Společnou cestou -

Dobrý den,

vypořádání SJM je v principu Vaše soukromá věc - pokud se na vypořádání nedohodnete (což očividně nedohodnete), tak je pouze a jen na Vašem uvážení, zda-li se některý z Vás (soudní vypořádání proběhne na žádost kteréhokoliv z manželů i když druhý z manželů nesouhlasí) obrátí na soud s tím, že se domnívá, že by se mělo společné jmění manželů vypořádat tím či oním způsobem. Nejde jen o vypořádání zřejmě neexistujícího společného majetku, ale o případné spory ohledně vypořádacích podílů na závazcích spadajících do společného jmění manželů či o uplatnění tzv. zápočtů, kdy se může zohlednit to co jeden z manželů vložil do SJM z osobního majetku, či co naopak bylo ze SJM odčerpáno do osobního majetku (nikoliv to co vložili do SJM manželů třetí osoby či bylo vynaloženo na majetek třetích osob - o zápočty jde pouze u pohybu majetku mezi společným jměním a osobním jměním některého z manželů). Jak správně uvádíte, pokud do tří let nedojde k dohodě ani k podání návrhu na vypořádání k soudu, nastává občanským zákoníkem daná fikce vypořádání, kdy lze zjednodušeně říci, že si každý nechá movité věci které má u sebe a ostatní věci i závazky se vypořádávají 50:50.

Podstatné je, že bez ohledu na to zda a jak k vypořádání dojde, věřitelé postupují vůči manželům podle co bylo sjednáno a nikoliv podle toho, jak se manželé případně vypořádali. Pokud tak například závazek ze SFRB zavazoval Vás oba takzvaně "rukou společnou a nerozdílnou", tak i kdyby došlo k vypořádání, podle kterého má tento závazek vyrovnat pouze Váš manžel, stejně by SFRB mohl požadovat úhradu po obou či po kterémkoliv z Vás. Pokud byste mu předložila doklady k vypořádání, nezajímalo by ho to, maximálně by Vám vysvětlit, že mu stejně musíte uhradit 100 % závazku a vypořádání Vás pouze opravňuje k tomu, abyste tyto peníze následně chtěla proplatit po bývalém manželovi (který měl závazek podle vypořádání uhradit).

Tím se dostáváme k tomu, jaké postavení má Vaše bývalá tchýně. V dotčené věci není podstatné, že jde o matku Vašeho bývalého manžela, ale že šlo zřejmě o ručitelku závazku vůči SFRB. Obecně platí, že ručiteli, který platí za dlužníka, vzniká úhradou právo požadovat to co uhradil vůči dlužníkovi. Pokud jste v dotčeném závazku figurovali oba, takže SFRB Vás mohl (bez ohledu na existenci či zánik manželství a vypořádání či nevypořádání SJM) oba žalovat, tak uhrazením přešlo toto právo na ručitele (tchýni). Pro případný úspěch žaloby proti Vám by tudíž stačilo prokázat, že tuto možnost měl původní věřitele a že závazek z titulu ručitelství uhradila a tím na ní přešlo postavení věřitele. Není zde podstatné jestli došlo k vypořádání, podle kterého jste tento závazek platit neměla (či měla platit jen částečně), jelikož to by pouze určilo, jak Vás má za případnou úhradu ručiteli bývalá manžel kompenzovat, ani to, že k vypořádání teprve dojde.

Případné narovnání vztahů vůči třetím osobám je tedy nezávislé na tom, jak se narovnají vztahy mezi manželi. Pokud máte možnost uplatnit nějaká práva vůči manželovi v rámci vypořádání, či mají vůči manželovi možnost nějaká práva uplatnit rodinní příslušníci, můžete tyto argumenty zkusit použít ve vyjednávání s bývalou tchyní, ale je pouze a jen na ní, zda-li sleví ze svých nároků jelikož se bude bát, že by na to její syn obratem doplatil, či bude trvat na svých nárocích bez ohledu na "osobní a rodinný rozměr" dotčené věci. V posledně uvedeném případě byste se vůči ní zřejmě neměla jak právně bránit a toliko byste obratem mohla požadovat po bývalém manželovi částečnou kompenzaci za to, že jste musela 100 % uhradit závazek spadající do společného jmění (a stejně, jen opačně platí tato situace, pokud jsou Vaši příbuzní schopni doložit nějaký nepromlčený nárok vůči SJM či přímo bývalému manželovi).

Na závěr nad rámec Vašeho dotazu se nemohu nezmínit k Vámi uváděné "platební morálce" otce dětí. Nevím do jaké míry se situace vyřešila prostřednictvím zmiňovaných exekučních srážek, nicméně pro případ potřeby je vhodné uvést, že "zaplacení aspoň něčeho" v žádném případě nevylučuje trestní odpovědnost za zanedbání povinné výživy. Jde o přespříliš zjednodušený a v podstatě již překroucený komentář vztahující se k tomu, že pro stanovení trestní odpovědnosti není závazná částka výživného v civilním řízení. Pro trestní odpovědnost je třeba zkoumat, jakou částku povinný fakticky mohl uhradit (popřípadě jakou faktickou pomoc mohl nabídnout/poskytnout) a nikoliv jen částku určenou civilním soudem (která může být zcela neaktuální, vycházející z domněnek dovozujících skutečnosti, které nejsou prokázány na úrovni požadované v trestním řízení atd.). Obecně lze říci, že povinný by měl "hradit alespoň něco", ale to znamená, že pokud povinný nehradí vůbec nic (ani jinak nevypomáhá), tak zpravidla o zanedbání výživy půjde (jsou-li splněny obecné podmínky trestní odpovědnosti a nejsou-li zde jiné zásadní okolnosti měnící situaci - např. povinný neplatí protože je hospitalizován bez příjmu či majetku), ale neznamená to že pokud je placeno alespoň něco, tak o trestný či nejde. Orgány činné v trestním řízení si mají učinit závěr ohledně toho, co bylo oním "něčím" a co povinný v dané konkrétní situaci platit mohl a měl - je-li disproporce dostatečná, není důvod pachatele trestně nestíhat, byť každý měsíc alespoň něco bylo posláno.

V případě potřeby svůj dotaz doplňte nebo upřesněte.

S pozdravem,

Ondřej Načeradský, Občanská poradna Společnou cestou.