Společnou cestou -

V souvislosti s rychle rostoucí mírou zadluženosti českého obyvatelstva přibývá případů, kdy si jeden z manželů bez souhlasu a často i bez vědomí druhého manžela bere úvěry. Tím bezprostředně ohrožuje společný majetek či výlučný majetek druhého manžela. Ochranu před takovým počínáním nabízí například zúžení společného jmění manželů.

Paní Zdena se dozvěděla o tom, že si její manžel bez jejího vědomí půjčuje od různých věřitelů peníze a tyto dluhy řádně nesplácí, až v okamžiku, kdy na dveře jejich bytu zaklepal exekutor. Teprve tehdy zjistila, že manžel již byl pravomocně odsouzen nejméně v jednom případě k zaplacení dluhu. Nebyla totiž účastníkem dotyčného řízení (žalovaným byl jen její manžel), a tak jí ani nebyly doručovány soudní obsílky. V důsledku úroku z prodlení, smluvních pokut, nákladů soudního řízení a nákladů exekuce dluh narostl z původní výše 30.000,- Kč na cca trojnásobek. Následně se manžel pod nátlakem „přiznal“ k tomu, že si za trvání manželství bez jejího vědomí půjčil celkem zhruba 200.000,- Kč, řádně je nesplácel a v důsledku smluvních sankcí za prodlení dluhy narostly na současných cca 560.000,- Kč. Navíc jsou prý na spadnutí další dvě exekuce.

Paní Zdena dodnes z manžela nebyla schopna „vymámit“, za co vlastně půjčené částky utratil. Manželství je v rozvratu, neboť klientka pochopitelně ztratila k manželovi veškerou důvěru. K nám do Občanské poradny Jižní Město se přišla zeptat, zda bude muset platit tyto dluhy i ona, ačkoli vznikly bez jakéhokoli jejího přičinění a neměla žádný prospěch z utracení těchto částek.

Potíže paní Zdeny pramení z toho, že její majetkové poměry v manželství se řídily zákonným režimem společného jmění manželů. Pro něj platí, že jakýkoli závazek, který vznikl aspoň jednomu z manželů za trvání manželství, je:

Výjimkou z tohoto obecného pravidla jsou pouze závazky, které sice vznikly jednomu z manželů za trvání manželství, ale týkají se majetku, jenž je podle zákona ve výlučném vlastnictví tohoto manžela, resp. vznikly při používání odděleného majetku dotyčného manžela. Týká- li se daný závazek např. rodinného domku, který jeden z manželů nabyl do vlastnictví již před uzavřením manželství, pak je za takový závazek odpovědný pouze manžel, který je vlastníkem rodinného domku.

Příkladem takového závazku může být závazek jednoho z manželů zaplatit zhotoviteli díla odměnu za rekonstrukci rekreační chaty, která je ve výlučném vlastnictví tohoto manžela.

Problémem ovšem je, že snad s výjimkou účelově vázaných úvěrů a půjček (kdy věřitel poskytnul úvěr např. na rekonstrukci rodinného domku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů) se ostatní půjčky a úvěry netýkají žádného konkrétního majetku. Když si tedy jeden z manželů vezme za trvání manželství půjčku a ve smlouvě není sjednán její účel, pak nejde o závazek, který vznikl při použití výlučného majetku tohoto manžela. Dokonce i kdyby si tuto půjčku vzal bez souhlasu druhého manžela, mohl by exekutor tuto pohledávku vymoci z majetku náležejícího do jejich společného jmění.

A to je právě případ paní Zdeny. Veškeré půjčky, které si její manžel bral, byly neúčelové a nevznikly tudíž „při používání jeho výlučného majetku“. Paní Zdena proto bude muset strpět exekuční postih majetku, který tvoří jejich společné jmění. Pouze její oddělený majetek je – přinejmenším prozatím – v bezpečí před exekucí, neboť podle exekučního titulu (pravomocného rozhodnutí soudu) je dotyčný dluh povinen zaplatit jen její manžel. To ovšem paní Zdeně může být jen velmi chabou útěchou. Veškeré majetkové hodnoty, které stojí za řeč, v jejich případě tvoří společné jmění.

Tento případ ukazuje, že zákonný režim závazků vzniklých za trvání manželství obnáší četná rizika, přičemž jeden z manželů může hořce doplatit na nezodpovědnost druhého manžela. Jednou z možností, jak tyto nepříznivé důsledky zákonného režimu společného jmění preventivně odvrátit, je včas odpovídajícím způsobem zúžit společné jmění manželů, Možnosti jsou dvě: vzájemná dohoda manželů, nebo rozhodnutí soudu.

