Společnou cestou -

1. Koupě na úvěr versus koupě za hotové

Chce – li si spotřebitel koupit finančně nákladnější věc, avšak nevlastní momentálně peněžitou částku potřebnou k zakoupení této věci, má k dispozici v zásadě tyto dvě alternativy: 

• Po určitou dobu odkládat část svého příjmu a peněžitou částku potřebnou na pořízení dané věci si uspořit; anebo


• Půjčit si požadovaný peněžitý obnos od někoho jiného, danou věc si koupit a poté splácet dotyčný úvěr.

Každá z těchto alternativ má své výhody i nevýhody.

Použití vlastních prostředků

má následující výhody:

• Nemusíteplatit úroky z půjčených peněz.

• Kupujete pouze to, na co máte. Na rozdíl od úvěrů, spoření ještě nikdy nikoho nepřivedlo k finančním problémům.

Na druhou stranu, použití vlastních prostředků s sebou nese tuto základní nevýhodu:

• Dlouhé čekání na zakoupení dané věci. To platí zejm. o statcích, jejichž tržní cena se pohybuje v řádu sta tisíců a více Kč (např. nemovitosti sloužící k bydlení, popř. automobil).

Použití úvěru

na koupi zboží má naproti tomu následující

výhody:

• Věc můžete používat ihned, tj. můžete okamžitě uspokojit svou potřebu, aniž byste potřebovali dlouhou dobu šetřit.

• Místo jednorázového výdaje je kupní cena zboží rozložena do delšího časového úseku. Tento způsob sice znamená menší jednorázové zatížení vaší peněženky, ale v celkovém součtu je vykoupen vyššími náklady než při koupi za „hotové“.

• Jsou lidé, kteří nemají dostatek disciplíny k tomu, aby se „donutili“ spořit a aby naspořené peníze neutratili. Použití úvěrů je pro ně pak jednodušší, protože se pak „donutí“ splácet. Zřídí si trvalý příkaz na splácení úvěru a zvyknou si na něj. Peníze, které nemají, pak prostě nemohou utratit.

• Některé úvěry jsou velice levné, zejm. ty, které obsahují nějakou formu státní dotace (např. úvěry na bydlení). U těchto úvěrů se někdy můžete dostat na úroveň inflace, nebo dokonce i pod ní. Např. se může stát, že efektivní úrok úvěru bude 2 %. Potom je pro nás výhodné použít úvěr a vlastní peníze si ponechat a uložit či investovat lépe (tj. s vyšším výnosem).

Za

nevýhody použití úvěru lze označit:

• Zaplacené úroky (resp. jiné poplatky spojené s úvěrem). Za zboží koupené na úvěr typicky zaplatíte více, než kdybyste použili vlastní zdroje.

• Velké množství úvěrů může mít za následek tíživou rodinnou finanční situaci. Je- li stále větší část příjmu „blokována“ splátkami úvěru včetně úroků,dotyčnému spotřebiteli pochopitelně zbývá stále menší část příjmu k uspokojování ostatních potřeb.

• Splácení úvěrů (obzvláště dlouhodobých) může výrazně ohrozit finanční stabilitu rodiny. V případě náhlého výpadku příjmu může mít rodina výrazné finanční potíže. Je třeba preventivně myslet na to, z čeho bude rodina uhrazovat své závazky.

• Jak prokázalo několik studií na toto téma, možnost kupovat zboží na úvěr zpravidla vede k většímu utrácení, než kdyby spotřebitelé mohli zboží kupovat jen z vlastních peněz.

2. Na jaké otázky byste si ještě před tím, než si úvěr vezmete, měli odpovědět?

1) Potřebuji skutečně tuto půjčku?

Zvažte, zda nemáte k dispozici jinou, lepší alternativu, jakspan>dosáhnout svého cíle. Např. místo splácení půjčky za nový automobil určitý čas peníze odkládat – spořit, a pak si koupit levnější vůz ojetý?

2) Dovolují mé finanční poměry vzít si tento úvěr?

Ještě před návštěvou banky či jiného poskytovatele úvěru je třeba si ujasnit, jakou částku jsme schopni měsíčně (popř. týdně) splácet a uvědomit si, že bez této částky se budeme muset obejít po dobu splácení úvěru. Každá rodina by si měla vypracovat svůj rozpočet, tzn. především zjistit, jaké má měsíční příjmy a jaké měsíční výdaje.

