebo byla nepřiměřeně nízká, vaše vyživovací povinnost by mohla trvat i nadále. Každopádně, pokud byste po 18. roce věku odmítl výživné poskytovat dobrovolně, o přiznání výživného by rozhodoval soud na návrh oprávněné (dcery).
Vy byste se v takovém případě mohl bránit poukazem na povinnost zletilého dítěte vyvíjet přiměřené úsilí, aby se uživilo samo – pokud nevyvstanou okolnosti, které mu v tom (zcela nebo částečně) brání.
Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že vyživovací povinnost rodičů k dětem je flexibilní, což znamená, že v průběhu času může zanikat a znovu se obnovovat. Třeba když dospělé pracující dítě dlouhodobě onemocní a přestane být schopné se živit. Nebo naopak vstoupí do manželství – pak má povinnost zajistit jeho výživu primárně manžel či manželka.
Doporučuji dohodnout se s dcerou na tom, zda a v jaké výši vyživovací povinnost trvá a sepsat o tom písemnou dohodu. Pokud budete mít za to, že Vaše vyživovací povinnost zanikla, avšak dcera s tím nesouhlasí, pak máte možnost obrátit se na soud, aby o trvání či zrušení vyživovací povinnosti rozhodl.
S pozdravem Jan Petr Kosinka