Jak se chránit před manželem, který zadlužuje domácnost?

1. Zúžení společného jmění manželů rozhodnutím soudu.

Dohoda o zúžení společného jmění manželů

Manželé si mohou smluvně upravit rozsah společného jmění (SJM) odchylně od občanského zákoníku.. Mohou ho jak rozšířit, tak zúžit.

Dohodou lze upravit nejen rozsah majetku a závazků, které se stanou součástí SJM teprve v budoucnu, ale také rozsah majetku a závazků, které již SJM tvoří. Smlouva může upravovat právní režim i jen jednotlivých majetkových hodnot nebo závazků. Lze tedy ze SJM vyjmout třeba konkrétní nemovitost, která již součástí majetku je. Ohledně rozsahu smluvního zúžení SJM platí, že manželé nemohou SJM zcela zrušit. Součástí SJM musí i po zúžení zůstat majetek, který tvoří obvyklé vybavení společné domácnosti. Obsah pojmu obvyklé vybavení společné domácnosti se bude lišit v závislosti na životní úrovni a majetkových poměrech manželů. [ii]

Dohodu o zúžení SJM lze uzavřít i před sňatkem, a to ve formě předmanželské smlouvy. Ta obsahuje pravidla, jimiž se mají řídit budoucí vzájemné majetkové vztahy snoubenců po uzavření manželství (např. pravidlo, podle něhož za smluvně převzaté závazky bude odpovídat vždy jen ten z manželů, jenž dotyčnou smlouvu uzavřel). Dohoda nabude účinnosti až dnem uzavření manželství.

Vylučuje-li dohoda ze společného jmění konkrétní majetek, který doposud tvořil součást SJM, je vhodné zároveň určit, který z manželů bude napříště výlučným majitelem těchto majetkových hodnot.

Forma dohody o zúžení SJM a odměna notáře

Smlouva musí být uzavřena ve formě notářského zápisu, jinak je absolutně neplatná. Odměna notáře se řídí

notářským tarifem[iii] a odvíjí se od hodnoty majetku, jenž je předmětem dohody o zúžení SJM. Hodnota majetku se určuje tzv. obvyklou cenou, tj. cenou, za jakou by dotyčné věci či jiné majetkové hodnoty bylo možno prodat na trhu v daném místě a čase.  

Obvyklou cenu odhadují znalci z oboru ekonomika – ceny a odhady, zapsaní na seznamech znalců u krajských soudů. Nelze-li tarifní hodnotu určit (nebo ji lze určit jen s nepoměrnými obtížemi), pak činí odměna notáře 2500 korun.

To by mohl být případ „předmanželské smlouvy“ o zúžení SJM, která upravuje budoucí režim majetkových vztahů manželů.

Úskalí dohody o zúžení SJM: silná ochrana třetích osob

Hlavní úskalí smluvního zúžení SJM spočívá v tom, že smlouva o zúžení nesmí zhoršit postavení třetích stran, zejména věřitelů. Proto se manželé podle § 143a odst. 4 občanského zákoníku mohou vůči jiné osobě na takovou smlouvu odvolat jen tehdy, jestliže jí byl obsah této smlouvy znám. To v prvé řadě znamená, že tato dohoda nemá žádné právní účinky vůči věřitelům, jejichž pohledávka vznikla před uzavřením dohody o zúžení SJM. Kdyby tedy manželé po vzniku vymáhané pohledávky dohodou zúžili společné jmění, při exekuci by se k takové dohodě vůbec nepřihlíželo.

Dohoda o zúžení SJM tudíž manželům nijak nepomůže ve vztahu k dluhům, které již existují. Může se vztahovat maximálně na dluhy, které vzniknou některému z manželů v budoucnu.

