Společnou cestou -

Dobrý den,

úvodem si dovolím upozornit, že na základě zaslaných informací nedokáži posoudit, zda-li v daném případě skutečně došlo k promlčení či nikoliv (bylo by třeba v první řadě zjistit, k jakému datu měla Vaše matka nárok na vyplacení dotčené pohledávky).

Pro pochopení situace je třeba vysvětlit, co vlastně znamená promlčení. Promlčení neznamená, že by pohledávka přestala existovat, ale pouze dává dlužníkovi možnost vznést v případě uplatnění pohledávky námitku promlčení. Ani vznesení námitky promlčení pak nevede k tomu, že by pohledávka přestala existovat, ale pouze k tomu, že již není možné právně vynutit plnění pohledávky a je pouze na dobré vůli dlužníka, zda-li pohledávku uhradí či nikoliv. Není tak např. nic neobvyklého, že se s promlčenými pohledávkami dále obchoduje. Na trhu existují společnosti, které se specializují na hromadné odkupy promlčených pohledávek (za zlomek jejich původní hodnoty), přičemž tyto společnosti generují zisk na základě toho, že dostatečné procento dlužníků se na základě zaslaných upomínek "vyděsí" a "dobrovolně" zaplatí, či že jim nedojde, že promlčení představuje námitku, které se v soudním řízení musí aktivně dovolat a v opačném případě soud uloží vymahatelnou povinnost uhradit promlčenou pohledávku.

Jinými slovy - promlčené pohledávky stále existují, ale jde již pouze o "čestné" dluhy, jejichž splnění se nelze úspěšně právně domáhat, pokud dlužník řádně namítne, že je pohledávka promlčená.

V tomto ohledu je tudíž třeba zkoumat zaslané vyjádření - pokud RD toliko konstatovalo, že pohledávka existuje (trvá), nejde o nepravdivé tvrzení. Pakliže by však konstatovalo rovněž to, že je vymahatelná či nepromlčená (respektive něco obdobného se stejným významem), bylo by již možné uvažovat v tom smyslu, že se jednalo o nepravdivou informaci, která Vás mohla poškodit, respektive dojít k závěru, že pokud Vás RD takto mylně informovalo, bylo by následně v rozporu s dobrými mravy připustit vznesení námitky promlčení.

Obecně vzato se do dědictví zahrnují i pohledávky, ale nelze vždy klást rovnítko mezi nominální výší pohledávky a její reálnou hodnotu. Hodnota pohledávky odpovídá její vymahatelnosti. Takže pokud např. existuje směnka na 20 000 000 Kč, ale úhrady se lze domáhat pouze vůči osobě, která je bezdomovcem bez jakéhokoliv majetku, tak její hodnota bude zcela nepatrná (maximálně jako spekulace pro případ, kdyby dotčená osoba náhodou přišla k nějakému majetku).

I když je tedy základním způsobem ocenění pohledávky uvedení její nominální výše, tak může být poukázáno např. právě na platební neschopnost dlužníka, či promlčení a v takovém případě by měl notář provést dokazování ohledně skutečné hodnoty pohledávky (k tomuto lze uvést např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.11.2001 sp. zn. 17 Co 244/2001).

Je-li však již jak předpokládám rozhodnutí o dědictví pravomocné, je otázkou, nakolik přichází z důvodu chybného ocenění dědictví v úvahu obnova řízení. Osobně bych se zde obával, že by nebyla připuštěna (soud by neakceptoval, že poukazujete na skutečnosti, na které jste nemohl poukázat v průběhu dědického řízení), nicméně lze doporučit tyto aspekty konzultovat se specialistou na dědické právo (buď vyhledat třetího notáře, či si najít příslušného specialistu přes www.cak.cz).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.