Společnou cestou -

Dobrý den,

pokud spolu, jak předpokládám, vedli společnou domácnost, tak zřejmě nerozlišovali kdo co ze společných nákladů hradí. Není možné jen tak zpětně na lidi, kteří se v danou dobu chovali jako jedna ekonomická jednotka (nerozlišovali "kdo koupil mléko a kdo rohlíky"), použít "komerční vztahy". Pokud bychom to takto učinili, tak na jedné straně Vaše kamarádka hradí za údržbu a investice do bytu, ale na druhé straně si účtuje za užívání bytu a třeba za "žehlení partnerových košil" (snad mi odpustíte trochu genderově předpojatý příklad). Pakliže kterákoliv ze strana něco konala, dávala, umožňovala či strpěla, protože s druhou osobou žila v partnerském vztahu a tímto toliko naplňovala jimi mlčky, konkludentně či výslovně dohodnutou představu o společném soužití, nemůže tuto "minulost" zpětně změnit. Bylo by to něco podobného, jako kdyby jste pozvala známou z jiného města, že u Vás může přenocovat a ráno jste jí vystavila "hotelový účet".

Je samozřejmě na druhé straně možné, aby si partneři v rámci vztahu domlouvali různé právní vztahy - např. partner má prostředky, ale nechce je investovat do bytu partnerky "jen tak" a tak se domluví, že partnerce peníze půjčí s tím, že mu je postupně vrátí, nebo že se za každý rok společného bydlení v dotčeném bytě určitá částka "odmaže". Není samozřejmě problém, aby si partneři mezi sebou sjednali celý "pseudomanželský" majetkový režim včetně práva na vyrovnání v případě rozpadu vztahu, ale jelikož tyto vztahy vznikají smluvně a nikoliv "automaticky" jako u manželů (kde vznikají v důsledku samotného uzavření manželství), tak se s tím v praxi nelze příliš často potkat.

Když shrnu výše uvedené - je případně na partnerovi, aby byl schopen prokázat, že investice vynaložil s tím, že bylo domluveno, že mu budou za určitých okolností vráceny, nebo naopak je vynaložil bez právního důvodu či z právního důvodu, který odpadl (tzv. bezdůvodné obohacení), kromě problematické důkazní situace by pak pro něj v případě právního sporu představovala problém i možnost vznesení námitek promlčení. Podle starého občanského zákoníku by bylo třeba rozlišovat subjektivní promlčecí lhůty 2 roky (bezdůvodné obohacení) a 3 roky (obecná promlčecí doba), nový občanský zákoník nám v tomto od l.1.2014 situaci zjednodušuje, jelikož bezdůvodné obohacení se sjednotilo na subjektivní promlčecí lhůtě 3 roky.

Neznám podrobnosti situace a je možné, že přítel přijde s něčím, co bych považoval za reálné žalovat, ale osobně bych nad rámec toho, co případně sama Vaše kamarádka nepovažuje za spravedlivé, neviděl důvod k nějakému zvláštnímu vyrovnání investic do jejího bytu. Pakliže se přítel domnívá, že ohledně něčeho byli dohodnuti jinak, má samozřejmě možnost jí to "vhodně připomenout" (má-li důkazy).

Svébytnou kapitolu pak tvoří věci kupované za trvání soužití, druh a družka nemají režim společného jmění manželů, takže mezi nim přichází v úvahu, aby věc byla v osobním vlastnictví některého z nich, nebo aby ji koupili do podílového spoluvlastnictví. Zpětně se samozřejmě obtížně zkoumá, jakou vůli měl některý z nich či oba z nich, když tu či onu věc kupovali, takže osobně doporučuji vyjít z toho o jaké věci se jedná - jde-li o věc zřejmě sloužící pro některého z nich či jako příslušenství jeho věci, vycházel bych z toho, že věc byla koupena pro danou osobu (ať již ji platil kdokoliv), jde-li o věci koupené ke společnému užívání, předpokládal bych, že bylo úmyslem koupit je do podílového spoluvlastnictví s podílem 50:50 a proto tyto věci doporučuji mezi partnery vypořádat. Lze nicméně k věci přistoupit i poněkud cyničtěji - pokud se někdo z partnerů bude domnívat, že na nějakou věc či na podíl na některé věci držené druhým z partnerů má nárok, je na něm, aby byl schopen tuto skutečnost u soudu prokázat.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte (jde-li o hodnotnější věci a kamarádka si to může dovolit, je nicméně na místě odkázat spíše na advokáta www.cak.cz).

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.