Podle ustáleného rozhodování soudů je nezbytné prokázat, že třetí osobě byl opravdu znám obsah smlouvy o zúžení SJM. Nestačí tu pouze doložit, že se věřitel při vynaložení náležité péče mohl s obsahem smlouvy seznámit. To platí dokonce i v případě, že ze SJM byla smluvně vyloučena nemovitost, v katastru nemovitostí je na základě dohody o zúžení SJM vloženo výlučné vlastnické právo jednoho z manželů a samotná dohoda je součástí sbírky listin, která je vedena katastrálním úřadem. Rozhodující je tu navíc důkaz o tom, že třetí osoba znala obsah dohody manželů před tím, než vymáhaná pohledávka vznikla. Bere-li si tedy jeden z manželů spotřebitelský úvěr, měl by ještě před podpisem smlouvy upozornit věřitele na existenci smlouvy o zúžení SJM a seznámit jej s jejím obsahem. Měl by tak učinit pokud možno před důvěryhodným svědkem, který mu v případném budoucím sporu tuto skutečnost dosvědčí. V ideálním případě by měla být přímo do smlouvy o úvěru vložena věta typu "věřitel prohlašuje, že se před podpisem této smlouvy seznámil s obsahem dohody o zúžení SJM, kterou manželé X a Y uzavřeli dne ...."

Z toho plyne, že zákon klade na publicitu dohody o zúžení SJM u třetích osob značné a obtížně splnitelné nároky.

Například v situaci, kdy jeden z manželů bez vědomí druhého manžele přebírá závazky, lze jen stěží očekávat, že by tento manžel před podpisem smlouvy seznámil věřitele s obsahem smlouvy. Druhý manžel naproti tomu stěží může budoucího věřitele prvého manžela s obsahem dohody o zúžení SJM včas seznámit, když často netuší, že jeho manžel hodlá úvěrovou smlouvu uzavřít. 

Ještě obtížnější je situace u mimosmluvně vzniklých pohledávek – např. u pohledávky na náhradu škody, kterou způsobil jeden z manželů na cizím majetku. Pokud poškozený nebude prokazatelně znát obsah dohody o zúžení SJM (a to již v době před vznikem škody), pak se manželé nebudou moci smluvního zúžení SJM vůči němu dovolat.

Nepodaří – li se manželům prokázat, že třetí osobě byl v rozhodné době obsah smlouvy znám, bude se ve vztahu k této osobě postupovat jako kdyby žádná smlouva o úpravě rozsahu SJM uzavřena nebyla. To znamená, že ve vztahu k tomuto věřiteli bude součástí společného jmění i to, co podle dohody připadlo do odděleného majetku některého z manželů.

Zúžení společného jmění manželů rozhodnutím soudu

Jednoznačná výhoda zúžení společného jmění (SJM), které provedl soud, spočívá oproti smluvnímu zúžení SJM v tom, že je vůči třetím osobám účinné, i když o existenci takového rozhodnutí nevěděli.

Soud může zúžit společné jmění manželů ve dvou případech – ze závažných důvodů, nebo kvůli podnikání jednoho z manželů. U obou způsobů soud rozhoduje na základě návrhu jednoho z manželů.

Zúžení SJM ze závažných důvodů<

Soud může zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, pokud usoudí, že existují „závažné důvody“ pro takové opatření. Závažné důvody soudní praxe shledává např. v situaci, kdy jeden z manželů výrazně nehospodárně nakládá se společným majetkem na úkor rodiny, nebo když se o vytváření společného jmění nepřičiňuje. Může jít i o případy, kdy kvůli alkoholismu či jiné závislosti jeden z manželů poškozuje či zneužívá společný majetek, nebo když spolu manželé dlouhodobě nevedou společnou domácnost, nedokážou se dohodnout na správě SJM a nejsou tak vytvořeny podmínky, aby společným přičiněním vznikal v rodině společný majetek.

Zúžení SJM z důvodu podnikání

Soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti (tedy společníkem veřejné obchodní společnosti či komplementářem komanditní společnosti). Tento právní institut slouží především k ochraně nepodnikajícího manžela, jehož by mohl zruinovat případný podnikatelský nezdar druhého manžela. Důvodem k zúžení SJM je pouhý fakt, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Soud nezkoumá, zda manžel podnikatelskou činnost vskutku zahájil či vykonává.

Co je oběma druhům soudního zúžení SJM společné?

Oba dva druhy soudem provedeného zúžení společného jmění se nijak neliší co do právních důsledků. V obou případech zní výrok soudu totožně, a sice tak, že společné jmění dotyčných manželů „se zužuje na věci tvořící společné vybavení domácnosti“. Právní mocí rozhodnutí soudu o zúžení SJM zaniká společné jmění manželů k těm věcem a jiným majetkovým hodnotám, které netvoří obvyklé vybavení společné domácnosti. Pokud však po zániku společného jmění manželů k uvedeným věcem nenásleduje jejich vypořádání (viz. níže), platí ohledně těchto věcí dočasně režim společného jmění manželů.