Někdy může být užitečné udělat si ještě před sjednáním úvěru zkoušku. Po určitý čas spořte (např. na termínovaném vkladu či fondu peněžního trhu) stejnou částku, kterou byste museli odevzdávat jako splátku úvěru. Snadno tak zjistíte, zda s penězi, které vám po zaplacení zbudou, vyjdete pohodlně či ne.

3) Jak vysoká je pravděpodobnost, že můj příjem v průběhu splácení výrazněji poklesne anebo výdaje naopak náhle zrostou?

I když jste si jisti, že váš současný příjem plně postačuje na splátky úvěru a na uhrazení dalších vašich pravidelných výdajů, může se pochopitelně v průběhu splácení úvěru  přihodit událost, v jejímž důsledku se vaše schopnost dotyčný úvěr splácet výrazně zhorší. Možná budete muset dát do opravy automobil nebo koupit novou ledničku, budete i pak schopni splácet danou půjčku?

Je třeba vycházet z realistického odhadu budoucích příjmů a výdajů. Je také vhodné mít neustále k dispozici finanční rezervu na nenadálé výdaje (měla by to být částka ve výši přibližně trojnásobku měsíčních výdajů).

4) Obešli jste několik obchodů, resp. poskytovatelů půjček, abyste se ujistili, že nakupujete (berete si úvěr) za nejvýhodnějších podmínek?

Nenakupujte (nepořizujte si úvěr) na základě prvotního impulsu, např. jen proto, že jste narazili na speciální nabídku nebo slevu.

5) Jak rychle jste schopni peníze splatit?

Neberte si úvěr na delší dobu, než potřebujete. Pamatujte, že čím delší doba splácení úvěru, tím více zaplatíte na úrocích. Na druhou stranu, krátkodobé úvěry zase mohou mít tak vysokou splátku, že si ji nemůžete dovolit. Volba doby splatnosti je tak vždy kompromisem mezi tím, kolik můžete splácet a tím, kolik chcete zaplatit na úrocích.

6) Rozmyslete si, zda je vhodné vzít si úvěr, za nějž se zaručíte svým bytem či domem, protože v případě neschopnosti splácet o svůj domov můžete přijít.

3. Před podpisem smlouvy

Jestliže jste se skutečně rozhodli, že si peníze půjčíte, a chystáte se podepsat smlouvu o úvěru, je vhodné předem si vyžádat formulář příslušné smlouvy, jakož i všechny „nedílné součásti smlouvy“ (zejména všeobecné smluvní podmínky, popř. sazebník poplatků) a odnést si je kupř. domů nebo někam, kde lze tyto dokumenty v klidu prostudovat. Zaměřte se přitom především na tyto otázky:

Jaká je celková výše půjčky?

Jaké budou mé celkové náklady na tuto půjčku? Kolik bude celková částka, kterou v souhrnu zaplatím navíc?

Jak dlouho budu půjčku splácet?

Jak vysoká je roční procentní sazba nákladů (RPSN – viz níže)?

Je RPSN pevně stanovená nebo pohyblivá (tj. bude se měnit např. v závislosti na tržní úrokové míře, anebo zůstane stejně vysoká po celou dobu splácení úvěru)?

Je výše měsíčních (týdenních...) splátek pevná nebo pohyblivá? Mohou být splátky zvýšeny a za jakých podmínek?

Kolik budu podle smlouvy muset zaplatit, pokud bych chtěl úvěr splatit předčasně?

Jaké smluvní sankce mi hrozí v případě, že nebudu schopen dostát svým závazkům?
(ztráta výhody splátek, tj. povinnost splatit v případě prodlení s jednou splátkou celou nesplacenou část úvěru (včetně úroků) naráz; úrok z prodlení, smluvní pokuta, zvýšení úrokové míry aj.)?

Jak je to s právem odstoupit od smlouvy poté, co ji podepíši?

Je součástí smlouvy i pojištění pro případ platební neschopnosti?
Pokud ano, na jaký okruh událostí se vztahuje? Jak dlouho musí např. má pracovní neschopnost či jiná pojistná událost trvat, než mi vznikne nárok na pojistné plnění? (Více informací o pojištění pro případ platební neschopnosti viz dále.)

Je nutné si k úvěru založit současně i běžný účet?
Většina bank to po vás pravděpodobně bude vyžadovat.

Pokud se vám nedaří vyhledat v dotyčných smluvních dokumentech odpověď na některou z výše uvedených otázek, nebojte se obrátit přímo na poskytovatele úvěru, popř. nezávislého odborníka, např. ze spotřebitelské organizace, občanské poradny apod.

