Společnou cestou -

1. Zákon o spotřebitelském úvěru

Zákon o spotřebitelském úvěru (č. 321/2001 Sb.) nabyl účinnosti dne 1. 1. 2002 (tj. nevztahuje se na spotřebitelské úvěry poskytnuté před tímto datem).Zákonodárce vycházel z toho, že v oblasti spotřebitelského úvěru je spotřebitel zpravidla slabší smluvní stranou, která nemá takové znalosti, informace a zkušenosti jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, a tudíž je třeba posílit jeho ochranu. Zákon přispívá k vytvoření jednotnějšího a průhlednějšího právního prostředí v oblasti trhu spotřebitelských úvěrů.

Zákon stanoví některé zvláštní podmínky, které musí být vedle podmínek obecně platných dodrženy vždy, je-li sjednávána jakákoli smlouva obsahující závazek poskytnutí spotřebitelského úvěru.

2. Spotřebitelské úvěry, na něž se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahuje

Některé spotřebitelské úvěry, přestože odpovídají definici spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně, byly z působnosti zákona vyjmuty, a to:

• úvěr, jehož splatnost nepřesahuje 3 měsíce nebo je splatný nejvýše ve 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců.

Zákon o spotřebitelském úvěru nově uložil věřitelům povinnost informovat spotřebitele o platebních podmínkách úvěru prostřednictvím ukazatele roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“). RPSN zohledňuje nejen platby splátek jistiny a úroků, ale rovněž platby některých (nikoliv veškerých) dalších nákladů na spotřebitelský úvěr.

Platby nad rámec jistiny a úroků, které je třeba zahrnout do výpočtu RPSN, stanoví zákon (nejsou však stanoveny taxativně) – například:

Do vzorce pro výpočet RPSN se pak promítají nejen údaje o výši těchto plateb, ale rovněž údaje o splatnosti každé jednotlivé platby.

Dalším pozitivním momentem je rovněž povinnost uvádět RPSN výhradně na roční bázi, což spotřebiteli usnadňuje orientaci. (Naproti tomu ukazatel úroková sazba lze nadále uvádět v přepočtu ročním, měsíčním, denním – dle uvážení věřitele. Stejně tak je ponecháno na věřiteli, zda spotřebitele bude o výši úrokové sazby vůbec informovat či nikoliv, neboť zákon takovouto povinnost neukládá.)

K čemu slouží RPSN?

Ukazatel RPSN dává spotřebiteli možnost porovnat výhodnost jednotlivých úvěrů, které mu jsou nabízeny, usnadňuje mu orientaci na trhu spotřebitelských úvěrů.

 Jak se RPSN vypočte?

Vzorec pro výpočet RPSN je uveden v příloze zákona. Chce – li si spotřebitel spočítat RPSN svého úvěru, vzhledem k složitosti vzorce je vhodné použít např. program umístěný na webových stránkách České obchodní inspekce (www.coi.cz).

Je hodnota RPSN nějak omezena?

Nikoliv. Zákon o spotřebitelském úvěru nestanoví žádná omezení týkající se úrovně platebních podmínek spotřebitelského úvěru. (Určité omezení platebních podmínek, které si věřitel a spotřebitel mohou ujednat, stanoví trestní zákon – viz lichva.)

4. Zákonné povinnosti poskytovatelů spotřebitelského úvěru

Smlouva musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.

Smlouva musí obsahovat také údaj o výši RPSN, který musí být vypočítán způsobem uvedeným v příloze zákona o spotřebitelském úvěru (a to s přesností na nejméně jedno desetinné místo).

Ve smlouvě musí být dále výslovně uvedeno, za jakých podmínek může být výše RPSN změněna, přičemž tyto podmínky nesmí být závislé pouze na vůli věřitele. Pokud si tedy věřitel a spotřebitel smluvně ujednají, že věřitel je oprávněn za určitých podmínek jednostranně upravit RPSN, pak takto může věřitel učinit výhradně za podmínek, které nejsou závislé pouze na jeho vůli. Tak např. může být ve smlouvě dohodnuto, že se úroková sazba zvýší o x %, pokud růst indexu spotřebitelských cen (zveřejňuje jej Český statistický úřad) překročí určitou hranici. Změna RPSN je vyvolána změnou jednotlivých parametrů vstupujících do vzorce pro výpočet RPSN. Tedy podmínky, za nichž je možno upravit kterýkoli z těchto vstupních parametrů (např. výši jednotlivých plateb, splatnost jednotlivých plateb), jsou zároveň podmínkami změny RPSN. (Např. platbou vstupující do výpočtu RPSN je platba úroku, tj. podmínky, za nichž je možno změnit úrokovou sazbu jsou zároveň podmínkami, za nichž může být upravena RPSN.) Tedy v rámci sjednání podmínek, za nichž může dojít ke změně RPSN, nemusí být vůbec užito pojmu RPSN (s čímž se v praxi lze setkat poměrně často).