 To mj. znamená, že pokud jednomu z manželů po právní moci rozsudku o zúžení SJM vznikne nový dluh, půjde sice o jeho výlučný závazek, avšak při exekuci by k vydobytí tohoto závazku zatím stále mohl být postižen majetek, který tvoří nevypořádané zaniklé SJM. 

Lze proto doporučit, aby se vypořádání uskutečnilo co nejdříve poté, co soud rozhodl o zúžení SJM. Teprve tehdy je totiž naplněn účel, který podáním návrhu na zúžení SJM sledoval dotyčný manžel, totiž účinná ochrana jeho majetku.

Pokud bylon SJM zúženo rozhodnutím soudu, může být rozšířeno do předchozího rozsahu opět jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů. Nestačilo by tedy uzavřít pouze dohodu o rozšíření SJM.

Vypořádání zaniklého společného jmění manželů

Zaniklé společné jmění lze vypořádat třemi způsoby: dohodou manželů, rozhodnutím soudu a uplatněním nevyvratitelné právní domněnky vypořádání po marném uplynutí tří let od zániku společného jmění.

Dohoda o vypořádání SJM a práva věřitelů

Zákon výslovně stanoví, že dohodou o vypořádání SJM nesmí být dotčena práva věřitelů. Je tedy jasné, že pokud např. určitý závazek původně vznikl společně oběma manželům, nemohou se manželé dohodnout na tom, že napříště půjde o výlučný závazek jednoho z nich. Přesněji řečeno, taková dohoda by zavazovala jen manžele, ale neměla by žádný dopad na práva věřitele. Ten by i nadále mohl vymáhat pohledávku na obou manželích, popř. na kterémkoli z nich.

V praxi ovšem nepanuje jednotný názor na to, jak daleko sahá tato ochrana věřitelů. Na jedné straně existuje názor

[iv], že pokud věřitel měl před uzavřením dohody o vypořádání SJM právo domáhat se uspokojení své pohledávky nejen z odděleného majetku dlužníka, ale i z majetku patřícího do jeho společného jmění s dlužníkovým manželem, zůstává jeho právo zachováno i poté, co společné jmění dlužníka a jeho manžela bylo vypořádáno dohodou. To by znamenalo, že by v takovém případě bylo možno vést exekuci i na majetek, který dříve náležel do SJM, ale podle dohody o vypořádání SJM připadl druhému manželovi, jenž není dlužníkem.

Tento výklad je zřejmě neudržitelný, neboť jak ukazuje Viktor Vaške v článku „Nad ustanovením § 150 odst. 2 občanského zákoníku“  (Právní rozhledy 9/2006), vede k absurdnímu závěru. Ve smyslu cit. názoru by totiž -- důsledně vzato -- práva věřitele nebyla dohodou o vypořádání SJM dotčena jedině tehdy, jestliže by podle této dohody všechna aktiva tvořící společné jmění připadla tomu z manželů, který je osobním dlužníkem. Jakákoli majetková hodnota, která dříve byla součástí SJM a která by na základě dohody připadla do výlučného jmění manžela, který není dlužníkem, by totiž zhoršovala postavení věřitele oproti stavu, kdy SJM ještě nebylo vypořádáno. Tento právní názor tedy sice možná důsledně chrání práva věřitelů, ale zcela ignoruje práva a oprávněné zájmy druhého z manželů.

Jako přiléhavější se proto jeví výklad, že práva věřitelů nejsou dohodou o vypořádání dotčena tehdy, pokud manželé respektují principy vypořádání, jimiž se řídí soud v řízení o vypořádání SJM, zejména princip rovnosti podílů.

Doposud ovšem – pokud je mi známo – nebylo publikováno jediné rozhodnutí soudu, které by se touto otázkou zabývalo. 

Jestliže tedy manželé v dohodě dodrželi zákonem stanovenou výchozí zásadu, že podíly obou manželů jsou stejné, měla by dohoda obstát i v očích soudu.

Zákonná domněnka vypořádání

Pokud si manželé ve lhůtě tří let od zániku společného jmění (v našem případě do tří let od právní moci rozhodnutí soudu o zúžení SJM) nevypořádají SJM dohodou, ani jeden z manželů v téže lhůtě nepodá návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, pak se automaticky uplatní nevyvratitelná domněnka vypořádání, tj. bude platit:

                                                                                                      stav k 25.5.2007