Společnou cestou -

Dobrý den,

v právním řádu nenajdeme nikde stanoveno, že by rodiče měli povinnost hradit či přispívat na náklady svatby svého dítěte. Rodiče mají vůči dítěti vyživovací povinnost, nebo-li jsou povinni dítě živit (či přispívat na jeho výživu) do doby než se dítě bude schopno samo živit a to v míře odpovídající na jedné straně možnostem rodiče a na druhé straně odůvodněným potřebám dítěte (dítě se má právo podílet na životní úrovni svého rodiče).

V dotaze nezmiňujete bližší podrobnosti ohledně situace dcery, takže si lze představit jak situaci, kdy dcera dokončila studium, pracuje a tudíž již vyživovací povinnost rodičů netrvá, tak i situaci, kdy k uzavření sňatku došlo během studií, kdy vyživovací povinnost rodičů trvala. Svébytnou kapitolu pak tvoří skutečnost, že vyživovací povinnost manžela předchází vyživovací povinnosti rodičů, takže pokud by se dcera vdala za studia, měl by jí v první řadě živit dále manžel a teprve pokud by toho nebyl schopen, nastupovala by podpůrně vyživovací povinnost rodičů).

Jde-li o první variantu, není po právní stránce bohužel co řešit - bývalý manžel neměl vůči dceři již vyživovací povinnost a nikde není stanovena povinnost vypravit dceři svatbu či na její náklady přispět ("tradiční" zvyklosti ohledně hrazení nákladů svatby nemají žádný právní základ a nejsou právně vymahatelné stejně jako např. dodržování velikonočních zvyků).

U druhé varianty je situace o něco právně složitější. Mohou být náklady svatby chápány jako mimořádný výdaj v rámci výživy dítěte? Osobně mi není znám případ, kdy by tato otázka byla řešena před soudem a tak mohu pouze hádat, jak by mohl soud nad takovýmto požadavkem uvažovat, přičemž je třeba počítat s tím, že dva obdobné případy by u různých soudů mohly dopadnout zcela opačně.

Na jedné straně si lze představit, že by soudce došel k závěru, že není neobvyklé, aby dítě uzavřelo manželství v době, kdy se ještě není schopné samo živit a součástí vyživovací povinností rodičů by měla být rovněž částka na takovýto budoucí sňatek, pokud to poměry rodičů umožňují. Je si totiž třeba uvědomit, že k výdajům dítěte nelze univerzálně přistoupit v duchu "to je a to není uznatelné". To co lze či nelze uznat musí vycházet z poměrů rodiče, na jehož životní úrovni se má dítě podílet - pokud rodič stěží pokryje základní náklady na "byt, stravu a ošacení", dost dobře nelze dovodit, že by v rámci výživného měl platit soukromého učitele tenisu, spořit dítěti na byt, studium v zahraničí atd. Naopak u adekvátně situovaného rodiče není nejmenší důvod nevyměřit výživné tak, aby se podílel i na takovýchto nákladech. Dokáži si tudíž představit, že by soud došel k závěru, že otcově životní úrovni odpovídá, aby dceři v rámci výživného "spořil na věno".

Na druhou stranu si ovšem také dokáži představit soudce, který by uvažoval poněkud radikálněji a zastavil se u faktu, nakolik je v souladu s dobrými mravy (respektive za jakých dalších okolností je v souladu s dobrými mravy), aby rodičům byla uložena povinnost podílet se na nákladech, které vzniknou v důsledku rozhodnutí dítěte vstoupit do manželství v době, kdy se ještě není schopno samo živit.

Tak či onak výživné funguje tím způsobem, že stanovená platba výživného má krýt jak řádné tak mimořádné výdaje. I kdyby svatba představovala uznatelný výdaj, nelze žalovat na výživné ve smyslu stanovení povinnosti uhradit podíl na těchto nákladech. Existence mimořádných výdajů nezohledněných v dosavadní výši výživného může být však důvodem ke zvýšení pravidelné měsíční výše výživného. Převedeno do jiné situace - nelze žalovat na to, aby se otec podílel na náklady školy v přírodě, jelikož se očekává, že na mimořádné náklady "jde stranou" část pravidelné měsíční platby. Pokud však bylo výživné stanoveno v době, kdy dítě ještě nechodilo do školy, nemělo se školou spojené mimořádné výdaje, je to důvod ke zvýšení pravidelné platby výživného. Výživné na děti lze změnit i se zpětnou účinností max. tří let.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna o.s. Společnou cestou.