Smlouva musí obsahovat také stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení. Pojem „maximální výše spotřebitelského úvěru“ bývá někdy chybně ztotožňován s pojmem „celkový součet všech plateb spotřebitelského úvěru, které je spotřebitel povinen zaplatit“.

Pokud si věřitel a spotřebitel sjednají některé platby nad rámec splátek jistiny a úroku, musí smlouva obsahovat stanovení těchto plateb, a to jak z hlediska jejich výše, tak časového určení. Pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu. Uvedení pouhého způsobu výpočtu není postačující v těch případech, kdy lze platbu přímo uvést. Příklady těchto plateb: administrativní poplatek za uzavření smlouvy; poplatek za vedení úvěrového účtu; smluvní odměny věřitele; platby za pojištění schopnosti splácet úvěr; platby havarijního pojištění a platby povinného ručení, pokud tyto hradí spotřebitel  prostřednictvím věřitele; platby, které spotřebitel platí za nesplnění peněžitých či nepeněžitých závazků atd.

Smlouva musí obsahovat také závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách RPSN.

Smlouva musí obsahovat také ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11). Věřitel je tedy povinen již přímo ve smlouvě spotřebitele na možnost předčasného splacení výslovně upozornit.

Smlouva musí obsahovat také podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah.

Smlouva musí obsahovat také způsob placení.

5. Spotřebitelské úvěry, u nichž nelze stanovit RPSN

V případě, kdy nelze stanovit RPSN, musí věřitel ve smlouvě uvést maximální výši úvěru, výši plateb s úvěrem souvisejících a podmínky, za kterých lze tyto platby měnit. Z uvedeného je patrné, že pro oblast úvěrů, pro něž nelze stanovit RPSN, jsou nastaveny mírnější podmínky než pro úvěry, v jejichž případě lze RPSN stanovit.

RPSN nelze stanovit například pro ty úvěry, které může spotřebitel na základě aktuální potřeby v určitém sjednaném období libovolně průběžně čerpat a splácet v dílčích splátkách, opakovaně, v rámci sjednaného úvěrového limitu (tzv. revolvingový úvěr).

6. Sankce za porušení zákonných povinností

V případě, že smlouva sjednávající spotřebitelský úvěr neobsahuje veškeré výše uvedené náležitosti, může být poskytovatel úvěru postihnut dvojím způsobem:

Dle tohoto ustanovení může spotřebitel u věřitele uplatnit skutečnost, že smlouva neobsahuje veškeré povinné náležitosti. V takovém případě má spotřebitel nárok na to, aby mu byl úvěr nadále (tj. ode dne, kdy spotřebitel tento svůj nárok uplatní) úročen diskontní sazbou České národní banky platné v den uzavření smlouvy. Diskontní sazba České národní banky bývá obvykle ze všech úrokových sazeb vyskytujících se na našem trhu nejnižší (v současné době 1 %). V praxi toto téměř vždy znamená snížení úvěrových splátek.

Mimo to spotřebitel není nadále povinen hradit případnédalší platby spotřebitelského úvěru nad rámec splátek jistiny a úroku (např. poplatky za vedení úvěrového účtu apod.).

Spotřebitel tedy může finančně profitovat z toho, že věřitel nezajistil, aby smlouva obsahovala veškeré výše uvedené povinné náležitosti.

6.Právo spotřebitele na předčasné splacení úvěru (§ 11)

Spotřebitel je oprávněn splatit spotřebitelský úvěr před dobou stanovenou ve smlouvě. V takovém případě má nárok na snížení plateb se spotřebitelským úvěrem souvisejících o takovou částku, aby splacením spotřebitelského úvěru před dobou splatnosti nezískal žádný z účastníků smlouvy o spotřebitelském úvěru nepřiměřený prospěch na úkor ostatních účastníků.

Není to tedy tak, že by spotřebitel při předčasném splacení úvěru byl povinen uhradit pouze zbývající nesplacenou část jistiny a úroky do dne předčasného splacení. Dle zákona může věřitel určitým způsobem zohlednit náklady vzniklé v důsledku předčasného splacení úvěru.

Pokud se věřitel rozhodne požadovat v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru po spotřebiteli určitou kompenzaci, musí její výši stanovit v souladu se zákonem:

• toto snížení musí představovat takové finanční vypořádání, při němž věřitel nezískává nepřiměřený prospěch na úkor spotřebitele a naopak, resp. kdy ani jeden z účastníků smlouvy nezískává nepřiměřený prospěch na úkor jiného účastníka.

                                                                                              stav k 27.11.2006