Společnou cestou -

Dobrý den,

soud musí rozhodnout o vypořádání závazků jako celku. Dost dobře nemůže "ignorovat" skutečnost, že součástí závazku je i povinnost hradit v budoucnu úroky.

V souvislosti s vypořádáváním úroků se v současti vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 14/2006. Nejvyšší soud zde dovodil, že:

"Dluh z poskytnutého a ku dni zániku společného jmění manželů nesplaceného úvěru, který měl soud vypořádat, tedy představovaly i úroky, jejichž výši či nárůst v budoucnu nelze s určitostí stanovit. Přitom nelze vypořádat jen splatnou část dluhu, aniž by bylo vypořádáno i příslušenství, byť se splatným ještě nestalo, jestliže i toto dosud nesplatné příslušenství dluhu tvoří součást nevypořádaného společného jmění účastníků."

A následně dospěl k závěru, že:

"Z právě uvedeného lze dovodit, že u dosud nevyrovnaných společných dluhů a pohledávek účastníků je na místě, aby soud ve výroku o jejich vypořádání promítnul jejich výši v době, kdy k vypořádání dochází, při současném zohlednění toho, co který z účastníků na sporný dluh zaplatil, event. co na společné pohledávce získal, a aby samozřejmě rozhodnul i o dosud nesplatném příslušenství vypořádávané částky."

V případě společného dluhu, který není ke dni vypořádávání uhrazen, tak soud připouští jak to, že dluh:

"přikáže soud k úhradě některému z účastníků ve výši dané ke dni rozhodování soudu, tj. včetně do té doby již kapitalizovaného příslušenství (úroků)"

i to, že:

"s ohledem na konkrétní okolnosti určitého případu nelze obecně vyloučit ani možnost přikázat celý zůstatek společného dluhu účastníků (včetně jeho příslušenství) k úhradě každému z nich rovným dílem (např. došlo-li zaviněním obou účastníků k vyššímu nárůstu dluhu a nelze odhadnout, jak dále poroste a kdy bude splacen)".

Použití tohoto rozhodnutí v praxi můžeme sledovat např. u rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1151/2007. Zde bul v první fázi poskytnut úvěr 1 100 000 Kč s ročním úročením 13 %. Během manželství bylo z tohoto úvěru zaplaceno 132 550 Kč, mezi zánikem manželství a soudním vypořádání uhradil jeden z rozvedených manželů dalších 1 572 000 Kč. Soud při vypořádání při stanovení vypořádacího podílu vyšel nejen z těchto částek, ale rovněž i z částky 387 344,5 Kč, kterou dotčená banka potvrdila jako aktuální neuhrazený zůstatek úvěru včetně úroků.

V praxi samozřejmě nelze nikdy 100 % zaručit, zda nebude ve skutečnosti nakonec uhrazena částka vyšší či nižší, ale takovouto situaci soud může zohlednit maximálně tak tím, že závazek přikáže k úhradě oboum bývalým manželům rovným dílem. Je to stejné, jako když se při rozvodu spekuluje, zda je výhodnější získat finanční vyrovnání nebo nemovitost, jelikož zpravidla nelze dopředu odhadnout, zda půjde cena nemovitosti nahoru či dolů. Nemá-li vypořádání spočívat ve vytvoření podílového spoluvlastnictví (50:50), tak nezbývá než vyjít z aktuální hodnoty s tím, že nic nebrání tomu, aby vlastník nemovitosti svoji nemovitost prodal (převedl na hotovost) a naopak vlastník hotovosti může získanou hotovost investovat do jiné nemovitosti. Stejně tak je na osobě, která získá úvěr, aby posoudila, zda je z hlediska budoucího vývoje výhodnější úvěr předčasně uhradit.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.