4. Jak drahý je Váš úvěr?

Drahým úvěrům je vhodné pokud možno se zcela vyhnout. Je - li vskutku nezbytné vzít si drahý úvěr, pak je třeba jej použít jen na co možná nejkratší dobu. Časté používání drahých, avšak krátkodobých úvěrů vede k tomu, že neustále splácíte nějaký úvěr. Z drahého krátkodobého úvěru se tak stává drahý dlouhodobý úvěr a značná část vašeho příjmu je trvale vázána na splácení úvěru.

Jak ale srovnávat nákladnost jednotlivých úvěrů? Existují tři základní ukazatele, s jejichž pomocí lze porovnávat cenovou výhodnost různých úvěrových produktů:

• Úroková míra


• Koeficient navýšení


• Roční procentní sazba nákladů (RPSN)

Úroková míra

Úroková míra (sazba) je běžně uváděným údajem, na němž mnohé banky a splátkové společnosti staví svoji propagační strategii. Velmi zjednodušeně řečeno, tento ukazatel vyjadřuje, kolik procent z půjčené částky budete muset při splácení uhradit navíc na úrocích za příslušné časové období.

Úroková míra ovšem nijak nebere v potaz jiné platby související s úvěrem než jsou úroky (např. poplatky za přidělení nebo správu úvěru, za výpisy aj.). Může se tudíž stát, že např. úvěr s 10% roční úrokovou sazbou je kvůli vysokým dodatečným poplatkům ve skutečnosti méně výhodný než úvěr s 13% sazbou.

Úroková sazba skrývá ještě jedno významné úskalí. Různí poskytovatelé úvěrů ji totiž ve svých materiálech uvádějí počítanou na různém základu (týdenní, měsíční, roční apod.), což pochopitelně činí srovnání obtížným. Je přitom zřejmé, že za jinak stejných okolností úvěr s 5% měsíční úrokovou sazbou rozhodně není levnější než úvěr s 10% úrokovou sazbou počítanou na roční bázi.

Úrokovou míru je tedy vhodné používat jen pro základní srovnání nabídky, a to jen tehdy, pokud je její časový základ stejný.

Koeficient navýšení

Další číselný údaj, který má pro rozhodujícího se klienta důležitou informační hodnotu, je tzv. koeficient navýšení. Koeficient dostanete ze zlomku, kde ve jmenovateli je výše půjčky a v čitateli součet všech částek, které věřiteli zaplatíte.

Dejme tomu, že půjčka je 10 000 Kč, ve dvaceti měsíčních splátkách po 600 Kč zaplatíte dohromady 12 000 Kč a dále za přidělení úvěru 1 000 Kč. K tomu za každoměsíční výpis bude banka požadovat 30 Kč (celkem 600 Kč). Dohromady zaplatíte 13 600 Kč. Tuto částku vydělíte výší půjčky a dostanete koeficient 1,36. Jinak řečeno – zaplatíte bance o 36 % víc, než jste si půjčili. Čím nižší koeficient, tím výhodnější úvěr.

Základní potíž ovšem spočívá v tom, že koeficient navýšení naprosto opomíjí časovou hodnotu peněz. V případě, že si potřebujete půjčit opět 10 000 Kč a máte možnost výběru mezi půjčkou s koeficientem 1,30, kterou budete splácet dva roky, a jinou půjčkou s totožným koeficientem a splatností tří let, je pochopitelně výhodnější půjčka s delším obdobím splatnosti, v tomto případě tříletá. Jestliže ale koeficient i délky splatnosti dvou půjček jsou rozdílné (například 1,2 na 2 roky vs. 1,4 na 3 roky), pak je objektivní srovnání pomocí tohoto ukazatele prakticky nemožné.

Roční procentní sazba nákladů (RPSN)

RPSN (roční procentní sazba nákladů) je jediným ukazatelem, jenž bere v úvahu vedle úroku i (téměř) veškeré poplatky spojené s úvěrem a současně se vypořádá i s časovou hodnotou peněz. Každý poskytovatel spotřebních úvěrů je dle zákona povinen ve smlouvě údaj o RPSN uvést.

Jednoznačnou výhodou RPSN je:

• Zohledňuje nejen platbu úroků, ale také platby dalších nákladů


• Věřitelé jej uvádějí jednotně na roční bázi, což usnadňuje srovnávání různých úvěrových produktů.

Problém ovšem je, že vzorec výpočtu RPSN (najdete jej v příloze zákona o spotřebitelském úvěru) umožňuje nezahrnout některé poplatky, které náklady na získání a splacení půjčky zvyšují. Mohou to být například poplatky za vedení úvěrového účtu, některé druhy pojištění apod.

Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud uvažujete o půjčce, RPSN vám při splnění výše uvedených podmínek může výrazně pomoci. Jelikož je konstruována na roční bázi, můžete s její pomocí jednotlivé půjčky vzájemně srovnávat. Pro srovnání úvěrů je dobré sledovat také celkovou částku, kterou nakonec poskytovateli úvěru skutečně zaplatíte (ta totiž musí obsahovat všechny související poplatky).

5. Několik základních informací o pojištění proti platební neschopnosti

Při nákupu zboží na úvěr vám poskytovatel úvěru často nabídne též sjednání pojištění proti neschopnosti splácet dotyčný úvěr (v některých případech poskytovatelé úvěru dokonce sjednání takového pojištění přímo vyžadují). V nejzákladnější variantě jde o pojištěni pro případ smrti, pracovní neschopnosti a plné invalidity.

Pojištění pracovní neschopnosti má co nabídnout především osobám samostatně výdělečně činným, které si neplatí nemocenské pojištění a kterým by pracovní neschopnost (zapříčiněná úrazem nebo nemocí) znemožnila splácet finanční závazky vůči finančním institucím. Pokud máte toto pojištění sjednáno, buď za vás pojišťovna přebírá úhradu měsíčních splátek, nebo vám vyplácí denní dávku ve stanovené výši. V obou případech ale až po určité lhůtě, např. po 30. či 60. dnu trvání pracovní neschopnosti.

Je dobré si vždy prostudovat příslušné všeobecné pojistné podmínky. Například mezi výluky leckdy patří následující případy pracovní neschopnosti:

• těhotenství, potrat a porod,


• léčení závislostí,


• psychická onemocnění,


• AIDS/HIV,


• úrazy v důsledku nepřiměřené fyzické námahy,


• v důsledku zákroku plastické chirurgie,


• v důsledku úrazu či nemoci, která vznikla lyžováním nebo snowbordingem mimo vyznačené tratě, paraglidingem, skialpinismem apod.

Zaměstnancům je pak určeno

pojištění ztráty zaměstnání.

Zde pojišťovna přebírá úhradu měsíčních splátek v případě propuštění. I tady funguje určitá minimální doba, po kterou nezaměstnanost musí trvat, aby vznikl nárok na pojistné plnění; většinou pojišťovna začne plnit až po 2 měsících trvání nezaměstnanosti. Za pojistnou událost zpravidla není považována ztráta zaměstnání, ke které dojde do 90 dnů od počátku pojištění (tzn. od podpisu např. úvěrové smlouvy). Lze tedy konstatovat, že u krátkodobých spotřebitelských úvěrů jsou eventuální přínosy takového pojištění velmi nízké a někdy i nulové. Nárok na pojistné plnění nemá ten, kdo odešel ze zaměstnání dohodou z důvodů jiných než organizačních, popř. byl propuštěn takzvaně na hodinu (okamžité zrušení pracovního poměru).

Pojištění schopnosti splácet úvěr se obvykle nevztahuje na případy, kdy se ocitnete v prodlení se splácením úvěru v důsledku ztráty příjmu, která byla zapříčiněná vaším nepříznivým zdravotním stavem, pokud tento nepříznivý zdravotní stav existoval již před uzavřením pojistné smlouvy; podobně se pojištění pro případ platební neschopnosti zpravidla nevztahuje např. na situaci, kdy se dostanete do problémů se splácením úvěru v důsledku rozpadu manželství či partnerského vztahu a s tím souvisejícím poklesem disponibilního důchodu.

Pojištění vypadá velmi užitečně, ovšem je třeba si zároveň uvědomit, že vám celý úvěr ne nepodstatně prodraží. Příkladem může být nákup televizoru za 44 tisíc Kč, kdy se "podrobíte" 19 měsíčním splátkám po 2 200 Kč a složíte přímou platbu 2 200 Kč. Neztratíte nic na úrocích ani na poplatcích. Ale abyste skutečně nic dalšího nezaplatili, musíte pojištění proti neschopnosti splácet (které vám k půjčce pracovník splátkové společnosti jinak automaticky přidá) výslovně odmítnout. V takovém případě byste na pojistném zaplatili minimálně 2,99 % z měsíční splátky. V našem případě by vám tedy pojištění celkově zdražilo půjčku o 1 249,82 Kč.